Čís. 8043.

Došel-li vymáhající věřitel uspokojení své vykonatelné pohledávky exekucí nikoliv ze jmění dlužníkova, nýbrž ze jmění třetí osoby, může tato žádati vydání prospěchu na uspokojeném vymáhajícím věřiteli, jako by byla sama nuceně plnila. Opomenula-li třetí osoba provésti proti vymáhajícímu věřiteli odpůrci spor, může se nicméně domáhati (§ 231, čtvrtý odstavec, ex. ř.) kondikční žalobou na vymáhajícím věřiteli vydání toho, co získal nepřípustnou exekucí. Nejde tu o žalobu z bezdůvodného obohacení. Bezelstný nabyvatel musí vrátiti vše, čeho dosáhl, jen plody nemusí vydati. Byla-li hypotekární pohledávka proti třetí osobě neúčinnou, nemůže se ten, kdo na ni vedl exekuci, dovolávali důvěry ve veřejné knihy.
(Rozh. ze dne 11. května 1928, Rv 1 1210/27.)
Pravoplatným rozsudkem bylo uznáno právem, že knihovní zápis zástavního práva pro pohledávku Františka B-a 31000 Kč pod pol. 8 ve vložce 960 pozemkové knihy obce H. jest proti eráru, pro něhož bylo pod pol. 9 téže pozemkové knihy zaznamenáno zástavní právo pro pohledávku 136584 Kč 01 h, bezúčinným a neplatným se zachováním nadzástavního práva pro pohledávku firmy S. a spol. vloženého pod pol. 15 na pohledávce Františka В-a. Firma S. a spol. vedla poté exekuci na pohledávku Františka В-a a bylo jí přikázáno 6210 Kč 39 h. Žalobě eráru proti firmě S. a spol. o zaplacení 6210 Kč 39 h bylo oběma nižšími soudy vyhověno, odvolacím soudem z těchto důvodů: Žalovaná strana nemůže se odvolávati na důvěru v knihy veřejné a na ustanovení § 469 obč. zák., ježto tu nejde o dobrovolné právo zástavní, nýbrž o exekuci, která může býti vedena toliko na skutečné jmění dluž- — Čís. 8043 —
709
níkovo a nemůže vésti k uspokojení vymáhajícího věřitele na úkor osoby třetí (Judikát 188, Gl. U. 4499 13/19 Rv V 2049/8). Rozsudkem uznáno bylo na bezúčinnost a neplatnost knihovního zápisu jen proto s výhradou nadzástavního práva žalované firmy, poněvadž ve sporu tom soud mohl rozhodovati jen o právech stran, nikoliv o právech osob třetích, jež nebyly žalovány. Nebylo však tím nijak rozhodnuto o tom, je-li nadzástavní právo také proti eráru platné a účinné. Je-li však zástavní právo vtělené pro pohledávku Františka В-a proti eráru neplatným a bezúčinným, třeba uznali, že částka 6210 Kč 39 h byla žalované jako nadzástavní věřitelce Františka В-a přikázána na úkor státu, že peníz ten nepatří žalované a že jest jím obohacena. Žalované na základě exekučního titulu přísluší sice nárok na plnění proti Františku B-ovi, plnění se však nemůže státi z knihovního pohledávání Františka В-a, jehož bezúčinnost proti pohledávce státu knihovně zjištěné před tím, než žalovaná nabyla nadzástavního práva, byla právoplatně vyslovena. Oprávnění eráru proti věřitelům, již na základě rozvrhového usnesení dosáhli uspokojení, své lepší právo žalobou k uplatnosti přivésti, nezaniklo podle § 231 čtvrtý odstavec, ex. ř. ani tím, že zameškala lhůtu ku vznesení žaloby jí danou, ani tím, že usneseni rozvrhové bylo vykonáno. Žalobkyně neopírala v tomto sporu svůj nárok o odpůrčí řád, a proto také není třeba se jím zabývati.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, opřenému o dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s., nelze přiznati oprávnění. S hlediska tohoto dovolacího důvodu vytýká žalovaná firma rozsudku odvolacího soudu, že se žaloba opírá o bezdůvodné obohacení žalované strany, že však tohoto obohacení zde není a kdyby zde bylo bývalo v čase přijetí části rozvrhové podstaty, není ho již, poněvadž přijaté peníze byly žalovanou stranou bezelstně spotřebovány. Než vývody těmi marně napadá rozsudek odvolacího soudu. V případě tomto jde o t. zv. »uchýlenou exekuci«, kde vymáhající věřitel dojde uspokojení své vykonatelné pohledávky exekucí nikoli z jmění dlužníkova, nýbrž ze jmění osoby třetí. Tu může tato osoba třetí žádati vydání dosaženého prospěchu na uspokojeném vymáhajícím věřiteli, jako by byla sama nuceně plnila. Opomenul-li, jako v tomto případě, třetí t. j. erár provésti odpůrčí spor proti žalované, může se nicméně po rozumu § 231 čtvrtý odstavec ex. ř. domáhati žalobou na vymáhajícím věřiteli vydání toho, co získal nepřípustnou exekucí, a sice kondikcí, neboť onen výtěžek patří jemu a vymáhající věřitel nemá právního důvodu, by jej podržel, nedosáhnuv uspokojení ze jmění dlužníka Františka В-a, nýbrž ze jmění žalobcova. Zde nejde o žalobu z obohacení, jak dovolatelka míní, neboť žalobním důvodem není obohacení, nýbrž bezdůvodnost plnění. Účelem žaloby není vzíti žalovanému to, čím se obohatil, nýbrž donutiti jej k navrácení plněného a by uvedl vše v předešlý stav. Bezelstný nabyvatel musí plniti vše, čeho dosáhl (§ 1437 — Čís. 8044 —
710
obč. zák.), jenom plody nemusí vydati (§ 1437 a § 330 obč. zák.) (viz Ehrenzweig das Recht der Schuldverhältnisse §§ 416 a 417). Dovolatelka správně poukazuje к tomu, že nejde o absolutní neplatnost knihovního zápisu, nýbrž pouze o neplatnost relativní, o jeho bezúčinnost proti žalobci. Byla-li však hypotekární pohledávka Františka B-a proti eráru neúčinnou, nemůže se žalovaná firma proti eráru dovolávali toho, že platně nabyla, majíc důvěru v knihu veřejnou, práva podzástavního k ní, neboť sauna v dovolání uznává, že se jako exekuční věřitelka nemůže po rozumu judikátu býv. víd. nejv. soudu čís. 188 (čís. 1149 sb. Nowak) dovolávati důvěry v knihy veřejné. Nemůže-li však to činiti, dlužno uznati, že dosáhla uspokojení ze jmění, z něhož přiná- leželo úkojné právo na prvém místě eráru a tudíž se ze jmění toho uspokojila beze všeho právního důvodu na úkor žalobcův, jemuž toto jmění připadlo jako úhradní fond. Při tom nezáleží na tom, zda žalovaná firma věděla, či nevěděla, že hypotekární pohledávka Františka В-a jest odporovatelná čili nic, rozhoduje objektivní moment, že odporovatelnou proti žalobci byla a pouze co se plnění plodů, úroků dotýče, dlužno rozeznávati mezi nabyvatelem bezelstným a obmyslným. Výroku, aby byla uznána i odporovatelnost podzástavního práva žalované firmy proti žalobci, není potřebí, když žalovaná není chráněna důvěrou v pozemkové knihy.

Citace:

Čís. 8043. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 736-738.