Čís. 7798.

Obchodní pomocníci (zákon ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák.).
Pokud nelze portýra ve velkém hotelu ve světových lázních pokládati za obchodního pomocníka. Při posuzování, zda jde o obchodního pomocníka, nesejde na pojmenování služební kategorie, nýbrž na tom, jaké služby zaměstnanec skutečně koná.
(Rozh. ze dne 18. února 1928, Rv I 773/27.)
Žalobce byl vrátným v hotelu žalované firmy v Karlových Varech. Dostav dne 15. prosince 1925 výpověď ku dni 1. ledna 1926 domáhal se na žalované zaplacení služebních požitků za dobu do konce března 1926, maje za to, že se na jeho služební poměr vztahuje zákon o obchodních pomocnících. Žalobní prosba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolatel, vytýkaje odvolacímu rozsudku nesprávné posouzení právní, spatřuje je především v tom, že ho odvolací soud považoval jen za živnostenského pomocníka podle živnostenského řádu, takže ve příčině jeho služebního poměru nemá býti použito zákona o obchodních pomocnících, a z té příčiny že usoudil, že žalovanou mu daná čtrnáctidenní výpověď z jeho služebního poměru je řádná a zákonitá. Dovolatel praví, že také odvolací soud dal se svésti posudkem znalce, nerozlišovavšího mezi živnostenským personálem a hotelovým úředníkem, že nedbal, že v pojmenování služební kategorie nemůže býti hledána rozlišovací známka při řešení otázky, zda zřízenec koná kupecké služby či nekupecké, avšak vyššího řádu, a poukazuje k inserátu, na jehož základě byl přijat do služeb žalované, která je majitelkou notoricky největšího — Čís. 7798 —
272
celoročního hotelu karlovarského a je protokolována jako kupecká firma, že byl přijat jako chefportýr, že při tom byl činěn nárok na kvalifikované uchazeče jmenovitě po stránce jazykových znalostí, takže již podle inserátu nešlo o jednoduchého pomocníka živnostenského, nýbrž o člověka obzvláště kvalifikovaného, jehož povinností bylo, by pronajímal hotelové pokoje podle napřed mu udaných cen, tedy byl povolán uzavírati právní jednání, učiněná pro žalovanou firmu, že za pokoje ty přijímal platy, je denně súčtoval, cizince u policejního úřadu přihlašoval a odhlašoval, vedl knihu cizineckou a knihu zpráv, a musil denně v kanceláři provedené zápisy ospravedlňovali. Dovozuje z těchto okolností, že služby jeho byly kupeckými nebo byly alespoň službami vyššího řádu. Posléze uvádí, že podle všeobecné známosti — což tedy nemusí býti dokazováno, — portýr ve velikém hotelu obstarává sám veškeré styky hostů s hotelem, podává informace o odjezdu a o příjezdu vlaků, přijímá došlou poštu a došlé zásilky, potvrzuje je a odevzdává je hotelovým hostům. Dovolací soud neshledal uplatňovaný dovolací důvod opodstatněným. Nesejde sice na pojmenování služební kategorie, je lhostejno, zda byl dovolatel přijat jako hotelový portýr, či chefportýr, nýbrž sejde na kvalitě služeb konaných dovolatelem. Poněvadž jest žalovaná protokolovanou firmou kupeckou a žalobce zaměstnán byl v jejím obchodním podniku, sluší uvážiti nejprve, zda nejde u něho o pomocné služby kupecké, totiž o služby vyžadující náležitého vyškolení a takové sběhlosti, jež se zove obchodní činností v běžném a vžitém smyslu slova. Odvolací soud odvolává se při posuzování zjištěných služeb dovolatelových a při jich kvalifikaci na posudek znalce, jenž, jsa obeznámen s místními poměry, udal, že práce ty mohl konati lepší domovník a že žalobce patři do kategorie sklepníků, kuchařů a pod., tedy do kategorie personálu, a že mu postavení hotelového úředníka nepřísluší. Znalec ovšem nemůže podávati právní posudek a také ho v souzeném případě tím, co uvedl o kvalitě žalobcových služeb, nepodává, ale odvolací soud správně uznal, že podle toho, co bylo v tomto případě zjištěno, žalobce v hotelu žalované ani ku konání kupeckých, ani vyšších nekupeckých služeb převážně nebyl ustanoven, nýbrž konal jen obyčejné služby živnostenské. Proto správně uznal odvolací soud, že na žalobcův služební poměr nemůže býti použito předpisu § 2 zákona o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák., nýbrž předpisů živnostenského řádu, že tedy žalobce měl podle § 77 živn. řádu a 9. odstavce kolektivní smlouvy nárok pouze na čtrnáctidenní výpověď. Na řečené právní povaze žalobcových služeb nemění nic okolnost, že žalobce také obstarával inkaso platů za hotelové pokoje, že pokoje zadával, platy denně súčtoval, cizince u policejního úřadu přihlašoval a odhlašoval, vedl knihu cizineckou a knihu zpráv a musil denně v kanceláři provedené zápisy ospravedlňovati, neboť, zadával-li cizinecké pokoje podle předem určených cen, nelze mluviti o samostatném uzavírání dotyčných smluv, jde v podstatě jen o běžnou práci hotelového portýra a taková činnost nedosahuje vlastnosti ani vyšších služeb nekupeckých, neboť nevybočuje svou jakostí z rámce obyčejných prací sluhovských. Poněvadž se žalobci dostalo zákonité výpovědi, není zapotřebí obírati se otázkou, zda jde o jeho bezdůvodné a předčasné propuštění ze služeb žalované.

Citace:

č. 7798. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 299-301.