Čís. 7810.

Společnosti s r. o. (zákon ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák.).
Pro přeměnu společnosti s r. o. na společnost akciovou dlužno obdobně použíti předpisu § 96 zák. o společnostech s r. o. i co do otázky vzdání se likvidace.
Třebas stanovy společnosti s r. o. předpisovaly, že předsedou valné hromady má výhradně býti určitá osoba, jest valná hromada oprávněna zvoliti jinou osobu za předsedu, nedostavil-li se předseda určený stanovami.
Práva příslušející každému společníku, súčastněnému více než 10% na kmenovém kapitálu, nejsou zvláštními právy ve smyslu § 50 (4) zák.
(Rozh. ze dne 24. února 1928, Rv I 442/27.)
Žaloba společníka společnosti s r. o. proti společnosti s r. o. o neplatnost usnesení valné hromady společností ze dne 17. června 1924, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto — Čís. 7810 —
294
důvodů:
Po právní stránce posoudil odvolací soud věc v podstatě správně. Žalobce napadá jednak usnesení valné hromady ze dne 17. června 1924, pokud se jím valná hromada usnesla na fusi, správně přeměně ve smyslu § 96 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. z. a zákona ze dne 4. července 1923, čís. 151 sb. z. a n., jednak usnesení valné hromady ze dne 29. prosince 1925 na vzdání se likvidace žalované společnosti, jde o žalobu podle § 41 zákona. Podle tohoto předpisu může býti žádáno žalobou o prohlášení usneseni společníků za zmatečné: 1. sluší-li podle tohoto zákona nebo společenské smlouvy míti za to, že k usnesení nedošlo, 2 porušuje-li usnesení svým obsahem donucovací předpisy zákona neb odporuje-li společenské smlouvě, aniž bylo šetřeno při usnášení se předpisů o změně společenské smlouvy. K žalobě jest podle druhého odstavce § 41 oprávněn každý společník, který se dostavil do valné hromady a dal do protokolu odpor proti příslušnému usnesení. Žalobce byl při valné hromadě dne 17. června 1924 řádně zastoupen a prohlásil svým zástupcem, že pokládá první bod pořadu ve spojení s bodem druhým za nejvýš škodlivý pro dosavadní společníky a že musí hlasovali proti všem návrhům učiněným v této valné hromadě. Když pak došlo k hlasování, hlasoval sice proti všem bodům programu, ale odporu ve smyslu druhého odstavce § 41 nepodal. Tím pozbyl práva k žalobě co do usnesení, jež se stala příslušnou většinou hlasů na této valné hromadě, a netřeba se obírati otázkou, zda byla žaloba co do těchto usnesení podána včas (§ 41 poslední odstavec), aniž ostatními vývody dovolání, pokud se vztahují k těmto usnesením. Valná hromada ze dne 29. prosince 1925 měla jen jediný bod pořadu, totiž usnesení na vzdání se likvidace žalované společnosti ve smyslu § 96 zákona čís. 58/1906 ř. z. vzhledem k přeměně v akciovou společnost. K tomuto usnesení došlo většinou hlasů, totiž hlasy Johna a Vilemíny R-ových proti hlasům žalobcovým, který pak podal proti usnesení řádný odpor. Byla tudíž žaloba co do tohoto usnesení formálně přípustná (§ 41 druhý odstavec) a jest také včasnou, byvši podána dne 18. ledna 1926 (§ 41 poslední odstavec). Dovolatel snaží se dovoditi přípustnost žaloby i co do usnesení valné hromady ze dne 17. června 1924 ze souvislosti usnesení obou valných hromad. Tuto souvislost ovšem popříti nelze, avšak neplynou z ní důsledky uplatněné dovolatelem. Při mimořádné valné hromadě dne 17. června 1924 bylo zásadně usneseno, že má býti žalovaná společnost přeměněna ve smyslu § 96 zákona čís. 58/1906 ř. zák. a zákona ze dne 4. července 1923, čís. 151 sb. z. a n. ve společnost akciovou s použitím výhod tohoto zákona s působností ode dne ustavení se akciové společnosti proti poskytnutí akcií s nárokem na dividendu ode dne ustavení se akciové společnosti, v nominální hodnotě výše kmenového kapitálu žalované společnosti a vydáním jich této společnosti (bod 1). Dále bylo usneseno, že se stanoví akciový kapitál akciové společnosti o 1000000 Kč výše než činí kmenový kapitál společnosti s r. o., že příslušné akcie jest splatiti hotově a že akcie tyto mohou býti převzaty od dosavadních — Čís. 7810 —
295
společníků v poměru jich podílů, že akcie takto nepřevzaté mohou býti převzaty nebo znamenány ostatními společníky nebo třetími osobami a že akcie připadající na akciový kapitál splatný hotově v nom. 1000000 Kč mají nárok na dividendu ode dne ustavení se akciové společnosti (bod 2) a konečně usneseno, že má býti společnost s r. o. po zápisu akciové společnosti vymazána (bod 3). Z toho jest patrno, že usnesení na valné hromadě ze dne 29. prosince 1925 nebylo než precisováním bodu 1. usnesení ze dne 17. června 1924, které výslovně poukazuje k § 96 zákona čís. 58/1906 ř. z., jenž stanoví, že likvidace se nevykoná, převede-li se jmění společnosti s r. o. jako celek včetně dluhů na akciovou společnost za přenechání jejích akcií a jestliže se obě strany vzdají provedení likvidace. Vzhledem k zákonu ze dne 4. července 1923, čís. 151 sb. z. a n., který v § 2 staví fusi společnosti s r. o. se společností akciovou na roveň přeměně, oné společnosti v novou společnost akciovou а k němuž také poukazuje usnesení valné hromady ze dne 17. června 1924 (bod 1), nemůže býti pochybnosti, že předpoklady musí býti v obou případech tytéž, že pro přeměnu společnosti s r. o. na společnost akciovou nutno obdobně použiti předpisu § 96 zák. čís. 58/1906 ř. zák. i co do otázky vzdání se likvidace. Souhlas vyžadovaný tímto § byl dán společností s r. o. již vztahem k tomuto § а k zákonu čís. 151/ 1923 sb. z. a n., byť i jen nepřímo. Ze se vzdáním se likvidace souhlasila také akciová společnost, plyne zřejmě z protokolu o ustavující valné hromadě ze dne 29. prosince 1925.
Pokud dovolatel vytýká, že při valné hromadě společnosti s r. o. ze dne 29. prosince 1925 byl porušen předpis § 22 společenské smlouvy, podle něhož vedení valné hromady přísluší výhradně předsedovi dozorčí rady nebo jeho náměstku, pokud se týče zvolenému členu této rady, nutno poukázati k tomu, že jde o předpis ryze formální, takže, i kdyby se mohlo za to míti, že byl onen předpis porušen, nemohl by z tohoto důvodu dovolatel uplatňovati neplatnost usnesení, poněvadž se přes tuto závadu súčastnil hlasování. Ostatně k nutnému opatření valné hromady zvolením jiného předsedy na místě nedostavivších se osob, povolaných k předsednictví společenskou smlouvou, došlo právem (srv. Staub, Gesellschaften mit beschränkter Haftung § 48 pozn. 4). Pokud konečně dovolatel vytýká, že usneseními valné hromady o přeměně společnosti s r. o. ve společnost akciovou byla dotčena jeho práva podle § 50 (4) zákona čís. 58/1906 ř. z., mohlo by jíti jen o zásadní usnesení valné hromady ze dne 17. června 1924, které však, jak bylo dovoděno, žalobou již napadati nelze. Avšak ani věcně není tato námitka odůvodněna, neboť dovolatel netvrdí, že měl určitá zvláštní individuelní práva zaručená mu společenskou smlouvou, na př. práva, o nichž se činí zmínka v § 6 zák. čís. 58/1906 ř. z., nýbrž poukazuje jen k právům, příslušejícím každému společníku súčastněnému více než 10% na kmenovém kapitále. To nejsou však zvláštní práva ve smyslu § 50 (4) uved. zák. a nelze tedy mluviti o zkrácení takovýchto práv. Jinak musil se ovšem dovolatel podrobiti usnesení valné hromady, které podle společenské smlouvy (§ 25) vyžadovalo k transakci, o niž jde, jen dvoutřetinové většiny hlasů, které bylo skutečně dosaženo.

Citace:

č. 7810. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 321-324.