Čís. 8085.

Soud příslušný pro povolení exekuce, by byl uskutečněn nárok na čin, jest vždy příslušným i k povolení exekuce pro náklady, jež vzejdou vymáhajícímu věřiteli v exekučním řízení.
(Rozh. ze dne 25. května 1928, R II 94/28.)
Soud prvé stolice (okresní soud v Lipníku nad Bečvou) povolil exekuci podle § 354 ex. ř. jakož i exekuci k vydobytí exekučních nákladu vnuceným zřízením zástavního práva. Rekursní soud napadené usnesení co do povolení exekuce podle § 354 ex. ř. potvrdil, zrušil je však, pokud jím byla povolena exekuce k vydobytí exekučních nákladů vnuceným zřízením zástavního práva a uložil soudu prvé stolice, by návrhu na povolení exekuce vnuceným zřízením zástavního práva postoupil příslušnému okresnímu soudu v Povážské Bystřici, a uvedl v tomto směru v důvodech: Dále napadají stěžovatelé usnesení soudu prvé stolice proto, že soud prvé stolice povolil k vydobytí exekučních nákladů exekuci vnuceným zřízením práva zástavního, ač k tornu nebyl ani příslušným. V tomto směru jest stížnost oprávněna. Povolení exekuce, by byly uskutečněny nároky na vydání nebo na přenechání věci, na činy nebo na opomenutí, zavírá v sobě také povolení exekuce pro náklady, které vymáhajícímu věřiteli v řízení exekučním vzniknou. Vymáhající věřitel má ve smyslu § 54 ex. ř. již při prvním návrhu na povolení exekuce označiti dlužníkovo jmění, kterého má býtí upotřebeno k úhradě nákladů, jakož i exekuční prostředky, jichž k tomu má býti užito (§ 369 ex. ř.). Ustanovením tím vyjádřeno jest však jen to, že zároveň s exekucí na vynucení činů a opomenutí může býti vedena také exekuce pro náklady vymáhajícímu věřiteli způsobené, že není zapotřebí v tomto směru zvláštního návrhu, že stačí udání nákladů, označení částí majetku, na které exekuce má býti vedena, a exekučních prostředků, jichž má býti použito. Avšak nejsou citovaným ustanovením nijak dotčeny předpisy o příslušnosti soudu к povolení exekuce a může proto soud, u nějž se žádá o povolení exekučního prostředku, návrhu vyhověti, jest-li založena ve smyslu § 4 ex. ř. jeho příslušnost. V tomto případě byla navržena k vydobytí exekučních nákladů exekuce vnuceným zřízením práva zástavního na nemovitosti (soudní okres Považská Bystřice) povinné straně patřící a tvořil exekuční titul nález rozhodčího soudu plodinové bursy v Olomouci ze dne 3. května 1927. K povolení této navržené exekuce nebyl příslušným okresní soud v Lipníku м. B., nýbrž příslušným byl ve smyslu §§ 4 čís. 6 a 18 ex. ř. okresní soud v Povážské Bystřici. Odporuje tudíž napadené usnesení v tomto směru zákonu a bylo je zrušiti a zároveň soudu prvé stolice naříditi, by postupoval, jak shora uvedeno (§ 44 j. n.).
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu změnil usnesení rekursního soudu v jeho zrušovací části a obnovil usnesení prvého soudu. — Čís. 8086 —
784
Důvody:
Pokud dovolací rekurs směřuje proti zrušující části napadeného usnesení, nelze mu upříti oprávnění. Podle § 369 ex. ř. zavírá povolení exekuce, by byl uskutečněn nárok na čin, v sobě také povolení exekuce pro náklady, které vymáhajícímu věřiteli vzniknou v exekučním řízení. Z toho ustanovení zřejmě vyplývá, že soud, který jest příslušný pro povolení exekuce, by byl uskutečněn nárok na čin, jest také vždy příslušný k povolení exekuce pro ony náklady. Nelze tudíž přisvědčiti právnímu názoru rekursního soudu, že k povolení exekuce pro náklady vnuceným zřízením práva zástavního na nemovitosti povinných jest podle § 4 čís. 6 a § 18 ex. ř. příslušným okresní soud; v Povážské Bystřici. Tato ustanovení zákona nepřicházejí zde v úvahu, poněvadž jde v § 369 ex. ř. o ustanovení zvláštní. V tomto směru bylo proto usnesení soudu prvé stolice obnoviti.

Citace:

Čís. 8085. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 811-812.