Čís. 7857.

Při úvěrní zástavě nelze žádati přikázání úroků z pohledávky kryté úvěrní zástavou přes rámec této zástavy; takové úroky lze přikázati z nejvyššího podání jen, pokud bylo pro ně zřízeno zástavní právo a v rámci hlavní nebo vedlejší úvěrní hypotéky.
Exekuční soud, rozvrhuje nejvyšší podání, může při pohledávkách z důvodu práva veřejného v případě odporu rozhodovati jen o otázce, zda takové pohledávce přísluší zástavní právo, a o jeho pořadí. Uplatňováno-li však odporem, že taková pohledávka není po právu, nebo je-li spornou správnost její výměry, může o těchto otázkách rozhodovati jen příslušný úřad správní. — Čís. 7857 —
384
Exekuční soud může sám vyříditi odpor hypotekárního věřitele, jde-li o řešení právní otázky na základě nesporného skutkového podkladu; má-li býti rozhodnuto o odporu na základě sporných skutkových okolností, jest ho poukázati na pořad práva.
(Rozh. ze dne 10. března 1928, R I 75/28.)
Při rozvrhu nejvyššího podání za exekučně prodanou nemovitost odporovala hypotekární věřitelka banka M. jednak přikázání 10% obecní přirážky k státnímu poplatku nemovitostnímu v pořadí výsadním, jednak přikázání úroků, úroků z prodlení a útrat záložně V. v pořadí jistiny úvěrové pohledávky. Exekuční soud vyhověl odporu potud, že nepřikázal záložně V. úroky, úroky z prodlení a útraty, pokud přesahovaly rámec úvěrové pohledávky, jinak odpor zamítl. Rekursní soud k rekursu záložny V. a banky M. napadené usnesení potvrdil a odvětil k rekursu záložny V. v důvodech: Není opodstatněna stížnost záložny V., která brojí proti tomu, že jí nebyl přikázán zbytek úroků 193249 Kč 21 h v pořadí jistiny 1300000 Kč, neboť v projednávaném případě jde o pohledávku úvěrní a proto, bylo-li záložně V, přikázáno na jistinu, úroky a útraty 1500000 Kč nemůže stěžovatelka právem nic požadovati, když tím vtělená pohledávka s úroky a s útratami byla vyčerpána, neboť ustanovení § 216 ex. ř. o stejném pořadí úroků s jistinou může při pohledávkách kaučních míti neomezenou platnost jen potud, pokud úroky nevyčerpávají příslušnou vtělenou částku. (§ 224 ex. ř.).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu záložny V., vyhověl však dovolacímu rekursu banky M. potud, že poukázal odpor banky M. proti přikázání pohledávky 10% obecní přirážky k převodnímu poplatku na pořad správní a že odpor téže banky proti přikázání úroků z prodlení v rámci úvěrové zástavy za úroky z prodlení pro záložnu V. poukázal na pořad práva.
Důvody:
Záložna V. hájí neprávem názor, že při zástavě úvěrní může žádati přikázání úroků z pohledávky kryté úvěrní zástavou i přes rámec této zástavy. To by odporovalo ustanovení § 224 ex. ř. Úroky takové lze přikázati z nejvyššího podáni jen, pokud pro ně bylo zřízeno právo zástavní a to ať v rámci hlavní hypotéky nebo v rámci vedlejší úvěrní hypotéky (pro vedlejší závazky). Pokud tedy záložna V. žádala přikázání úroků z pohledávky zajištěné úvěrní hypotékou mimo rámec hlavni úvěrní hypotéky a také mimo rámec hypotéky za vedlejší závazky, činila tak neprávem a nižší soudy právem nepřikázaly z nejvyššího podání úroky, z rámce úvěrní hypotéky vybočující. Dovolací rekurs záložny V. není tedy opodstatněn. Banka M. vytýká právem, že exekuční soud sám rozhodl o jejím odporu proti přikázání pohledávky městu Praze záležející z 10% přirážky ke státnímu reálnímu poplatku. Tato banka vznesla odpor proti výši této pohledávky z toho důvodu, že platební rozkaz na — Čís. 7858 —
385
základní státní reální poplatek byl napaden rekursem a že tento původně vyměřený převodní poplatek 246750 Kč byl snížen na 70000 Kč. Exekuční soud může při pohledávkách z důvodu práva veřejného, jako jsou pohledávky na daních, poplatcích a veřejných dávkách rozhodovati v případě odporu sám jen o otázce, přísluší-li takové pohledávce právo zástavní, a o jeho pořadí. Uplatňuje-li se však odporem, že pohledávka taková není po právu, nebo je-li sporná správnost její výměry, může o těchto otázkách, spadajících do oboru práva veřejného, rozhodovati jenom příslušný úřad správní. (§ 33 vl. nař. ze dne 27. dubna 1922, čís. 143 sb. z. a n.). Proto měl odpor banky M. proti správnosti výměry dávky býti poukázán podle třetího odstavce § 231 ex. ř. na pořad správní. Nerozhoduje, zda banka M. tvrdila, že podala rekurs proti platebnímu rozkazu obce pražské, jímž ona 10% přirážka byla vyměřena, ježto v důsledku příznivého vyřízení rekursu proti výměře základního státního převodního poplatku i o výši obecní přirážky k němu může rozhodovati zase jen úřad správní a tento posoudí význam toho, zda byl či nebyl podán zvláštní rekurs proti výměře přirážky, i význam vlivu té okolnosti na výměru přirážky, byl-li podán toliko rekurs do výměry státního základního poplatku. Rovněž právem stěžuje si banka M. do toho, že přes její odpor proti přikázání 100000 Kč na úroky z pohledávky záložny V. podle prohlášení ze dne 30. března 1920 byly tyto úroky záložně V. přikázány v rámci vedlejší hypotéky za úroky z prodlení. Exekuční soud může sám vyříditi odpor hypotekárního věřitele, jde-li o řešení právní otázky na základě nesporného skutkového podkladu. Má-li však býti rozhodnuto o odporu na základě sporných skutkových okolností, nutno ho poukázati na pořad práva. Banka M. vznesla proti přikázání úroků v rámci vedlejší hypotéky za úroky z prodlení odpor proto, že jistota za úroky z prodlení do 100000 Kč byla vložena do knihy pozemkové nedopatřením, že v zástavním prohlášení ze dne 30, března 1922 zřízena byla zástava jen pro pohledávku hlavní do výše 1300000 Kč a pro vedlejší závazky do výše 100000 Kč a že jistota pro úroky byla obsažena jenom v žádostí knihovní. Tuto okolnost však záložna V. popřela. Exekuční soud se nepokusil zjistiti obsah onoho prohlášení a získati tak nesporný skutkový základ pro řešení právní otázky, bylo-li oním prohlášením zřízeno sporné zástavní právo pro úroky z prodlení po právu, je-li pro ne důvod tvrzený, totiž zástavní smlouva. Proto nemohl exekuční soud, nemaje nesporného skutkového základu, rozhodovati o právní otázce, je-li vložené zástavní právo pro úroky z prodlení po právu. Měl tedy v tomto směru odpor banky M. poukázati na pořad práva.

Citace:

č. 7857. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 411-413.