Čís. 7843.Byly-li při exekuci povolené na základě exekučního titulu proti společnosti s r. o., nezapsané do rejstříku, zabaveny věci třetích osob, jsou tyto osoby oprávněny k stížnosti proti výkonu exekuce. V takovém případě nelze vésti exekuci proti třetím osobám ani, kdyby bylo prokázáno, že jednaly jménem takové neexistující společnosti.(Rozh. ze dne 3. března 1928, R I 61/28.)Na základě exekučního titulu proti firmě D., společnosti s r. o., byla povolena exekuce proti této firmě zabavením, uschováním a prodejem svršků. Proti výkonu exekuce zabavením svršků stěžoval si Tomáš J., tvrdě, že zabavené předměty jsou jednak jeho vlastnictvím, jednak že mu byly dány různými firmami k užívání a že nebyly v držení povinné firmy, ana vůbec neexistuje. Soud prvé stolice exekuci zrušil, rekursní soud zamítl stížnost proti výkonu zabavení a uschování svršků. Důvody: Prvý soud vyhověl stížnosti proti výkonu exekuce, zjistiv, že firma D., společnost s r. o., není zapsána v rejstříku, z čehož vyvodil, že exekuce čelí proti dlužníku neexistujícímu. Tento úsudek — Čís. 7843 —360soud rekursní nesdílí. Podle § 2 (druhý odstavec) zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák. před zápisem do rejstříku neexistuje společnost jako taková a jestliže někdo před tím jménem společnosti jedná, ručí jednající osobně rukou společnou a nerozdílnou. S tímto ustanovením těsně souvisí čl. 15 obch. zák., podle něhož jest firma pouhým jménem, pod nímž obchodník provozuje obchody a jímž se podpisuje. Z exekučního titulu, podle něhož byla exekuce povolena, jest zřejmo, že firma D., společnost s r. о., o níž prvý soud zjistil, že dosud není protokolována, byla ve sporu s vymáhajícím věřitelem zastoupena stěžovatelem Tomášem J-em, a z příslušných spisů živnostenského soudu jest patrno, že Tomáš J. při ústním jednání dne 9. srpna 1927 sám jménem oné firmy jednal, uváděl se jako společník této firmy a jejím jménem přednášel námitky proti žalobnímu nároku. Za tohoto stavu věci dlužno společníka jednajícího jménem neprotokolované firmy uznati za obchodníka, jenž se označuje jménem firmy a proto jest sám osobně práv z jejích závazků. Byla tudíž exekuce povolena proti firmě právně neexistující, nikoli však proti neexistujícímu dlužníku, neboť dlužník existuje a jím jest — kromě snad ještě dalších účastníků — Tomáš J., vystupovavší pod označením firmy D. Ježto Tomáš J. tvrdí, že všechny zabavené věci jsou jeho vlastnictvím, jest na ně exekuce právem vedena.Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.Důvody:Exekuční titul, rozsudek živnostenského soudu v Praze ze dne 9. srpna 1927, byl vydán proti firmě D., společnost s r. o., na základě žaloby, v níž jest jako žalovaná strana označena rovněž firma D,, společnost s r. o. Také exekuční návrh směřuje proti firmě D., společnost s r. o. jako dlužnicí. Bylo zjištěno, že firma D., společnost s r. o., není v obchodním rejstříku zapsána, takže podle § 2 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák., právně vůbec neexistuje, a byl rozsudek vydán proti právnímu podmětu, jehož vůbec není a jenž proto nemůže, býti ani dlužníkem, proti němuž by mohla býti vedena exekuce (§ 7 ex. ř.). Byla-li tedy exekuce přes to povolena proti neexistující společnosti s r. o. a byly-li zabaveny movité věci, náležející osobám třetím, jmenovitě stěžovateli Tomáši J-ovi, byly tyto osoby oprávněny stěžovati si proti výkonu této exekuce, aniž bylo třeba žaloby ve smyslu § 37 ex. ř., poněvadž celé řízení bylo zmatečné, ježto tu hned od počátku nebylo dlužníka, proti němuž směřovala exekuce. Exekuce nemohla býti vedena na základě rozsudku vydaného proti společnosti s r. o. ani proti Adolfu D-ovi ani Tomáši J-ovi, i kdyby bylo prokázáno, že jednali jménem této společnosti (§ 2 druhý odstavec zák. čís. 58/1906 ř. zák.), neboť v tomto případě byla by musila žaloba býti řízena proti ním osobně, jelikož společnost s r. o. nevešla nikdy v život a nemohla proto jednání jejich ani schváliti. Nebylo ostatně ani tvrzeno, že D. neb J. zamýšleli založiti společnost s r. o. a že vzavše vymáhajícího věřitele do svých služeb, jednali jménem příští společnosti s r. o.