Čís. 8100.

Pokud vzal věřitel škodu z dlužníkova prodlení tím, že byl nucen opatřiti si švýcarské franky, v nichž mělo býti podle úmluvy placeno, za francouzské franky.
(Rozh. ze dne 1. června 1928, Rv 1 251/28.) Žalující francouzská firma prodala žalovanému zboží za švýcarské franky. Ježto byl žalovaný v prodlení se zaplacením kupní ceny, domáhala se na něm žalobkyně rozdílu v kursu švýcarských franků k francouzským frankům v době mezi splatností kupní ceny a jejím skutečným zaplacením. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: jde jen o to, zda věřitel může od liknavého dlužníka, který byl v prodlení s placením peněžního dluhu, žádati jen zákonné úroky z prodlení, či zda může žádati náhradu také jiné ještě škody vzniklé mu z prodlení dlužníka, zejména Škody z poklesu kursovní hodnoty peněz, které si mohl věřitel opatřiti za peníze, ve kterých byla kupní cena splatná. Podle čl. 283 obch. zák. má věřitel proti liknavému dlužníku nárok na náhradu veškeré, jeho prodlením věřiteli způsobené škody a § 1333 obč. zák. nebrání tomu, by se věřitel nedomáhal podle zásad o náhradě škody dalšího odškodnění byla-li mu zaviněným prodlením dlužníkovým způsobena škoda i v jiných směrech, zejména tím, že poklesem měny jistina sama byla znehodnocena. O takový případ zde jde. Není o tom sporu, že žalovaný nezaplatil Částky fakturované ve švýcarských francích, úhrnem 2167,88 švýc. franků, do 14 dnů, jak se k tomu podle smíru ze dne 20. listopadu 1926 zavázal, nýbrž zaplatil šekem 30. prosince 1926 švýc. franků 2093,88 a dne 20. dubna 1927 v kanceláři Dr. Ottona P-а švýc. franků 64,03, tak že úhrnem obdržela žalující na franc. francích 10520,90. Jelikož Dr. Otto P. uzavíraje za žalobkyni dne 20. listopadu 1926 se žalovaným smír, vyhradil výslovně své mandantce rozhodnutí o tom, zda se bude domáhati zvláštní žalobou náhrady valutové škody, a nešlo tudíž při tomto smíru o novaci, nýbrž o částečné uznání zažalovaného nároku, domáhá se právem žalující této náhrady, tedy rozdílu mezi penízem, který za švýcarské franky mohla obdržeti, kdyby byly v den splatnosti toho kterého účtu bývaly zaplaceny, a penízem, který za ně skutečně obdrží, až jí bude žalovaným zaplaceno. Hledíc ke dnům splatnosti byla by žalující úhrnem obdržela na franc. francích za švýc. franky 14717,75 franc. franků tak, že u porovnání s tím co skutečně obdržela, 10520,90 franc. franků, činí rozdíl 4196,85 franc. franků, který žalující vymáhá žalobou a jehož výše není sporná. Tato suma představuje konkrétní škodu žalující a byla žalující oprávněna, hledíc k jejímu bydlišti Paříži, počítati s takovou sumou francouzských franků, které švýcarské franky v době splatnosti představovaly a které si podle tehdejšího kursu francouzských franků mohla opatřiti za švýcarské franky. Rozdíl v kursovní hodnotě francouzských franků v době skutečného placení proti době splatnosti jest tu nejnižší škodou, kterou žalobkyně utrpěla. Tím padají vývody odvolatele, že neprokázala žalobkyně utrpěnou škodu. Žalovaný způsobil svým prodlením to, že žalobkyně neobdržela to, co by při včasném placení byla obdržela, zavinil tak kursovní ztrátu, kterou žalující utrpěla a musí tudíž za škodu z toho žalobkyni vzešlou zodpovídati.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl. Důvody:
Dovolací soud, nesouhlase s právním posouzením věci nižšími soudy, odkazuje především na své rozhodnutí čís. 4114 a 7040 sb. n. s. Nelze dovoditi závazek žalovaného k zaplacení sporné částky jen ze skutečnosti, na kterou klade váhu dovolací soud, t. j. kolik dostala žalobkyně francouzských franků za švýcarské franky a kolik jich mohla dostati, kdyby byl žalovaný plnil včas. Naopak je třeba doplniti řízení probráním a zjištěním skutečností, jež byly předneseny stranami, aniž bylo o nich jednáno. Žalovaný přednesl podle své žalobní odpovědi, že sjednaným platidlem byla franková měna švýcarská, která nepodléhá kolísání vnitřní své hodnoty a byla stálou a rovnocennou, stejně hodnotnou v době splatnosti jako v době skutečného placení, popřel, že žalobkyně zaplatila účty za zboží odebrané žalovaným svým komitentům, t. j. švýcarským firmám dříve, než on zaplatil. Žalobkyně přednesla, že pracuje pro nedostatek vlastního kapitálu s bankovním úvěrem, a že musila zaplatí ti zboží dodané žalovanému za švýcarské franky ve skutečnosti těmito franky již v době od 28. září do 18. října 1926, nedostavši pak v této době švýcarských franků od žalovaného musila je zakoupiti za francouzské franky podle vyššího kursu švýcarských franků, než byl kurs švýcarských franků dne 3. ledna až 20. dubna 1927. Teprve po zjištění těchto skutečností, žalovaným popřených a žalobkyní tvrzených, bude možno věc posouditi po právní stránce, tak jak učinil odvolací soud, neboť v tomto případě byla žalobkyně nucena platiti svým švýcarským komitentům ve švýcarské měně, kterou si musila opatřiti koupí za francouzské franky od francouzských bank, ježto nedostala ji podle smlouvy včas od žalovaného, pozdější placení žalovaného Švýcarskými franky mělo pro ni jen hodnotu francouzských franků, jež dostala za ně jako kupní cenu. Měly proto pro žalobkyní švýcarské franky, jež měl žalovaný jí zaplatiti, později jen hodnotu francouzských franků, nikoli hodnotu representovanou jich vnitřní cenou, t. j. množstvím životních potřeb, jež bylo možno za ně koupiti, žalobkyně utrpěla skutečnou škodu prodlením žalovaného, nedostavši za švýcarské franky jím pozdě zaplacené počet francouzských franků, za které musila je sama zakoupiti, by vyhověla své smluvní povinnosti proti třetímu, Škoda ta nebyla žalobkyní hrazena úroky z prodlení. O těchto skutečnostech budiž jednáno dále, přednes stran budiž s nimi probrán, nabídnuté důkazy buďtež provedeny a buďtež učiněna zjištění podle nich. Nebudou-li prokázány tyto skutečnosti, bude nutno míti za to, že měna švýcarská byla smluvena mezi stranami jen proto, jak vylíčil žalovaný, a bude věc posouditi podle zmíněných rozhodnutí, t. j. bude žalobu zamítnouti, ježto žalobkyně netvrdila, že vznikla jí škoda znehodnocením švýcarských franků.

Citace:

č. 8100. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 834-836.