Čís. 7835.

Ručení dráhy (zákon ze dne 5. března 1869, čís. 27 ř. zák.).
Nepravidelnost v dopravě dlužno spatřovati v tom, že vlak zastavil ve stanici tak, že vůz, z něhož cestující vystupoval, byl tak vzdálen od stožárové svítilny, že světlo z ní nedopadalo až na místo, kde byl onen vůz, takže nebylo viděti zřetelně schůdky. Stačí, že poranění cestujícího nastalo při tom, když se zřítil s nedostatečně osvětlených schůdků, a nesejde na tom, že se tak nestalo hned, když se smekl, nýbrž až v okamžiku, kdy se pokusil vyprostiti se ze svízelné situace, v níž se octl — Čís. 7835 —
346
právě následkem onoho smeknutí, Počínal-li si poškozený při tom ne obratné, nelze mu to přičítati za zavinění, ručení dráhy podle § 2 zák o ruč. žel. vylučující neb obmezující.
(Rozh. ze dne 2. března 1928, Rv I 1390/27.)
Žalobce, vystupuje ve stanici R. z vagonu, sklouzl a zlomil si nohu. Žalobní nárok na náhradu škody procesní soud prvé stolice uznal, odvolací soud neuznal důvodem po právu.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Žalovaná dráha doznala, že stupátka železničního vozu, z něhož žalobce vystoupil ve stanici R. dne 21. října 1923 o 18.30 hod. večer, nebyla osvětlena z vnitřku vozu. Dráha byla proto povinna, pečovati o to, by schůdky tohoto vagonu byly ve všech stanicích, kde vystupovali cestující, osvětleny lampami z nádraží. To se ve stanici, kde žalobce vystoupil nestalo, neboť podle zjištění prvého soudu, jež nebyla odvolacím soudem výslovně změněna, byla stanice R. tenkráte při panujícím pochmurném počasí osvětlena pouze jedinou před vchodem do provozní kanceláře mezi oběma kolejemi na sloupu upevněnou svítilnou a vlak zastavil lokomotivou teprve před nákladním skladištěm tak, že vůz, ve kterém seděl a z něhož vystupoval žalobce, byl asi 20 m vzdálen od stožárové svítilny, z níž světlo již nedopadalo až na toto místo a nebylo zřetelně viděti schůdky vagonu. Tuto skutečnost považuje dovolací soud za nepravidelnost v dopravě, a dráha ručí za úraz žalobcův, ovšem jen za předpokladu, že je v příčinné spojitosti s touto nepravidelností. Odvolací soud zodpověděl otázku příčinné souvislosti záporně, vycházeje z toho, že nedostatečné osvětlení schůdků, po nichž žalobce sestupoval, mělo pouze za následek, že žalobce sklouzl pravou nohou od hořejšího schodu až na nejnižší schod a že dvojité zlomení levého kotníku nastalo teprve tehdy, když levá noha žalobcova se dostala jeho »nešikovnou manipulací« mezi dva schůdky a žalobce nohu z tohoto prostoru vytáhl. Odvolací soud však přehlíží, že při posuzování otázky, zda úraz jest následkem příhody v dopravě, nepřicházejí v úvahu jen přímé následky. Dráha ručí také za úraz, jenž jest vzdálenějším následkem příhody v dopravě. To plyne již z toho, že § 1 zák. o ruč. žel. ukládá dráze také ručení za úraz, jenž byl příhodou v dopravě toliko »přivoděn« (herbeige-führt) v zřejmém protikladu k § 2, kde zákon vychází z pojmu »způsobení« (verursachen). Proto stačí, že zlomeni žalobcova kotníku nastalo při tom, když se s nedostatečně osvětlených schůdků sřítil, a nesejde na tom, že se tak nestalo hned, když se smekl, nýbrž až když se pokusil vyprostiti se ze svízelné situace, v níž se octl právě následkem tohoto smeknutí. Počínal-li si žalobce při tom neobratně, nelze mu přičítati zavinění, ručení dráhy podle § 2 zák. o ruč. žel. vylučující neb obmezující, neboť, nehledíc k tomu, že s tohoto hlediska přichází v úvahu pouze zavinění poškozeného, pokud jím byla způsobena příhoda v dopravě, jest okolnost, že žalobce neučinil právě nejúčelnější pohyb, by nabyl opět rovnováhy, zajisté dostatečně omluvena jeho bezděkým se sřícením se schůdků a leknutím z toho nastalým a nemůže mu býti ani důvodně vytýkáno, že nepoužil pozornosti vyžadované v § 1297 obč. zák. Odvolací soud tedy věc nesprávně posoudil, zamítnuv žalobu a dlužno přisvědčiti prvému soudu, jenž uznal, že žalobní nárok jest důvodem po právu. Bylo proto dovolání vyhověti, napadený rozsudek změniti a obnoviti rozsudek prvého soudu.

Citace:

č. 7835. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 373-375.