Čís. 8157.

Poklasného při zemědělském podniku nelze považovati za obchodního pomocníka aniž za statkového úředníka.
Důležitým důvodem k propuštění zaměstnance jest, trpí-li vědomě krádeže na zaměstnavateli příslušníky své rodiny, pokud se týče neoznámí-li krádeže páchané na zaměstnavateli třetími osobami. Předčasné propuštění ze služby nevyžaduje, by byl služební poměr rozvázán s okamžitou účinností.
§ 1164 obč. zák. neodporuje ujednání, jež bylo učiněno až při ukončení služebního poměru.

(Rozh. ze dne 21. června 1928, Rv I 3/28.) Žalobce byl poklasným u žalovaného nájemce dvora. Služební poměr byl rozvázán výpovědí ze dne 16. prosince 1926 a na výslovnou žádost žalobce bylo mu povoleno zůstati ve službě až do 1. ledna 1927. Žalobu o zaplacení služného za dobu od 1. ledna do 1. dubna 1927 procesní soud prvé stolice zamítl. Důvody: Jest jisto, že služební poměr žalobcův podle výpovědi dne 16. prosince 1926 byl rozvázán, a že k výslovným prosbám žalobcovým bylo mu povoleno zůstati ve službách do 1. ledna 1927, a že žalobce výpověď tu vzal na vědomí a s ní souhlasil. Jest zabývati se otázkou, byl-li zde důvod k okamžitému rozvázání služebního poměru čili nic. Uváží-li se, že žalobce o různých krádežích a nesprávnostech, kterých se ti kteří zaměstnanci, zejména i jeho manželka dopouštěli, věděl, je nehlásil, jim přítrž neučinil a odepřel dokonce i dne 16. prosince 1926, když výpověď mu byla dávána, dle služební povinnosti oznámení učiniti o tom, byl na straně žalované důvod k okamžitému rozvázání služebního poměru, ať již se posuzuje věc podle zákona o obchodních pomocnících, § 27 zákona ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák. nebo podle § 1162 obč. zák., neboť z výpovědi svědků, a zejména i z vlastního dopisu žalobcova ze dne 5. ledna 1927 jest jasno a patrno, že žalobce o celé řadě nesprávností věděl, včas je nehlásil, přítrž jim neučinil, byl tedy ve službě nevěrný a stal se vinen jednáním, pro které se jeví nehodným důvěry zaměstnavatelovy a byl zde v každém případě důvod, pro který žalovaná strana ihned mohla rozvázati služební poměr. Nemá tudíž žalobce nároku na náhradu za služné, připadající na dobu výpovědi, tedy na dobu od 1. ledna 1927 do 1. dubna 1927, žaloba jest bezdůvodná a bylo ji zamítnouti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Po stránce právní sdílí odvolací soud právní názor prvého soudu a odkazuje odvolatele na jeho správné důvody, jež odpovídají právnímu a skutkovému stavu věci а k nimž vzhledem k vývodům odvolacím dlužno ještě dodati: Žalobce zastával v poslední době službu provisorního poklasného při hospodářském podniku žalovaného. Podle § 5 zákona ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák. nevztahují se ustanovení tohoto zákona na zřízence v rolnických a lesnických závodech, pokud nejsou obchodními pomocníky. Poněvadž nebylo prokázáno a povaha služby poklasného přímo to vylučuje, že by žalovaný byl konal převážně kupecké služby, tedy služby obchodního pomocníka, nelze vůbec při řešení sporné otázky použiti ustanovení tohoto zákona. Uváží-li se dále, že služba poklasného spočívá v dozoru nad pracemi obyčejných zemědělských dělníků při hospodářství, a že ji tudíž zastávali může každý v rolnickém závodě zaměstnaný zkušený pomocný dělník bez jakéhokoliv odborného a vyššího vzdělání, nelze podle názoru odvolacího soudu službu poklasného pokládati ani za služby vyššího druhu po rozumu zákona ze dne 13. ledna 1914, čís. 9 ř. zák., ježto nevyžaduje zvláštní kvalifikované odborné zkušenosti. Důsledkem toho, co právě uvedeno, má služební smlouva žalovaného povahu smlouvy pracovní právě tak jako u deputátních dělníků, a platí ohledně ní všeobecná ustanovení obč. zák. Podle § 1162 obč. zák. může služební poměr z dů ležitých důvodů bez výpovědní lhůty každou stranou býti rozvázán. Za takovýto důležitý důvod dlužno zajisté pokládati, trpí-li zaměstnanec vědomě krádeže páchané na zaměstnavateli příslušníky jeho rodiny, pokud se týče neoznámí-li krádeže páchané na zaměstnavateli třetími osobami, poněvadž zaměstnanec musí vždy jednati tak, aby zamezil vše, co je řádnému hospodaření na závadu. Nečiní-li tak, jak tomu jest i v tomto případě, a trpí-li odcizování majetku svého zaměstnavatele, prohřešuje se těžkým způsobem na důvěře zaměstnavatele a jest ve službě nevěrným. Předčasné propuštění ze služby nevyžaduje, by služební poměr byl rozvázán s okamžitou účinností, ježto zákon nebrání zaměstnavateli, by neposhověl zaměstnanci v jeho vlastním zájmu, když poměry nevyžadují, by byl okamžitě propuštěn. Nemůže tudíž žalobce k odůvodnění žalobního nároku nic vytěžiti ze skutečnosti, že žalovaná strana k jeho prosbě po jeho okamžité výpovědi ještě čtrnáct dní ho ve službě ponechala. Ostatně, i kdyby žalovaná strana byla dala čtrnáctidenní výpověď, jak žalobce se snaží dovoditi, odpovídala by tato výpovědní lhůta předpisu § 1159 b) obč. zák. Posléze i kdyby žalobce měl nárok na delší výpovědní lhůtu, než čtrnáctidenní, nemohl by jej již s úspěchem uplatniti, poněvadž podle přesvědčení odvolacího soudu byl vlastně služební poměr rozvázán dohodou stran, an žalobce s prohlášením strany žalované, že může ve službě zůstati jen do 1. ledna 1927 slovy »je tedy dobře« souhlas projevil, a důsledkem této dohody také ihned si hledal jiné místo; neboť toto ujednání mělo zajisté již povahu smíru podle § 1380 obč. zák. Tomu není na překážku § 1164 obč. zák., ježto ujednání odporující v neprospěch zaměstnanců tomuto předpisu jsou vyloučena jen, byla-li učiněna při započetí služebního poměru nebo v době, kdy poměr ten ještě trval, nikoli však, byla-li učiněna až při ukončení služebního poměru.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po stránce právní (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) zabýval se odvolací soud případem se všech hledisek přicházejících v úvahu. Zabýval se jak otázkou, pod které předpisy spadá služební poměr dovolatelův, zdali pod ustanovení občanského zákona, či, jak dovolatel tvrdil, ale, jak odvolacímu soudu jest přisvědčiti, nesprávně, pod předpisy zákona o obchodních pomocnících (zák. ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák.), pokud se týče pod předpisy zákona o statkových úřednících (zákon ze dne 13. ledna 1914, čís. 9 ř. zák.), při čemž řešil odvolací soud i otázku, zdali dovolatel konal, jsa poklasným u žalovaných, vyšší služby (§ 1159 a) obč. zák.), tak i otázkami, zdali žalobce byl ze služby předčasně propuštěn a zdali důvodně (§ 1162 obč. zák.), nebo byl-li ze služeb u žalovaných vypovězen a byla-li příslušná výpovědní lhůta (§§ 1159—1159 b) obč. zák.) dodržena a řešil i otázku, zdali žalobce s propuštěním, pokud se týče s výpovědí souhlasil. Stanovisko, které
odvolací soud k uvedeným otázkám zaujal, odpovídá zjištěnému stavu
věci, odpovídá též plně zákonu a stačí dovolatele s jeho vývody, které
se neliší od vývodů odvolání a jsou vlastně jen jejich opakováním, poukázati na správné a výstižné důvody napadeného rozsudku.

Citace:

č. 8157. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 928-931.