Čís. 7794.Byla-li o určité okolnosti vyslechnuta jedna strana přísežně v prvé stolici, nemůže býti v odvolacím řízení o téže okolnosti připuštěn výslech druhé strany a to ani nepřísežný (informativní).(Rozh. ze dne 17. února 1928, Rv I 1488/27.)Žalobu o zaplacení 50000 Kč procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a vrátil mu věc s příkazem, by o odvolání znovu jednal a vynesl nový rozsudek.Důvody:Předmět rozhodnutí obmezuje se na řešení skutkové otázky, zda žalovaný uznal žalobci, jak tento tvrdí a dokazuje, palmární odměnu v paušalované částce 50000 Kč za jeho zástupčí činnost při vnuceném vyrovnání. Soud první stolice, který kromě jiných důkazů provedl i důkaz výslechem stran a přísežným slyšením žalovaného, neuznal pravdivým, že žalovaný proti žalobci tuto palmární odměnu uznal. Soud odvolací provedl znovu informativní výslech žalobce a výslech žalovaného a zjistil na rozdíl od soudu prvého, že žalovaný tuto palmární odměnu žalobci uznal a v rozsudku svém odůvodňuje, z kterých úvah k tomuto závěru dospěl. Tento postup odvolacího soudu dovolatel napadá, pravě, »že právní přesvědčení soudců v T. (soudu první stolice) nesmí býti podle kaučuku § 488 c. ř. s. zrušeno právním přesvědčením soudu vyšší stolice«, neboť byť i dovolatel příslušnou námitku věcně blíže neprováděl, vytýká tímto obratem přes to dosti zřetelně, že postup odvolacího soudu jest formálně vadným. Dovolání nelze v tomto ohledu upříti oprávnění. Jak ze zprávy permanentního výboru k civ. řádu soudnímu (Mat. 1 str. 799) vysvítá, chtěl se zákonodárce za všech okolností vyvarovati toho, by ve sporu stála přísežná výpověď strany proti přísežné výpovědi druhé strany a proto jest v § 377 c. ř. s. stanovena neúchylná zásada, že o téže okolnosti může býti přísežné seznání uloženo jen jedné straně, jejímž dalším důsledkem jest předpis § 489 c. ř. s., že byla-li v první stolici pod přísahou vyslechnuta jedna strana, nemůže odvolací soud v řízení odvolacím nařídili, by o téže okolnosti byl přísežně vyslechnut odpůrce. Tento zákaz přísežného slyšení strany jeví však účinek i pro opětný nepřísežný výslech strany, jež dosud přísežně slyšena nebyla, neboť zvláštnost průvodního prostředku výslechem stran záleží právě v tom, že strany jsou především slyšeny nepřísežně s výslovným upomenutím na to, že jim podle okolností může býti uloženo, by o své výpovědi složily přísahu (§ 376 c. ř. s.). Byla-li však jedna strana již pod přísahou slyšena, nemůže býti strana druhá o téže okolnosti připuštěna ani k nepřisežnému slyšení, ježto její nepřísežný výslech nemůže již býti proveden pod upomenutím v § 376 c. ř. s. blíže dotčeným, když je jisto, že strana ta ku přísežnému potvrzení své výpovědi již nemůže býti přidržána. Soud odvolací nezachoval se tedy podle těchto zákonných předpisů, když přes to, že žalovaný byl již o okolnosti uznání palmami odměny přísežně slyšen v první stolici, uznal v odvolacím řízení na opětný nepřísežný výslech žalobce o téže okolnosti a tento výslech i provedl, při čemž na věci nemění ničeho, že odvolací soud tento s upomenutím na udání pravdy provedený výslech označuje jako pouhý výslech informativní. V tomto postupu dlužno shledávati podstatnou vadu řízení po rozumu § 503 čís. 2 c. ř. s. a bylo z tohoto důvodu dovolání vyhověti, napadený rozsudek zrušiti a usnésti se, jak shora uvedeno.