Čís. 8149.


Popřel-li správce úpadkové podstaty vylučovací nárok, nelze vylučovateli poukázanému na pořad práva ustanoviti lhůtu k podání žaloby s tím, že jinak nebude lze v úpadkovém řízení vzíti zřetel k jeho nároku.


(Rozh. ze dne 16. června 1928, R I 428/28.)
Max K. přihlásil vylučovací nárok v úpadku Karla U-a. Správce úpadkové podstaty nárok popřel, pročež úpadkový komisař odkázal Maxe K-a na pořad práva s tím, že »nepodá-li do čtyř týdnů žalobu, nebude lze v úpadkovém řízení vzíti zřetel k jeho nároku«. Rekursní soud vyhověl rekursu Maxe K-a potud, že vyloučil z usnesení prvého soudu onen dodatek. Důvody: V projednávaném případě jde o vylučovací nárok uplatňovaný rekursem proti úpadkové podstatě. Spory z takovýchto nároků mohou býti zahájeny toliko proti správci úpadkové podstaty (§ 6 (2) konk. ř.). Jelikož správce úpadkové podstaty popřel uplatňovaný nárok vylučovací, nezbylo než navrhovatele Maxe K-a odkázati na pořad práva, jak se právem stalo napadeným usnesením. Neprávem však byla stanovena rekurentu čtyřnedělní lhůta k nastoupení pořadu práva s tím, že jinak nebude lze k jeho nároku v úpadkovém řízení vzíti zřetel, neboť pro takovéto opatření není opory v zákoně a mimo to musí býti ponecháno uvážení rekurenta, kdy chce nastoupili pořadem práva. Stanovení této lhůty není v zákoně odůvodněno a prou bylo rekursu po této stránce vyhověno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu správce úpadkové podstaty.
Důvody:
Stěžovatelka napadá usnesení rekursního soudu jen, pokud jím bylo usnesení soudu prvé stolice změněno, a žádá obnoveni tohoto usnesení. Nelze však sdíleti názor, že by posouzení věci rekursním soudem po stránce právní nebylo správné. Odchylný názor stěžovatelův nemá opory v jeho tvrzení, že úpadkové řízení jest ukončiti v určité pevné lhůtě, an úpadkový řád nemá obdobného ustanovení, jakým jest ustanovení § 56 čís. 1 vyr. ř. Stěžovatel dovolává se také marně obdoby ustanovení § 110 konk. ř. Ustanovení to jest výjimečným ustanovením zákona, platným jen pro případ v zákoně uvedený, jsou-li totiž pohledávky úpadkových věřitelů těmito přihlášené popřeny, kde zákon ustanovením lhůty sledoval účel, by byla co nejdříve zjednána jistota o výsledku zkušebního sporu (Bartsch-Pollak str. 604). Vzhledem k tomu netřeba se zabývati dalšími vývody dovolací stížnosti, že by sporná pohledávka unikla podstatě, nenastoupí-li věřitel pořad práva.
Citace:
č. 8149. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 916-917.