Čís. 8094.

Jde na vrub příjemce dodávky, že, ač mu hrozil průpad podle § 933 obč. zák., neuplatnil v zákonné lhůtě nároky ze správy, a důvěřuje slibům dodavatele, trpěl průtahy v provedení oprav. Propadnou lhůtu § 933 obč. zák. lze úmluvou stran prodloužiti.
(Rozh. ze dne 1. června 1928, Rv I 1241/27.)
Žalovaná firma provedla pro žalující firmu opravu šnekového lisu a dodala lis žalobkyni dne 13. listopadu 1925. Žalobou zadanou dne 13. října 1926 domáhala se žalobkyně na žalované jednak vrácení přeplatku, jednak náhrady z důvodu správy. Žalobu oba nižší soudy zamítly, ježto byl žalobní nárok uplatňován po uplynutí šestiměsíční lhůty § 933 obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelka brojila v odvolání pouze proti tomu, že nenastal průpad žalobního nároku podle § 933 obč. zák., ježto hlásila žalované straně vady stroje jednak hned, jednak po té vícekráte, po celou propadnou lhůtu a ježto žalovaná ji ujišťovala, že stroj bude správně fungovati, až se zaběhne; při tom dovolatelka jen dovozovala, že, kdyby se měla v ta- — Čís. 8095 —
800
kovém případě počítati propadná lhůta ode dne původního dodání stroji , mohl by prý se každý dodavatel vyhnouti závazkům ze správy, dodávaje nepotřebné stroje a prováděje zdlouhavě opravy. V odvolání se však dovolatelka neobírala tím, že prý část žalobního nároku jest samostatným nárokem na náhradu škody, od nároků ze správy odlišným a ze zvláštního činu žalované strany vzešlým, ani tím, že špatné provedeni oprav v červnu a v červenci 1926 jest samostatnou zvláštní okolností, zavazující k náhradě škody podle XXX. hlavy občanského zákona. Dovolatelka neuplatnila v odvolání, že při opravách z června a z července 1926 šlo o dodatečně ujednanou samostatnou smlouvu o dílo, při níž by bylo lhůtu § 933 obč. zák. samostatně počítati ode dne 29. června nebo 8. července 1926. Tím jest již tento podklad žalobního· nároku, — i kdyby se mělo za to, že žaloba byla oň vskutku opřena, — pro vyšší stolice odbyt a nemůže se dovolací soud, který podle § 502 c. ř. s. povolán jest jen k přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu, s obejitím soudu druhé stolice obírati těmito otázkami. Dovolací řízení není totiž k tomu, by bylo při něm doháněno, co mělo býti uplatněno v odvolání. Proto nelze přihlížeti k dovolacím vývodům, pokud se obírají tím, že žalobní nárok jest částečně opřen o důvod náhrady škody anebo že v červnu a v červenci 1926 došlo k nové samostatné smlouvě o dílo. Zbývá pouze otázka, zda by bylo žalobě vyhověti, pokud ji lze opříti o § 932 obč. zák. Tu správně dovodily soudy nižších stolic, že dílo bylo dodáno v listopadu 1925 a že nároky ze správy podle § 933 obč. zák. uhasly, ana žaloba byla podána teprve v říjnu 1926. Žalobkyně musí si nésti důsledky toho, že, ač jí hrozil průpad podle § 933 obč. zák., neuplatnila v zákonné lhůtě nároky ze správy, a že, důvěřujíc slibům žalovaného, trpěla průtahy v provedení oprav, kterých se domáhala. K vůli úplnosti se podotýká, že propadnou lhůtu § 933 obč. zák. lze úmluvou stran prodloužiti, ale že ze zjištěných okolností, že žalovaná uznala svou povinnost odstraniti vadu a že ji také odstraňovala, neplyne po rozumu § 863 obč. zák. závěr, že tím mlčky souhlasila s prodloužením lhůty § 933 obč. zák.

Citace:

Čís. 8094. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 827-828.