Čís. 8114.

Exekuční soud v zemích historických jako soud dožádaný o výkon exekuce (§17 ex. ř.) jest, jakmile započal její výkon, povolán rozhodovati o návrhu na odklad prováděné u něho exekuce, třebas žalobu o zrušení exekuce, o kterou se opírá návrh na odklad exekuce, projednává soud na Slovensku, jenž jest také soudem povolivším exekuci.
(Rozh. ze dne 6. června 1928, R 1 407/28.)
Dlužník navrhl u exekučního soudu v Praze, který provedl výkon usneseními sedrie v Báňské Bystřici ze dne 16. května a ze dne 1. listopadu 1927, povolených mobilárních exekucí, by exekuce ty byly odloženy až do právoplatnosti vyřízení žaloby na zrušení exekucí těch podané dlužníkem u sedrie v Báňské Bystřici proti straně vymáhající, ježto by mu z pokračování v exekuci vzešla nenahraditelná újma. Soud prvé stolice odklad exekuce povolil, rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Podle § 45 druhý odstavec ex. ř. jest sice exekuční soud příslušný k rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce, byl-li návrh podán po počátku výkonu exekuce, to však samozřejmě jen v tom předpokladu, že exekuční soud jest v obvodu platnosti exekučního řádu. Není-li tomu tak, jako v projednávaném případě, v němž exekuce byla povolena soudem na Slovensku, kde dosud jest v platnosti zvláštní řád exekuční, nelze uznati zdejší exekuční soud za příslušný k rozhodnutí o návrhu na odklad exekuce. Neboť tím by se zdejší exekuční soud ocitl v rozporu se zákonem vlastního státu. Stanoví totiž § 31 zák. čl. LX:1881 pro Slovensko dosud platný, že o tom, má-li žaloba ve smyslu § 30 zák. čl. LIV: 1913 na obmezení neb suspendování exekuce podaná odkladný účinek, rozhoduje soud k projednání žaloby té příslušný, v projednávaném případě tudíž sedrie v Báňské Bystřici. Na tomto ustanovení nebylo zákonem ze dne 19. ledna 1928, čís. 23 sb. z. a n. nic měněno, neboť bod 17 čl. V. zákona, jímž upraven § 93 zák. čl. LX:1881 a jenž jedná o příslušnosti exekučního soudu k povolení odkladu exekuce, vztahuje se jen na žaloby excindační přípustné ve smyslu § 92 zák. čl. LX:1881, nikoli však na případy jiné nehledíc ani k tomu, že ustanovení čl. V. a tudíž i bodu 17 podle čl. XX. cit. zákona nejsou dosud v platnosti. V projednávaném případě není tudíž exekuční soud v Praze příslušným k rozhodnutí a povolení žádaného odkladu, nýbrž sedrie v Báňské Bystřici (vide výnos min. sprav. čís. 123/27). Napadené usnesení, jímž byl povolen odklad, neodpovídá proto zákonu, bylo proto stížnosti jako odůvodněné vyhověno a usnesení napadené změněno tak jak shora uvedeno. Odkázání návrhu na odklad na sedrii v Báňské Bystřici ve smyslu § 44 j. n. jest bezpředmětným proto, že jak jde na jevo ze shora citovaného, u spisů se nalézajícího usnesení sedrie v Báňské Bystřici ze dne 12. ledna 1928, byl přiznán již podané žalobě odkladný účinek ve smyslu § 31 zák. čl. LX: 1881.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávnění. Jest mylným názor rekursního soudu, že exekuční soud v Praze jako soud dožádaný o výkon exekuce (§ 17 ex. ř.) nebyl povolán rozhodovati o návrhu na odklad exekuce, ježto žalobu o zrušení exekuce, o kterou se návrh na odklad opírá, projednává sedrie v Báňské Bystřici a tato jest také soudem povolivším exekuci. Názor rekursního soudu byl by správným, kdyby šlo o exekuční soud na Slovensku nebo v Podkarpatské Rusi, neboť tu podle platného tam uherského exekučního zákona (§ 31 zák. čl. LX:1881) rozhodovati o odkladu exekuce náleží soudu projednávajícímu žalobu o zrušení, omezení nebo odklad exekuce nebo (§ 30 zák. čl. LX : 1881 nahrazený §em 39 zák. čl. LIV: 1912) soudu exekuci povolivšímu (srovnej sb. n. s. 4062), ale názor ten nedopadá v případě, o který jde, kde exekučním soudem jest soud v Čechách. Podle zde platného exekučního řádu (§ 45, druhý odstavec, ex. ř.) jest k rozhodování o návrhu na odklad exekuce, bylo-li, jako v tomto případě, s exekucí již započato a nejde-li, jako zde, o zvláštní případ, pro který by bylo něco jiného nařízeno, povolán nikoli soud exekuci povolivší, pokud se týče soud projednávající žalobu o nepřípustnost exekuce, nýbrž soud exekuční. Byl tedy exekuční soud v Praze k rozhodnutí o návrhu na odklad příslušný a odmítl rekursní soud neprávem dotyčný návrh pro nepříslušnost tohoto exekučního soudu.

Citace:

č. 8114. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 858-859.