Čís. 8042.Mylná zpráva rovná se špatné radě ve smyslu § 1300 obč. zák. Ten, kdo podal za odměnu mylnou zprávu, ručí sice podle zákona jen, dopustil-li se při tom nedopatření, smlouvou však může býti stanoveno ručení za výsledek. Lze se zaručiti, že ze zboží bude vyměřena určitá celní sazba.(Rozh. ze dne 11. května 1928, Rv I 1177/27.)K dotazu žalovaného zaručila se žalující zasílatelská firma, s níž byl žalovaný v obchodním spojení, za to, že zboží, jež bylo žalovanému zasláno, bude vycleno určitou sazbou. Zboží bylo však ve skutečnosti vycleno sazbou vyšší a, ježto se žalovaný zdráhal zaplatiti rozdíl, domáhala se jeho zaplacení na něm zasílatelská firma žalobou. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:Pokud se tkne dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci podle § 503 čís. 4 c. ř. s., tu především nebylo odvolacím soudem tvrzeno, že žalobkyně, oznamujíc celní sazbu, udělila žalovanému »radu«, odvolací soud však právem postavil nesprávnou zprávu naroveň špatné radě (§ 1300 obč. zák.; tak i Ehrenzweig, II. sv. první polovice, das Recht der Schuldverhältnisse, Vídeň 1920, § 398, str. 606). Arciť ručí ten, kdo za odměnu takovouto »zprávu« udělí, podle zákona jen, dopustil-li se při tom nedopatření. To však nevylučuje, by ručení za výsledek, zde za použití určité celní sazby, nemohlo býti stanoveno smlouvou. V této příčině sama žalobkyně v dovolání připouští, že její prohlášení, že bude za vyčlení udaným clem ručiti, bylo žalovaným »přijato« (§ 861 obč. zák.), tvrdí však, že toto přijetí týkalo se jen prvých dvou zásilek, a že názor odvolacího soudu, že záručné prohlášení se týkalo45* — Čís. 8043 —708i sporné třetí zásilky, je mylný. Je pravda, že clo se vyměřuje úřadem a že strana na tuto výměru nemá vlivu, to však nebrání tomu, by se za určitou celní sazbu nezaručila. Splnění závazku tím převzatého není nemožno, zvláště když předmětem jeho je jen zaplacení případného rozdílu. Neprávem poukazuje proto dovolání na ustanovení § 878 obč. zák., podle něhož, co je přímo nemožné, nemůže býti předmětem platné smlouvy. Ale žalobkyni nebylo ani přikázáno, by pro celní rozdíl reklamovala, a nelze takovýto příkaz zejména spatřovati v tom, že jí žalovaný k tomuto účelu na její žádost zaslal potřebné vzorky, obzvláště, uváží-li se, že již dříve jakýkoliv přeplatek na clech odmítl. Neudržitelnou jest i námitka žalobkyně, že neměla zájmu na tom, by správnost zvýšení cla o 106 Kč 50 h dala přezkoumati, jelikož přece převzala ručení a reklamaci tudíž zavedla především ve vlastním zájmu. Převzala-li však žalobkyně záruku i co se týče třetí zásilky, ručí bez ohledu na zavinění, tedy i v případe vyšší moci, pakli o takovéto podle toho, co bylo v prvé stolici předneseno, vůbec možno mluviti.