Čís. 7779.

»Předloženými důkazy« ve smyslu § 396 a 398 c. ř. s. nejsou ty, jež soud prováděl v souběžném řízení o prozatímním opatření.
(Rozh. ze dne 11. února 1928, Rv I 1042/27.)
Žalobě manželky proti manželovi o placení výživného měsíčních 400 Kč vyhověl procesní soud prvé stolice rozsudkem pro zmeškání žalobní odpovědi potud, že přiznal manželce měsíčních 200 Kč. Odvolací soud vyhověl odvolání žalobkyně potud, že jí přiznal dalších 150 Kč měsíčně. Důvody: Žalobkyně tvrdila v žalobě, že je žalovaný řezníkem v Κ., že je zdráv, práce schopen a že vydělává měsíčně nejméně 1500 Kč. První soud béře tyto okolnosti, an žalovaný nepodal včas odpověď na žalobu, za pravdivé podle §§ 396 a 398 c. ř. s. a to právem, poněvadž k dopisu obecního úřadu v K. ze dne 16. února 1927 nelze při vydání rozsudku pro zmeškání vůbec přihlížeti. »Předloženými důkazy«, o nichž se mluví v § 396 c. ř. s., rozuměti je listiny k žalobě přiložené. Mimo to byla řečená zpráva obecního úřadu vyžádána jen za účelem rozhodnutí o návrhu na prozatímní opatření. Béře-li se však za pravdivé, že žalovaný vydělává měsíčně nejméně 1500 Kč, že je zdráv a práce schopen, jest přiznané výživné měsíčních 200 Kč příliš nízké, zejména když z předložených dotazníků vyplývá, že manželství stran je bezdětné. Soud odvolací pokládá za přiměřené výživné měsíčních 350 Kč, totiž přibližně čtvrtinu příjmů žalovaného. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného.
Důvody:
Jako nesprávný po právní stránce napadá dovolání názor odvolacího soudu, že předloženými důkazy ve smyslu § 396 a 398 c. ř. s. míní zákon jen důkazy přiložené k žalobě. Dovolatel není v právu. Nelze pokládati — Čís. 7780 —
239
za předložené důkazy ty, jež soud prováděl v souběžném řízení o prozatímních opatřeních. Vždyť toto řízení není ani součástí sporného řízení, třeba že nahodile je vedl procesní soud, protože prozatímní opatření bylo navrženo za sporu. Také nelze výsledků řízení o tomto opatření beze všeho použiti ve sporu, nýbrž jen za podmínek obecných. V řízení o prozatímním opatření provádějí se důkazy bez účasti stran (§ 55, 402 ex. ř.), a nelze tyto důkazy považovati za provedené ve sporu samém ani za předložené důkazy ve smyslu § 396 c. ř. s. Zákon stanoví právní domněnku pravdivosti přednesu strany se dostavivší a to podle motivů zákona (odůvodnění vládní předlohy na str. 330 a násl.) proto, že pokládá za to, že žalovaný, jenž se nedostavil, nemá námitek proti žalobnímu přednesu, který jest mu znám z doručené žaloby. V důsledku toho právě nařizuje, by jej soudce pokládal za pravdivý. Žalobce, podávaje návrh na vydání rozsudku pro zmeškání, může se spolehnouti, že soud bude jeho žalobní tvrzení za pravdivé pokládati ve smyslu §§ 398 a 396 c. ř. s. a že nebude přihlížeti k důkazům, o kterých žalobce při podání návrhu ani nevěděl a jež si soud snad dodatečně opatřil. Tím by byl žalobce připraven o možnost je vyvrátiti. Právem proto odvolací soud v tomto případě uznal, že nelze přihlédnouti ku zprávám obecního úřadu. V tomto směru nelze mluviti o vadě odvolacího řízení.

Citace:

č. 7779. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 266-267.