Čís. 8129.

Nevyhledává se, by předpoklad žaloby podle § 37 ex. ř., že ji podává třetí osoba rozdílná od dlužníka, byl mezí stranami nesporným, stačí, prokáže-li se to ve sporu. Uvedl-li exekuční soud v usnesení, jímž bylo rozhodnuto o tom, zda byla exekuce vykonána formálně správně, též, že podle jeho názoru jest dlužníkem určitá osoba, nevadí tento názor tomu, by se ona osoba nedomáhala rozhodnutí o tom žalobou podle § 37 ex. ř.
(Rozh. ze dne 8. června 1928, Rv II 801/27.)
František K. ml. žaloval o nepřípustnost exekuce na zabavené předměty, tvrdě, že jest nyní vlastníkem obchodu, v němž byly předměty zabaveny, kdežto dlužníkem prý jest jeho otec František K. st. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Žalobce označil žalobu výslovně jako žalobu podle § 37 ex. ř. a také tvrzení žaloby jakož i návrh žalobní odpovídají úplně náležitostem a podmínkám § 37 ex. ř. Při prvém ústním jednání uvedl žalobce, že se žaloba, jak prý jest z jejího obsahu viděli, opírá o § 36 ex. ř. Avšak hromadění žaloby podle § 37 se žalobou podle § 36 ex. ř. jest nemožné a nepřípustné. Neboť žalobu podle § 36 podává strana povinná, kdežto žalobu podle § 37 osoba třetí na exekuci nezúčastněná jak jest jasně zřejmo z nadpisu i z celého obsahu § 37. Jest tedy přednes žalobcův, že opírá žalobu také o § 36 ex. ř. úplně bezúčelným. Jak prvý soudce správně podotýká, nelze žalobu opříti o § 36 ex. ř. i proto, protože žalobní návrh, znějící na »nepřípustnost exekuce pokud se vede na předměty zabavené«, neodpovídá § 36, nýbrž jen § 37 ex. ř. Nutno tedy žalobu tuto posuzovati jen jako žalobu vybavovací podle § 37 ex. ř. Jako takové však nemohlo býti žalobě vyhověno, poněvadž vybavovací žalobu nemůže podati strana povinná, t. j. osoba, proti které se vede exekuce. V souzeném případě jde o exekuční věc E IX 4184/26, v níž, jak pravoplatným usnesením exekučního soudu ze dne 24. února 1927, č. j. E IX 4184/26-9 bylo rozhodnuto, jest povinnou stranou František K. ml. a proti tomuto jest exekuce vedena a nikoliv proti jeho otci Františku K-ovi st. Jelikož žalobce jest exekutem, nemůže podati žalobu vybavovací podle § 37 ex. ř.
Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc odvolacímu soudu, by o ní znovu jednal a rozhodl.
Důvody:
Oba nižší soudy považují žalobu souzené rozepře za žalobu vylučovací podle § 37 ex. ř. a rozhodly o ní, jako o takové. První soud pokládal žalobce za osobu třetí, nikoli za povinného, přiznal tudíž žalobci oprávnění k žalobě a, shledav, že žalobci patří k zabaveným předmětům právo vlastnické, žalobě vyhověl, druhý soud žalobu zamítl, ježto podle jeho názoru jest žalobce sám povinným a žaloba mu podle § 37 ex. ř. nepřísluší. Názoru nižších soudů, že žaloba jest žalobou vylučovací podle § 37 ex. ř., jest přisvědčiti, jelikož jak tvrzení žaloby, tak i žalobní návrh odpovídají úplně náležitostem a podmínkám § 37 ex. ř. Předpokladem žaloby podle § 37 ex. ř. jest, že ji podává osoba třetí od povinného rozdílná a tvrdí, že ku předmětu exekucí dotčenému přísluší jí právo, nedopouštějící výkonu exekuce. Není však třeba, by mezi stranami bylo nesporným, že žalobce jest osobou třetí, stačí prokáže-li se to ve sporu, neboť není zákonného předpisu, podle něhož by se žaloba vylučovací podle § 37 ex. ř. připouštěla jen tehdy, když jest mezi stranami nesporno, že žalobce jest osobou třetí. Žalobce tvrdil sice při prvním ústním jednání, že opírá žalobu též o § 36 ex. ř., tu však, jak již prvý soud uvedl, musil by žalobní návrh zníti jinak. Lišíť se žaloba podle § 37 ex. ř. od žaloby podle § 36 čís. 1 pokud se týče 39 čís. 5 ex. ř. — nehledíc k ostatním rozlišovacím znakům, — odchylným žalobním návrhem: onou domáhá se žalobce zrušení exekuce jen pokud se vede na určité jemu zabavené předměty, kdežto touto domáhá se nepřípustnosti exekuce vůbec, výroku, že vedení exekuce nemá místa. Názor odvolacího soudu, že usnesením exekučního soudu ze dne 24. února 1924 bylo rozhodnuto, že povinnou stranou jest František K. ml., majitel materiálního obchodu, není správným. Dotyčným usnesením bylo rozhodnuto jen o tom, zda exekuce byla vykonána formálně správně, a, uvedl-li exekuční soud v onom usnesení též, že podle jeho názoru jest František K. ml. (nynější žalobce) skutečným povinným, nebrání tento názor tomu, by se žalobce nedomáhal rozhodnutí o tom zvlášť pořadem práva žalobou podle § 37 ex. ř. Sporná otázka, zda žalobce jest třetí osobou, nebyla oním usnesením rozhodnuta s účinkem pro tento spor. Důsledkem toho jest právně pochybeným rozhodnutí odvolacího soudu, jenž zamítl žalobu podle § 37 ex. ř., proto, že podle jeho, jak dolíčeno, nesprávného právního názoru, byla podána exekutem a nikoliv osobou třetí. Na odvolacím soudě bylo podle toho, by se zabýval otázkou, zda se exekuční titul týká žalobce a zda na základě rozsudku ze dne 30. dubna 1926 lze oprávněně proti žalobci na jeho majetek vésti exekuci, Bude-li kladně rozluštěna otázka, že žalobce jest osobou třetí, bude se třeba obírati otázkou vlastnictví zabavených věcí, která již v prvé stolici byla sporná.

Citace:

č. 8129. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 888-890.