Čís. 7755.

Labské plavební soudy (zákon ze dne 25. dubna 1924, čís. 92 sb. z. a n.). Okresní soud jako labský soud plavební jest věcné výlučně příslušným ve sporech o výši poplatku za zachránění nebo jiných odměn za pomoc při ztroskotání, třebas byla pomoc poskytnuta na žádost ohroženého. — Čís. 7755 —
186
O tom, zda tu jde o takový spor, rozhoduje skutkový přednes žalobcův (§ 41, druhý odstavec, c. ř. s.).
(Rozh. ze dne 4. února 1928, R I 52/28.)
Žalobou, zadanou na okresním soudě na Mělníce, domáhala se žalující společnost na žalovaném, bydlícím v Ústí n. L., zaplacení 1080 Kč z důvodu, že k vyzvání úředníka žalovaného přetáhl remorkér žalobkyně na Mělníce vory žalovaného do bezpečnější polohy. K námitce věcné nepříslušnosti soud prvé stolice žalobu odmítl. Důvody: Podle § 2 zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 92 sb. z. a n. vykonávají pravomoc Labských plavebních soudů tam určené soudy a rozhodují ve sporech týkajících se kromě jiného výše poplatku za zachránění, nebo jiných odměn za pomoc při ztroskotání. Poněvadž v tomto případě požaduje se zažalovaná částka z důvodu smlouvy námezdní a ve sporu tomto nejde o zachránění ani o odměnu za pomoc při ztroskotání, není tento soud příslušným a bylo proto žalobu pro nepříslušnost odmítnouti. Rekursní soud zamítl námitku věcné nepříslušnosti. Důvody: Prvý soud odůvodnil svoji nepříslušnost tím, že se zažalovaný peníz požaduje z důvodu smlouvy námezdní a že nejde ani o zachránění ani o odměnu za pomoc při ztroskotání. Než činí tak nepiávem. Podle § 41 druhý odstavec j. n. má soud příslušnost svou zkoumati na základě žalobcových údajů. Žalující strana již v žalobě tvrdila, že jde o případ plavební nouze, poněvadž, když se dne 6. června 1927 za vysokého stavu vody na Labi ocitly tři vorové tabule žalované strany na Mělníce v plavební nouzi, poskytla na požádání úředníka žalované strany plavební pomoc za tím účelem, by jedna vorová tabule byla přetažena na druhou stranu řeky do bezpečnější polohy a další dvě tabule by byly staženy do přístavu, a že, když se pokus o úkon posléz uvedený nezdařil, poněvadž tažné lano prasklo a vorová tabule se rozsypala, snažila se zachrániti z obou tabulí co se zachrániti dalo, tím, že vtlačila uvolněné prameny do tišiny u přístavu. Podle tvrzení žalobního uznává sice žalovaná strana, že jest povinna úplatou za poskytnutý pomocný výkon, avšak výše této úplaty jest spornou. Na základe ustanovení § 2 písm. b) zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 92 sb. z. a n. náleží okresním soudům jako labským soudům plavebním výlučně rozhodovati o sporech, týkajících se výše poplatků za »zachránění«. Že se podle žalobního tvrzení jednalo o úkony zachraňovací, nemůže býti pochyby. Příslušnost dovolaného soudu jest tudíž v tomto případě opodstatněnou.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel se odkazuje na správné odůvodnění napadeného usnesení, k němuž se dodává na vývody dovolacího rekursu toto: Předpis § 41 druhý odstavec j. n., že pro zkoumání příslušnosti v občanských rozepřích jsou rozhodný údaje žalobcovy, platí podle § 13 zákona ze dne 25. dubna 1924, čís. 92 sb. z. a n. také pro řízení před labskými plavebními soudy. Věcná příslušnost podle § 2 písm. b) cit. zák. a čl. 1 čís. 2 písm. b) dodatečné úmluvy čís. 37/1924 sb. z. a n. k Labské plavební aktě čís. 222/1923 sb. z. a n. není vyloučena tím, že zachránění nebo pomoc při ztroskotání staly se na žádost ohroženého, spíše bude to případ pravidelný, zejména když podle § 44 policejního řádu pro lodní a vorovou plavbu na Labi ze dne 3. března 1924, čís. 39 ř. z. jsou plavci plavidel na blízku jsoucích povinni, by při nehodách poskytli rychlou pomoc. Spornou jest výše odměny, jejíž nepřiměřenost žalovaná namítala (č. 1, 5 p. v.). Vzájemný nárok na náhradu škody, uplatněný započtením nemá na věcnou příslušnost pro žalobní nárok vlivu.

Citace:

č. 7755. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 213-215.