Čís. 7754.

S republikou Polskou není záruky vzájemnosti ve smyslu § 79 ex. ř.
(Rozh. ze dne 4. února 1928, R I 49/28.)
Vymáhající věřitel navrhl povolení exekuce na základě rozsudku krajského soudu v Jasle, potvrzeného rozsudkem apelačního soudu v Krakově. Soud prvé stolice exekuční návrh zamítl, rekursní soud exekuci povolil. Důvody: Proti rozsudkům, na jichž základě bylo žádáno o povolení exekuce, není podle usnesení krajského soudu v Jasle ze dne 19. srpna 1927 dalšího právního jednání, které by zdržovalo jich vykonatelnost, a podle téhož usnesení bylo předvolání, kterýmž bylo zahájeno řízení v Jasle, straně povinné do vlastních rukou doručeno a jednala strana povinná jako strana v rozepři. Jsou tu tedy veškeré náležitosti § 80 ex. ř. a není tu důvodu k odepření povolení podle § 81 ex. ř. Smlouva mezi Československou republikou a republikou Polskou ze dne 6. května 1925 o úpravě právních styků ve věcech občanských, trestních a nesporných čís. 5 sb. z. a n. z roku 1926 ustanovuje v § 1, že státní příslušníci každé ze smluvních stran požívají v území druhé strany ve věcech občanských co do zákona a soudní ochrany jich osob a majetku stejného nakládání jako vlastní státní občané. Jak prokazují předložená vyhotovení rozsudků a usnesení, platí v Malorusku dosud zákony, které před tím platily v Haliči a jsou totožnými se zákony, platícími posud zde, zvláště s civilním soudním řádem a s exekučním řádem a jest tudíž uvedenou smlouvou vzájemnost ohledně exekuce podle spisů a listin zřízených v cizině zaručena.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Žádáno bylo o povolení exekuce pro pohledávku na základě rozsudku soudu republiky Polské, tudíž listiny zřízené mimo obvod zdejšího státu. Podle § 79 ex. ř. lze exekuci vykonati, tudíž i povoliti, jen v mezích vzájemnosti zaručené státní smlouvou. Rekursní soud shledal zaručení to v ustanoveních smlouvy mezi československou republikou a republikou Polskou ze dne 6. března 1925, vyhlášené pod čís. 5 sb. z. a n. pro rok 1926. Smlouvou tou zaručena jest vzájemnost výslovně jen pro případy zmíněné v čl. 3 čís. 1 a 2, o něž nejde, což není třeba blíže dovoditi. Z čl. 1. nelze vzájemnost tu po příkladu rekursního soudu dovoditi co do ostatních pohledávek přiznaných na př. rozsudky. To vyplývá z porovnání zmíněné smlouvy se smlouvami sjednanými s jinými státy co do úpravy právních styků ve věcech občanských. Postačí poukaz na dvě smlouvy. čl. 1. smlouvy mezi republikou Československou a královstvím S. H. S. čís. 146/24 obsahuje obdobné ustanovení jako čl. 1. smlouvy čís. 6/26, přes to však v čl. 38 a násl. stanoví výslovně podmínky vzájemného výkonu exekučních titulů. Čl. 1. úmluvy mezi Čsl. republikou a královstvím italským o právní ochraně státních příslušníků čís. 126/26 stanoví účast na území druhého státu stejného nakládání jako s vlastními občany a volný přístup k soudům, tudíž totéž jako čl. 1. smlouvy s republikou Polskou. Vykonatelnost rozsudků ve věcech občanských a obchodních byla přes to smluvena zvlášť úmluvou čís. 127/26. Z toho nelze usouditi jinak, než že návrhu nedostává se zásadní podmínky § 79 ex. ř., t. j. záruky vzájemnosti s republikou Polskou, a že není zde vykonatelný rozsudek soudu této republiky. Nezáleží tudíž na tom, zda jsou splněny podmínky dalších předpisů exekučního řádu.

Citace:

č. 7754. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 212-213.