Čís. 8026.

Činiti objednávky pro státní ústav nemůže přednosta ústavu přenésti na jinou osobu, pokud tnu právo to nebylo výslovně uděleno nebo pokud nenáleželo k úřední jeho pravomoci. Jednáním asistentovým může býti stát zavázán jen, pokud je přednosta ústavu schválil anebo pokud byl asistent k tomu zmocněn přímo státem.
(Rozh. ze dne 5, května 1928, Rv I 1505/27.)
Žalobce dodal ústavu vysoké školy technické různé předměty k objednávce asistenta ústavu Dr. J-a. Žalobu proti československému státu o zaplacení dodaných předmětů procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Soud prvé stolice bezvadně zjistil na základě výpovědí svědků profesora Františka W-a, asistenta J-a, že prof. W. Františka J-a k objednání zboží v žalobách uvedeného nezmocnil, a že zejména nelze o zmocnění mluviti proto, poněvadž dotace byla již ohledně všech položek účtovaných při objednávání překročena, při čemž dlužno poukázati na to, že svědek František J. potvrdil, že profesor W. by mu byl nikdy nedal svolení ku nakoupení zažalovaného zboží, kdyby mu byl svědek František J. řekl, že dotace jest již vyčerpána. Nepadá na váhu, zda byla dotace později vyplácena v hotovosti a nelze výrok profesora W-a, že vlastní opatřování potřeb pro ústav svěřeno bylo Dr. J-ovi, vykládati v tom smyslu, že tím bylo vysloveno, že asistent J. byl splnomocněn k objednávkám, neboť tomu odporuje v dalším výpověď svědka profesora Františka W-a samého, který výslovně popřel, že Františka J-a ke sporným objednávkám zmocnil. Z výpovědí jak profesora W-a, tak Františka J-a vyplývá, že František J. jako asistent ústavu, byl zasvěcen db toho, co v ústavě jest, co v ústavě schází, a proto byli dodavatelé odkazováni prof. W-em na asistenta J-a, aniž by se však z toho dalo vyvoditi, že — Čís. 8026 —
681
z toho dodavatelé mohli souditi, že jest asistent František J. zplnomocněn k objednávkám. Odvolací soud má za to, že zmíněné zmocnění se nedá vyvodí ti ani z konkludentních činů, kteréžto konkludentní činy shledává odvolatel v tom, že dodavatelé byli poukázáni na asistenta J-a, že tento podepisoval objednací lístky, že tyto opatřeny byly razítkem ústavu. Význam odkazování dodavatelů na asistenta J-a byl již dříve vysvětlen, podpisování a orazítkování objednacích lístků nemůže podati pro dodavatele státního ústavu důkaz o tom, že se objednávka stala řádným způsobem pro ústav. Bylo věcí žalobce, pakli objednávky na úvěr do tisíců šly, aby se u přednosty ústavu prof. W-a informoval o rozsahu plné moci asistente J-a a byl by tak zachoval opatrnost řádného kupce, k jejíž zachování jest podle článku 282 obch. zák. zavázán. Nelze tudíž mluviti ani o zjevné plné moci ve smyslu § 1017 obč. zák., ani nelze užiti v tomto případě § 1029 obč. zák., poněvadž nebylo nijak zjištěno, že by byl profesor W. svěřil asistentu J-ovi správu celého ústavu, neboť jak z výpovědi Františka J-a i profesora W-a plyne, ponechal si tento správu ústavu sám. Z toho, že po podání žaloby žalovaná strana zaplatila žalobci Marsovu elektrickou pec a janský filtrační kelímek, nemůže žalobce ničeho pro sebe dedukovati, jak již prvý soud správně dovodil. Zbývá zabývati se ještě tím, zdali není žalovaná strana povinna zaplatiti nedoplatek účtů z důvodu uvedeného v § 1041 obč. zák. O tomto důvodu žaloby dalo by se mluviti, kdyby strana žalující dokázala, že ty které dodané věci byly použity k užitku žalované strany. Tento důkaz se ale žalobci nepodařil. Jediný svědek, který by v tom směru v úvahu přicházel, bývalý asistent František J. udal v té příčině,, že veškeré chemikálie v účtech uvedené zpracovány byly z větší části doktorandy, kteří nemají nárok pracovati s potřebami koupenými ze státních prostředků, ale že nemůže udati, které věci spotřebovány byly posluchači a co se stalo s dodaným platinovým drátem. Nelze tudíž, říci, že ty které věci byly použity k užitku žalované strany a nebylo lze ani z toho důvodu žalobě vyhověti. Soud první stolice zjistil jen to, co se z provedených důkazů podávalo, nezjistil něco jiného, nebo jinak, nežli provedené důkazy na jevo přinesly, není zde proto nesprávné ocenění provedených důkazů, ani nesprávného posouzení po stránce právní, ježto posouzení to stalo se podle náhledu odvolacího soudu z důvodů právě uvedených zcela správně.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel dovozuje, že státní úřad metalurgický je úřadem státu jako právního podmětu a že jest representován svým přednostou jako osobou fysickou. Právním jednáním profesora W-a jako zákonného representanta ústavu jest tudíž zavázán přímo stát. Není správným další názor dovolatelův, že zákonný representant může v důsledku svého zákonného zmocnění přenésti toto své zmocnění na jinou osobu s účinkem, že jednáním této třetí osoby jest zavázán stát. Profesor W. jako úředně- — Čís. 8027 —
682
jmenovaný přednosta ústavu vykonává svůj úřad nikoli na základě soukromoprávní smlouvy zmocňovací, nýbrž na základě úředního zmocnění a jest jednáním jeho zavázán stát jen potud, pokud jeho zástupce byl činný v mezích úředního zmocnění. Podle spisů nelze pochybovati o tom, že jako přednosta ústavu byl profesor W. úředně oprávněn činiti pro ústav a tím i pro žalovaný stát objednávky, jež byly výkonem jeho úřední moci jako přednosty ústavu. Tuto svou úřední pravomoc nemohl profesor přenésti na jinou osobu, pokud mu právo to nebylo výslovně uděleno anebo pokud nenáleží k úřední jeho právomoci. Že tomu bylo tak, nebylo žalobcem tvrzeno a nelze vůbec předpokládati, neboť pokud objednávky náležejí k úřední správě ústavu, byl jí pověřen přednosta ústavu anebo úředně stanovený jeho zástupce, ne však asistent, jehož úřední postavení jest vymezeno předpisy zákona ze dne 31. prosince 1896, čís. 8 a min. nař. ze dne 1. ledna 1897, čís. 9 ř. zák. na rok 1897. Mohl proto jednáním asistentovým zavázán býti stát, jen pokud přednosta ústavu, profesor W. je schválil a tím dodatně uznal za své vlastní úřední jednání nebo pokud asistent byl k tomu zmocněn přímo státem. To jsou skutečnosti obecně známé a nemůže žalobce poukazovati k tomu, že Šlo jen o vnitřní poměr jemu neznámý a pro něj proto nevýznamný. Měl se proto žalobce před vyřízením objednávek dotázati přímo profesora W-a a vyžádati si jeho schválení, chtěl-li se uvarovati ztráty záležející v tom, že se mu nedostane vzájemného plnění se strany státu. Není proto třeba zabývati se otázkou, zda průvody stačí k přesvědčení o nedostatku soukromoprávního zmocnění asistentova, neboť k úřední působnosti tohoto jistě nenáležejí funkce přikázané přednostovi ústavu, a také ne skutečností, zda věci žalobcem dodané byly spotřebovány v ústavě, neboť žalobce neprokázal, že se tak stalo s dodatným schválením jedině povolaného činitele, t. j. přednosty ústavu. Tím méně jest třeba uvažovati o věci po stránce soukromoprávních ustanovení o smlouvě zmocňovací.

Citace:

Čís. 8026. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 708-710.