Čís. 7742.

Pro nárok souseda proti obci podle § 364 obč. zák., by nepropůjčovala obecní statek k pořádání produkcí zábavních podniků (kolotočů, houpaček a pod.) není pořad práva přípustným.
(Rozh. ze dne 2. února 1928, R I 53/28.)
Žalobci domáhali se žalobou na žalované obci, by bylo uznáno právem, že se žalované obci zakazuje, užívati pozemku pro veřejné radovánky, — Čís. 7742 —
148
zejména pro kolotoče a jiné hřmotící zábavné podniky, které podle místních poměrů přesahují obvyklou míru a podstatně obmezují žalobce v místně obvyklém používání jejich sousední vily. K námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice žalobu odmítl, rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Žalobci, odvolávajíce se na předpis § 364 obč. zák., domáhají se rozsudku, jímž se žalované obci zakazuje, by neužívala pozemku v žalobě blíže označeného, pro veřejné radovánky, zejména pro kolotoče a jiné hřmotící zábavné podniky, které podle místních poměrů přesahují obvyklou míru a podstatně obmezují žalobce v místně obvyklém používání jejich sousední vily. Jde tu tedy o žalobu na zákaz tzv. nepřímých zásahů do vlastnického práva podle § 364 obč. zák. První soud, zjistiv na námitku žalované obce, že pozemek jest obecním statkem, odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva (a také pro věcnou nepříslušnost) již proto, že obec neužívá pozemku jako soukromý vlastník, nýbrž jako orgán veřejného práva. Nezjišťoval již další námitky žalované obce, že povolení k zábavním podnikům neuděluje ona, nýbrž policejní komisariát. Rekursní soud však, pokládaje žalobní nárok za nárok soukromoprávní po rozumu § 364 obč. zák., zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva (i věcné nepříslušnosti) a nařídil, by první soud ve věci jednal a rozhodl. S názorem rekursního soudu nelze souhlasiti. Nerozhoduje zevní roucho uplatněného nároku, nýbrž pravá jeho podstata a dlužno zkoumati, zda právní poměr, z něhož jest žalobní nárok vyvozován, jest povahy soukromoprávní či veřejnoprávní. V souzeném případě jest pořad práva vyloučen z dvojího důvodu: jednak proto, že jde o veřejný statek, jednak proto, že povolení k pořádání zábavních podniků zmíněného druhu uděluje správní úřad (lhostejno, který). T. zv. právo sousedské podle § 364 obč. zák. má na mysli jen soukromoprávní výkon práva vlastnického na pozemku, způsobem v tomto § naznačeným, neboť občanský zákon upravuje podle § 1 soukromá práva a povinnosti státních občanů mezi sebou. Jest tedy zkoumati, zda obec vykonává právo vlastnické na zmíněném pozemku způsobem soukromoprávním. Obecní majetek jest buď obecním jměním neb obecním statkem. Rozdíl mezi tím a oním záleží v určení, jehož se dostalo obecnímu majetku příslušnými orgány. Slouží-li podle svého určení k tomu, by ho obec používala pro svůj užitek jako každý jiný soukromý vlastník, jde o obecní jmění a platí o něm předpis § 290 obč. zák. Pakliže však slouží k tomu, by ho užívali buďsi obec nebo všichni členové obce neb určité třídy občanstva z důvodu své přináležítosti k obci, jde o obecní statek. Nezáleží tedy na tom, nač žalobci kladli v rekursu důraz, že ten i onen druh majetku jest vlastnictvím obce (§ 288 obč. zák.). Užívání obecního statku a nakládání s ním ať již obcí jako právním podmětem neb občanstvem neb určitými třídami občanstva z důvodu veřejnoprávního vztahu k obci neřídí se právem soukromým, nýbrž právem veřejným, při němž obec nevystupuje jako soukromý vlastník, nýbrž jako vrchnost, to i tehdy, když propůjčuje nemovitost k provozování veřejných produkcí a vybírá za to zvláštní poplatky buď z místa nebo ze zábavních podniků, plynoucí do obecní pokladny. Sem náleží na př. dávky z místa nebo ze zábav pořádaných na otevřených prostranstvích, na př, z kolotočů, lodiček, houpaček a pod. (srov. k tomu §§ 28 a 37 zák. ze dne 12. srpna 1921, čís. 329 sb. z. a n. a »Pravidla o vybírání obecní dávky ze zábav« podle vlád. nař. ze dne 27. dubna 1922, čís. 143 sb. z. a n.). Ale pořad práva jest vyloučen také proto, že k veřejným produkcím kočovně provozovaným udělují povolení úřady správní ( dekret dvor. kanceláře ze dne 6. ledna 1836, čís. 5 sb. z. pol. a 223/1836 výnos min. vnit.), takže odpomoci proti obtěžování sousedstva produkcemi tohoto druhu lze se domáhati zase jen cestou správní, nikoli pořadem práva podle § 364 obč. zák.

Citace:

č. 7742. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 175-177.