Čís. 7999.

Záznam zástavního práva přetrhuje promlčení přednostního práva převodního poplatku. Pokud napotomní vklad zaznamenaného zástavního práva způsobuje opětné přerušení promlčení.
(Rozh. ze dne 26. dubna 1928, R 1 243/28.) — Čís. 8000 —
632
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost odepřed soud prvé stolice přihlášenému převodnímu poplatku přednostní pořadí. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a odkázal věc na soud prvé stolice s příkazem, by po opětném jednání vydal nové usnesení.
Důvody:
Rekursní soud odepřel ve shodě se soudem prvním při rozvrhu nejvyššího podání přihlášenému převodnímu poplatku přednostní pořadí proto, že prý záznam práva zástavního, který pro tento poplatek byl proveden dne 16. června 1924, není takovým prostředkem k jeho vymáhání, by po rozumu čl. III § 14 nařízení ministerstva financí ze dne 3. května 1850, čís. 181 ř. zák. odůvodňoval přetržení promlčení práva přednostního, kterého převodní poplatek podle zákona požívá do tří let počítajíc od té doby, kdy poplatník jej podle platebního příkazu měl zapraviti. Názor ten jest mylný a lze k vyvrácení jeho prostě poukázali na podrobná odůvodnění zdejších rozhodnutí čís. 5314 a 6123 sb. n. s., v němž jest řešena táž otázka. Důvod tento tedy neobstojí, ve věci však vyžaduje zvláštního zřetele okolnost, že tříletá promlčecí lhůta, která ode dne 16. června 1924 jakožto dne provedeného záznamu znovu probíhala, uplynula před udělením příklepu, jež se stalo dne 28. července 1927. Podle výpisu z pozemkové knihy bylo arciť dne 11. června 1927 pro tento poplatek na vydražených nemovitostech vloženo právo zástavní v pořadí dříve vydobytého záznamu; ježto však tento pozdější vklad nemá se zřetelem na vymáhání poplatku, jak je § 14 uvedeného min. nař. na mysli má, dále sahajícího právního účinku, než dřívější záznam, který podle § 38 odst. С knih. zák. nepotřeboval spravení, bude uvážiti, zda tomuto vkladu lze přiznati právní účinekl opětného přerušení promlčení, neboť jen za tohoto předpokladu bylo by lze uznati, že tříletá promlčecí lhůta do příklepu neprošla. Ježto okolnost tato, byť i povahy převážně právní, vyžadovala nezbytně, by o ní při rozvrhovém jednání bylo zvlášť pojednáno (§ 212 ex. ř.), bylo k dovolacímu rekursu zrušiti usnesení nižších soudů a usnésti se, jak uvedeno.

Citace:

Čís. 7999. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 659-660.