Čís. 8010.

Složil-li ten, kdo se spojil s jinými zájemníky ve společnost za určitým účelem, do společnosti vklad, vzdav se nároku na jeho vrácení a zúrokování, nemůže se domáhati na společenstvu z oné společnosti napotom utvořeném, vrácení vkladu, nýbrž jen toho, by byl přijat za člena společenstva a by mu byl vklad započten.
(Rozh. ze due 28. dubna 1928, Rv 1 1107/27.)
Žalobce byl vlastníkem mlýna v Z., jejž v roce 1924 prodal manželům P-ovým. V roce 1921 utvořil se v Z. z několika zájemníků spolek k zařízení elektrického vedení, jenž vybral od zájemníků podle velikosti jejich podniků nutné peníze, by se mohlo započíti se stavbou místní sítě. Žalobce zaplatil tehdy spolku 10000 Kč. Spolek byl zapsán do — Čís. 8010 —
687
rejstříku jako společenstvo. Žalobce nedal společenstvu prohlášení o svém přístupu ve smyslu § 4 stanov aniž sej stalo formální přijetí žalobce společenstvem. Žalobu proti společenstvu o vrácení oněch 10000 Kč oba nižší soudy zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Podle zjištění prvého soudu, které odvolatelem není napadeno (§ 498 c. ř. s.), spojil se žalobce v roce 1921, když ještě byl vlastníkem mlýnské reality čís. 2 v S. s několika jinými obyvateli v S. k docílení společného účelu, zavedení elektrického vedení proudu clo S. a na základě úmluvy s účastníky této společnosti, složil 100000 Kč ku krytí útrat zavedení elektrického vedení v S. do rukou účastníka společnosti Josefa В-a a vzdal se vrácení a zúrokování tohoto peníze. Z tohoto zjištění vyplývá, že důvodem plnění a při tomto plnění předpokládaným výsledkem bylo zavedení elektrického vedení v S. Že se účel plnění ukázal nedostižitelným, že při plnění předpokládaný výsledek nenastal, žalobce ani netvrdil, tím méně dokázal. Jeho nárok na vrácení plnění jest tedy neodůvodněn. Pro správnost tvrzení žalobcova, že konečným účelem jeho plnění bylo jeho přijetí za člena žalovaného společenstva, neposkytuje zjištění prvního soudu opory. S tímto členstvím snad žalobce počítal, členství nebylo však důvodem plnění. Ostatně žalobce neprokázal, že se jeho přijetí za člena žalovaného společenstva stalo nemožným náhodou nebo zaviněními společenstva. Možnost, by byl přijat za člena, jak vyplývá z ustanovení §§ 3 a 4 stanov žalovaného společenstva, není vyloučena. Nemožnost by teprve nastala nepřijetím přihlašovacího prohlášení žalobce, při čemž by pak bylo řešiti otázku, zda jest tuto nemožnost odvoditi z náhody či ze zavinění žalované strany či z dobrovolného vzdání se bydliště v S. žalobcem. Pokud žalobce poukazuje na to, že žalovaná strana odměnila ostatní účastníky společnosti, kteří za stejných poměrů jako žalobce svého času poskytli příspěvky tím, že jejich příspěvky započítala větší 700 Kč dělitelnou polovicí na společenské podíly, a činí si nárok na totéž, opouští důvod žalobní a staví se do rozporu se žalobní prosbou. Neboť nároku na stejné zacházení mohlo by se býti domáháno jen žalobou na vzájemné plnění, spočívající v přijetí za člena žalovaného společenstva a započítáni 5600 Kč na 8 společenských podílů. Že toto vzájemné plnění tvořilo důvod, proč bylo jím uloženo 10000 Kč v roce 1921, nemůže žalobce vážně tvrditi, neboť od tohoto vzájemného plnění, které tehdy nebylo ujednáno a bylo zcela nejisté, nemohl učiniti odvislým své plnění.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Co do právního posouzení věci namítl dovolatel, že nesplatil 10000 Kč žalovanému družstvu, nýbrž původní společnosti zájemníků, k níž sám náležel a že tedy zůstat i nadále spoluvlastníkem oné splátky, že zřízením žalovaného družstva byla dosavadní společnost zrušena a mělo býti její jmění rozděleno ve smyslu § 1215 obč. zák., že však na místě toho převzalo jmění společnosti s aktivy i pasivy žalované družstvo, kterýmžto» okamžikem prý přešlo ono jmění ze spoluvlastnictví členů společnosti do vlastnictví družstva, že došlo k plnění, za něž se nedo-
Civilní rozhodnutí X. 42 — Čís. 8010 —
658
stalo žalobci protiplnění, poněvadž složená jím částka byla započítána Antonínu P-ovi na jeho družstevní podíly a na stavební příspěvek. Proto drží prý žalované družstvo oněch 10000 Kč bezdůvodně, neboť žalobce se nestal jeho členem a není povinen, by skládal členské podíly neb stavební příspěvek. Podle skutkové povahy rozsudku soudu prvé stolice jest nesporné, že původní spolek byl v roce 1923 zapsán do rejstříku jako společenstvo s r. o. Z toho nelze dovoditi, že žalované společenstvo převzalo do vlastnictví i vklad 10000 Kč žalobcem složený, ježto částku tu, jak jest dále nesporno, započítalo jako dřívější podíl žalobcův nynějšímu svému členu Antonínu P-ovi na členské podíly a stavební příspěvek. Žalobce založil nárok svůj na tvrzení, že 10000 Kč zaplatil jako budoucí člen žalovaného společenstva zálohou, jež měla býti započtena na jeho podíly a na stavební příspěvek, připustil pak sám, že částka ta neměla po dobu členství mu býti vrácena a zúrokována. Tento přednes sám o sobě neopravňuje ho, aby na nynějším společenstvu žádal výplatu sporné částky, neboť podle něho mohl by se žalobce domáhati jen toho, by byl přijat za člena společenstva a byla mu částka 10000 Kč započítána a připsána na podíly a na stavební příspěvek. Na věci nic nemění ani právní vývody jeho v dovolání. Dovozuje-li, že původní spolek nebyl právnickou osobou, a že částka 10000 Kč zůstala žalobcovým vlastnictvím, nemůže žádati výplatu její od žalovaného společenstva, jemuž ve skutečnosti nic nezaplatil a do jehož jmění částka ta nepřešla, když byla započtena na podíly a příspěvek jednoho z jeho členů. Nelze proto říci, že by bylo žalované společenstvo obohaceno touto částkou, která představuje jen výši podílu jednoho jeho člena na společenském podniku. Z § 1215 obč. zák. nemůže žalobce dovoditi nároky proti žalovanému společenstvu, jež přece nebylo členem původního spolku. Nezáleží ani na tom, že žalobce nezavázal se k přístupu jako člen žalovaného společenstva, neboť ani to ho neopravňuje, by domáhal se zaplacení částky vložené do původní společnosti na žalovaném společenstvu. Není proto třeba uvažovati o dosahu závazku žalobcova, že nebude požadovati vrácení a zúrokování částky 10000 Kč.

Citace:

Čís. 8010. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 684-686.