Čís. 8143.Fond všeobecné nemocnice v Praze, jsa samostatnou právní osobností, rozdílnou od universitních klinik, nezodpovídá za zdatnost universitních profesorů, kteří jsou státem pověřeni vedením klinik, ani za lékařský personál jmenovaný státem pro tyto universitní ústavy. Lhostejno, jakým způsobem se vybírají náhradní příspěvky od nemocenských pokladen a jak se vyúčtovává stát se žalovaným fondem ohledne kliničních pacientů.(Rozh. ze dne 15. června 1928, Rv I 1578/27.)Co do předchozího děje poukazuje se na čís. sb. 4826. Procesní soud prvé stolice po té žalobu proti fondu všeobecné nemocnic v Praze zamítl, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:Předeslati dlužno, že fond všeobecné nemocnice v Praze jest samostatnou právní osobností, jak bylo podrobně vyloženo v rozhodnutí čís. 4826 sb. n. s., a že jest tuto právnickou osobnost rozlišovati od universitních klinik jako pouhých státních ústavů. V případě, o nějž tu jde, jest se obírati otázkou, zda žalovaný fond jest v tomto sporu pasivně legitimován. Nelze přisvědčiti dovolateli, že pro námitku nedostatku pasivní legitimace na straně žalovaného fondu jest nejdůležitější otázkou, zda fond obdržel úhradu za žalobcovo léčení od příslušné nemocenské pokladny, anebo zda aspoň měl nárok na tuto náhradu. Jak již odvolací soud správně dovodil, jde o to, kdo žalobce léčil a zda za osobu tu podle zásad občanského práva (§ 1315 obč. zák.) ručí žalovaný fond. S tou otázkou nemá nic společného okolnost, že z úsporných důvodů a vzhledem k tomu, že místnosti kliniční jsou umístněny v budově nemocniční, zařízena byla věc tak, by stránka ekonomicko-administrativní jak ohledně všeobecné nemocnice tak i ohledně klinik byla vyřizována společnými orgány a že orgány těmito jsou orgány všeobecné nemocnice pražské a že zejména tímto způsobem vybírají se i náhradní příspěvky, k nimž jsou okresní nemocenské pokladny po rozumu § 8 zákona o nemocenském pojištění, v době nemoci plativšího, povinny, dostane-li se jejich členu v řečené nemocnici nebo na oné klinice lékařské pomoci a ošetření, a že se určitým způsobem vyúčtovává stát se žalovaným fondem ohledně kliničních pacientů. To vše jest vniterním poměrem mezi těmito právnickými osobami. Proto, i když se tímto způsobem vybírá úhrada ošetřovacích nákladů i ohledně kliničních pacientů, nestává se tím žalovaný fond podnikatelem proti oněm pacientům a neručí podle § 1315 obč. zák. za zdatnost universitních profesorů, kteří státem jsou pověřeni vedením klinik, ani za lékařský personál pro tyto universitníústavy státem jmenovaný. Právem byla proto žaloba ohledně žalovanéhofondu pro nedostatek pasivní legitimace zamítnuta.