Čís. 7800.Pozemková reforma.Stížnost proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o přejímací ceně může se týkati pouze porušení norem právních. Přezkoumávaje odhad znalců Státního pozemkového úřadu, musí se soud omezili na to, zda znalci porušili některý z předpisů vládního nařízení ze dne 21. ledna 1921, čís. 53 sb. z. a n. a dodatků k němu a §§ 42—45 náhr. zák. Shledá-li soud, že výtka jest důvodná, buď chybu hned napraví a použije porušeného předpisu správně a provede tedy hned výpočet správně, nebo, nelze-li provésti nápravu ihned, poněvadž znalci nezjistili skutkovou okolnost, již bylo třeba zjistiti, soud zruší rozhodnutí Státního pozemkového úřadu a nařídí mu, by, doplně neb opravě se znalci vadné řízení, znovu rozhodil. Kdyby si soud zjistil určitou okolnost sám, musel by k tomu vzíti znalce Státního pozemkového úřadu a musel by v usnesení, kterým stanoví jich výslech, udati body, o nichž mají býti znalci slyšeni, nemůže však nařídili výslech ten o celém elaborátu znalců bez ohledu na to, zda a co je správné nebo nesprávné.Otázka, zda se redukce podle § 14 vládního nařízení ze dne 21. ledna 1921, čís. 53 sb. z. a n. vztahuje toliko na cenu porostu, nikoliv však na cenu lesní půdy samé, jest otázkou ryze právní, jejíž řešení nelze ponechati znalcům.(Rozh. ze dne 18. února 1928, R II 65/28.)Soud prvé stolice ku stížnosti majitele zabraného velkostatku ustanovil znalce k přezkoumání odhadu, jenž byl vzat za základ při stanovení přejímací ceny. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by rozhodl o stížnosti bez přibrání znalců. Důvody: Stížnost jest odůvodněna. Podle § 46 zák. čís. 329/20 v doslovu novely ze dne 13. července 1922, čís. 220 sb. z. a n. může se stížnost opírati, pokud se ocenění stalo podle zvláštních předpisů o určení a vypočítávání přejímací ceny, jedině o to, že 1. nebylo šetřeno těchto předpisů nebo 2. nebylo přihlíženo k předpisům §§ 42—45 náhradového zákona. Vydanými předpisy, jichž nebylo šetřeno (ad 1.) rozuměti jest ustanovení nařízení ze dne 21. ledna 1921, čís. 53 novelisovaného dle zákona ze dne 7. srpna 1922, čís. 222 a ze dne 21. září 1922, čís. 296 sb. z. a n. Jen pro nezachování nebo porušení těchto předpisů ad 1. a 2. uvedených, následkem kteréhož nesprávného použití neb nepoužití — Čís. 7800 —276byla přejímací cena nesprávně stanovena, jest přípustnou stížnost, nikoliv však z toho důvodu, že znalec snad odhadl odhadovaný předmět nízko nebo vysoko. Odhad sám provésti náleží podle náhradového zákona Státnímu pozemkovému úřadu za přivzetí znalců (§ 41 (3) nov. zn.), ale toliko jemu a nemůže býti soudem přezkoumáván. To plyne z ustanovení § 46 náhr. zák., kde není o stížnosti proti odhadu znalcem snad nesprávnému vůbec zmínka. Nepřísluší-li však majiteli stížnost proti nesprávnosti odhadu, nepřísluší ani soudu přezkoumávati jeho správnost a není příčiny k slyšení znalců. Soudu jest se obmeziti na to, zda bylo dbáno předpisů zák. čís. 53/21, pokud se týče 296/22 a §§ 42 až 45 náhr. zák. a rozhodnouti, zda tomu tak jest čili nic. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.Důvody:Podle § 46 náhr. zák. může se stížnost proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o přejímací ceně opírati jen o to, že buď: 1. nešetřeno předpisů vydaných ve smyslu § 41 (2) náhr. zák., to jest tedy předpisů vlád. nař. ze dne 21. ledna 1921, čís. 53 sb. z. a n. a dodatků k němu čís. 222 a 296/22; 2. nepřihlíženo k předpisům §§ 42—45 náhr. zák. Tedy toliko pro nedbání neb porušení jistých »předpisů«, t. j. právních norem je stížnost přípustná a omezuje se proto čiře na právní otázky, na právní posouzení, jež náleží plně soudu, takže tento k rozhodnutí žádných znalců potřebí nemá, ba ani je na znalce přesunouti nesmí, protože úkol sobě příslušející vůbec na jiného přenášeti není oprávněn. K otázce, zda a pokud lze odhad provedený Státním pozemkovým úřadem přezkoumati znalci soudně zřízenými, ku kterémuž účelu právě napadené usnesení soudní znalce jmenovalo, při čemž patrně má se jednati o přezkoumání odhadu provedeného znalci Státního pozemkového úřadu, dlužno podle toho odpověděti v ten rozum, že se soud musí omeziti i tu na to, zda znalecký odhad Státního pozemkového úřadu — tedy jeho znalci ve svém elaborátu — porušili některý z uvedených předpisů 1. a 2. Shledá-li soud, že výtka tato je důvodná, tedy chybu hned napraví a užije porušeného předpisu správně a provede tedy hned výpočet správně, bude-li míti všecky skutkové předpoklady správně dány, kdežto v opačném případě, když nápravu ve výpočtu hned provésti nelze, protože znalci a tudíž i Státní pozemkový úřad, jenž má jim dáti správný návod, mýlíce se v pojetí právních předpisů skutkovou okolnost, kterou k správnému užití kalkulačních předpisů třeba bylo zjistiti, nezjistily, soud rozhodnutí Státního pozemkového úřadu na tomto vadném znaleckém zjištění spočívající zruší a Státnímu pozemkovému úřadu uloží, by, doplně neb opravě se znalci vadné řízení, znova rozhodl. Tak na př. nemovitosti by se byly převzaly přede žněmi a soud rekursní byl by toho právního názoru, že podle § 11 (3) cit. nař. čís. 53/21 přísluší vlastníku hodnota úrody, která však není odhadnuta, ježto znalci, vycházejíce z názoru, že vlastníku přísluší jen náklad na docílení úrody (zorání a osetí) odhadli toliko tento náklad. Když se připustí, — Čís. 7800 —277že místo zrušením může soud nápravu zjednati hned také doplněním řízení, t. j. způsobem, že si potřebnou okolnost zjistí sám, než o stížnosti rozhodne, musil by, pokud к tomu třeba znalců, vzíti znalce Státního pozemkového úřadu, jak již v rozhodnutí čís. 6189 sb. n. s. vyloženo, a musil by již v usnesení, kterým výslech jich stanoví, udati body, v nichž věc shledává vadnou a o nichž znalci mají býti slyšeni, nikdy však nesměl by naříditi výslech o celém elaborátu znalců en bloc, bez ohledu na to, zda a co je správné neb nesprávné, jako učinil prvý soudce v souzeném případě, bylo by tedy možno takový důkaz naříditi až po podrobném prostudování všech bodů stížnosti. K praktickému osvětlení otázky buďtež zde vytčené zásady použity příkladmo hned na výtku, kterou stěžovatel činí pod čís. I. A/a) své stížnosti proti rozhodnutí Státního pozemkového úřadu. Praví, že Státní pozemkový úřad porušil předpis § 14 vl. nař. čís. 53/21. Jest prý jasno, že se redukce zde stanovená může vztahovati toliko na cenu porostu, nikoli však na cenu lesní půdy samé, takže to, co v tabulkách stanoveno jako cena lesní půdy, musí vlastník vždy dostati, i kdyby porost byl velmi špatný nebo žádný, a, když tu porost jest, že se cena jeho připočte k ceně půdy, při čemž ovšem, je-li zakmenění nedostatečné, nastává redukce § 14. Avšak odhadci Státního pozemkového úřadu porušili prý tento předpis, učinivše na nedostatečné zakmenění redukci z ceny lesní půdy a nikoli z ceny porostu, a porušuje tedy předpis ten i rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, jež na výpočtu odhadců spočívá. Nuže, zda má se počítati tak, jak míní stěžovatel, či tak, jak počítali znalci, je čistě právní otázkou, již lze rozhodnout na základě předpisů vl. nař. čís. 53/21, to jest porovnáním obsahu tabulek a předpisů § 14 a ovšem také § 13, z něhož onen vychází. — Tabulka V., jíž se stížnost dovolává, stanoví, kterak vypočítávati »průměrné ceny 1 ha při plném zakmenění porostu«, § 13 pak mezí předpisy pro použití této tabulky má také pod čís. 4 ustanovení, že »výpočty v tabulce platí pro normální zakmenění«, a § 14 pak předpisuje, že u porostů, jež nejsou plně zakmeněný, nastává zmíněná tam redukce ceny vypočtené podle tabulky (§ 13). Dojde-li soud z toho к právnímu výsledku, že tabulka V. je dána pro půdu lesní 1 s plným porostem a že redukce § 14 má tedy místo, není-li tento předpoklad tabulky splněn a porost je tedy ne plně zakmeněný, že tedy methoda znalců byla správná a výtka stěžovatelova že je nesprávná, zamítne tento bod stížnosti z uvedených právních důvodů. Pakliže však dospěje k názoru opačnému, který hájí stížnost, že tabulka 5 je dána toliko pro lesní půdu a cena porostu že je na více a že se jen z ceny vypadající na porost plně zakmeněný učiní srážka § 14 při porostu neplně zakmeněném bude soud zkoumati, zda tu má zjištěny všecky skutkové podmínky pro tento výpočet (na př. tedy cenu plného zakmenění) a podle toho zda je danými shledá čili nic, půjde před se hned reformativně neb kasatorně, pokud se týče místo zrušení doplní si napřed řízení a pak teprve rozhodne. Přenechati však řešení této právní otázky znalcům, je nejen právně nesprávné, nýbrž tím povážlivější, an prvý soudce místo znalců Státního pozemkového úřadu, kteří předpisy nařízení čís. 53/21 a jeho tabulky už leta praktikují, jmenoval znalce jiné, kteří s předpisy a s tabulkami těmi obeznámeni nejsou a musili by je tudíž jako úplní nováčkové teprv studovati.