— Čís. 8020 —670klade § 228 с. ř. s. o oprávnenosti určovací žaloby, kterou byl tentospor zahájen, a zodpověděv otázku tu kladně. Neobstojí proto námitkyžalovaných, že žalobkyně nemá právního zájmu na zjištění, že jí pří-sluší za pozůstalostí po Janu K-ovi pohledávky popřené žalovanýmijako přihlásivšími se dědici к pozůstalosti a že se žalovaným nedostávápasivního oprávnění ku sporu. Jest si uvědomiti, jak došlo к žalobě.Okresní soud poukázal usnesením ze dne 1. září 1926 v pozůstalostnímřízení žalobkyni jako vdovu a přihlášenou dědičku na pořad práva s je-jími pohledávkami к pozůstalosti přihlášenými, ježto žalovaní jako dě-dici pohledávky neuznali a přerušil z důvodu toho projednání pozůsta-losti, ježto, jak praví v důvodech, nelze zjistiti stav pozůstalostníhojmění a nelze v projednání pozůstalosti pokračovati. Jest proto uznati,že, když pozůstalost není dosud z tohoto důvodu skončena, pro žalob-kyni jako dědičku polovice pozůstalosti (§ 757 obč. zák.) vznikl zájemna zjištění zažalovaných pohledávek, jakmile je žalovaní popřeli v po-zůstalostním řízení, neboť na jsoucnosti pohledávek těch závisí zjištěnípozůstalostního jmění a tím podkladu pro případnou dědickou dohodu,к níž, jak ze spisů zjevno, nedošlo pro rozpory o dluzích. Jest proto najsoucnosti pohledávek žalobkyně závislé vůbec skončení a odevzdánípozůstalosti, an pozůstalostní soud právě pro zmíněný důvod v řízenípozůstalostním nepokračuje. Že žalobu bylo říditi toliko proti žalova-ným, kteří popřeli v pozůstalostním řízení pohledávky žalobkyně, nikoliproti pozůstalosti, zastoupené žalovanými jako dědici, plyne z povahyvěci a ze zákona, jak již případně odůvodnil odvolací soud. Žalobkyněmohla také podle obdoby § 110 konk. řádu žalovati jen ty osoby, kteréjejí pohledávky v pozůstalostním řízení popřely, což byli žalovaní jakopřihlášení dědici. Na rozhodnutí čís. 5712 sb. n. s. nelze se žalovanýmodvolávati, neboť jeho skutkový podklad byl jiný.Čís. 8020.Společenstva výrobní a hospodářská (zákon ze dne 9. dubna 1873,čís. 70 ř. zák.).Usnesení valné hromady družstva o sanaci nabývá proti členu účin-nosti teprve zápisem do rejstříku.(Rozh. ze dne 4. května 1928, R I 218/28.)Žalobce byl členem žalovaného družstva, jehož účelem bylo za-opatřovati členy elektrickou energií. Družstvo dostalo se do finančníchnesnází a byla proto na valné hromadě družstva usnesena jeho sanace.Ježto se žalobce zdráhal súčastniti se sanační akce, zastavilo mu žalo-vané družstvo dodávku proudu. Žalobu proti družstvu o náhradu škody,jež vzešla žalobci zastavením proudu, procesní soud prvé sto-lice zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil — Čís. 8021 —671věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, ji znovu projednal a roz-hodl. V otázce, o niž tu jde, uvedl odvolací soud v důvodech: Ža-lované družstvo nebylo oprávněno odňati žalobci proud v prosinci 1926z důvodu, že neprojevil souhlas se sanací družstva podle usnesení valnéhromady ze dne 19. prosince 1926, neboť usnesení toto mohlo proti ža-lobci podle § 9 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70 ř. zák. nabýtiúčinnosti teprve zápisem do společenstevního rejstříku a není správnýmnázor odpůrce odvolatele, že takové usnesení stává se proti členůmdružstva ihned účinným a závazným (viz rozh. ze dne 26. února 1891,čís. 642 Adler-Clemens, obdobně jako při či. 214 obch. zák.).N e j v y š š i soud nevyhověl rekursu.Důvody:Odvolací soud právem vyslovil, že usnesení valné hromady ze dne19. prosince 1926 mohlo nabýti působnosti i proti žalobci teprve zá-pisem do společenstevního rejstříku, tedy dnem 4. března 1927. Toplyne zřejmě z ustanovení § 9 zákona ze dne 9. dubna 1873, čís. 70ř. zák., který nečiní rozdílu mezi závazností v poměru vnitřním a navenek. Nerozhodno jest, že žalobce ve svém prohlášení o přístupuк družstvu ze dne 1. května 1926 výslovně uvedl, že se podrobuje sta-novám i všem budoucím jich změnám jakož i usnesením valných hro-mad, neboť tato povinnost plynula by již z jeho členství a mohla by sevztahovati jen na usnesení, к nimž došlo v mezích zákona, pokud se týčestanov. Proto odvolací soud právem nepřihlížel к tomuto prohlášení anení tím opodstatněna ani výtka rozporu se spisy ani neúplnost řízení.Jest pravda a plyne i z povahy věci, že zápisem do společenstevníhorejstříku jest podmíněna účinnost jen těch usnesení, která po zákonumusí býti do rejstříku zapsána. Avšak odvolací soud správně rozeznávájednak usnesení o sanaci, t. j. o zvýšení závodních podílů, které jestzměnou stanov a musí býti zapsáno do společenstevního rejstříku (§ 9první odstavec uved. zákona), jednak právní důsledky nastavší již dlepůvodních stanov nezaplacením odebraného proudu v určitém období.V prvém případě uznává odnětí proudu před zápisem usnesení do rej-stříku za neoprávněné, v druhém pak shledává řízení neúplným, po-něvadž nebylo zjištěno, zda bylo proti žalobci postupováno dle usne-sení valné hromady, totiž, zda byl třemi к tomu pověřenými členy vy-zván, aby učinil zadost své povinnosti, přispěti к sanaci družstva a mimoto, aby dlužnou cenu proudu zaplatil, poněvadž jen tehdy, kdyby se takbylo stalo a on placení odepřel, byl by dán oprávněný důvod к odnětíproudu (srov. к tomu § 12 čís. 7 stanov).čís. 8021.Vyžadují-li stanovy akciové společnosti u (většiny) správních radůčeskoslovenské státní občanství, dlužno při opovědí к rejstříku osvěd-