Čís. 8038.

Tím, že vyrovnací dlužník zaslal poštovnímu šekovému úřadu šek na příslušný peníz s poukazem, by z něho na přiložené složenky poukázal pokud se týče súčtoval vyrovnací splátky uvedené v připojeném seznamu, nebyly vyrovnací splátky zapravený, nýbrž zapravení nastalo teprve, když splátky byly věřitelům poukázány na složenku poštovním šekovým úřadem.
Stalo-li se toto poukázání něco málo dní po sročnosti splátky, neobživla pohledávka v původní výši ve smyslu § 57 vyr. ř.
(Rozh. ze dne 10. května 1928, Rv II 846/27.)
Rozsudkem ze dne 13. března 1925 bylo žalované firmě přisouzeno proti žalující firmě 2865 Kč a byla jí napotom povolena exekuce ku vydobytí této pohledávky. O jmění žalující bylo pak zahájeno vyrovnací řízení, jež skončilo vyrovnáním na 40%. První splátku, sročnou dne 1. října 1925 zapravila žalobkyně tím způsobem, že k jejímu příkazu zaslala banka dne 1. října 1925 poštovnímu šekovému úřadu v Praze příslušný peníz s poukazem, by z něho zaslal na přiložené složenky (súčtoval) vyrovnací splátky. Žalované byla poštovním šekovým úřadem poukázána vyrovnací splátka na složenku dne 5. října 1925. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalované uznání, že exekuční titul z rozsudku ze dne 13. března 1925 uhasí. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolání, opírajícímu se o dovolací důvod čís. 4 § 503 c. ř. s., nelze přiznati úspěch. Dovolatelce jest přisvědčiti toliko v tom, že její vyrovnací splátka nebyla, jak odvolací soud má za to, zaplacena dne 1. — Čís. 8039 —
702
října 1925, tudíž včas. Tím, že banka M. filiálka v H., na kterou se žalobkyně dne 28. září 1925 obrátila, by její vyrovnací splátky k 1. říjnu 1925 vyplatila, zaslala 1. října 1925 poštovnímu šekovému úřadu v Praze šek na příslušný peníz s poukazem, by z něho na přiložené složenky poukázal, pokud se týče súčtoval vyrovnací splátky v připojeném seznamu uvedené, nebyly vyrovnací splátky a mezi nimi splátka žalované firmě příslušející zaplaceny, nýbrž zaplacení (§ 1412, 1424 obč. zák.), nastalo teprve, když splátka dovolatelce patřící byla jí na složenku poukázána poštovním šekovým úřadem. To se stalo dne 5. října 1925 a podle toho vyrovnací splátka připadající podle vyrovnání na den 1. října 1925, zavčas zaplacena nebyla. Naproti tomu nelze souhlasiti s vývody dovolatelky, že se následkem tohoto opoždění stalo vyrovnání podle § 57 vyr. ř. ničím a že její pohledávka v původní výši obživla. Ustanovení § 57 vyr. ř. poslední věta, podle něhož, nesplní-li dlužník včas a plně potvrzené vyrovnání, zrušuje se vyrovnáním poskytnutá sleva a ostatní výhody, nelze, jak má za to dovolatelka, vykládati v ten rozum, že každé opoždění nebo neúplné splnění vyrovnání má v zápětí tyto následky. V plenárním rozhodnutí tohoto Nejvyššího soudu ze dne 9. února 1928 Pres 761/27 čís. sb. 7760 (srovnej též rozhodnutí sb. n. s čís. 4077 a 4602) bylo zevrubně vyloženo, že omluvitelné nedopatření, které se dlužníku při plnění vyrovnání přihodí, a o něž jde i v tomto případě, kde dlužník výplatu splátky již dne 28. září 1925 zařídil a kde opoždění bylo jen nepatrné a škody nezpůsobilo, nemá v zápětí následky § 57 vyr. ř. Uplatňovati je v případě takového nedopatření od- porovalo by zásadě poctivého styku (§ 914 obč. zák.) a nesrovnávalo by se s dobrými mravy (§ 879 obč. zák.). Tyto právní zásady ustanovením § 57 vyr. ř. zůstaly nedotčeny. Nelze tedy opožděnému zaplacení splátky, na 1. října 1925 připadající, přikládat) účinky, které s ním spojuje dovolatelka a následkem toho nepochybily (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) nižší soudy, uznavše pohledávku dovolatelky vyrovnáním za uhaslou. pokud se týče exekuci pro ni zahájenou za nepřípustnou.

Citace:

Čís. 8038. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 729-730.