Čís. 7728.

Vodní zákon moravský.
Rozhodovati o povinnosti k udržování a čištění kanálů a umělých průtoků, jakož i o udržování zařízení pro užívání vod náleží správním úřadům. Těmto úřadům přísluší také řešiti otázku, zda jsou tu platné právní závazky, na něž poukazuje § 43 zák., ať již ze smlouvy nebo z jiného právního důvodu.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1928, R II 420/27.)
Žalobce domáhal se na žalovaném, by byl uznán povinným uvésti do pořádku břehy mlýnského náhonu v P. na Moravě. K námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice žalobu zamítl, rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu s opravou, že se žaloba odmítá pro nepřípustnost pořadu práva. — Čís. 7728 —
116
Důvody:
Dovolací rekurs jest oprávněn. Podle § 75 vodního zákona ze dne 28. srpna 1870, čís. 65 z. zák. pro Moravu patří všechny věci, týkající se podle tohoto zákona užívání a vedení vod, jakož i obrany proti nim do oboru působnosti politických úřadů. Mezi tyto věci spadá také udržování a čištění kanálů a umělých průtoků (na př. mlýnských náhonů), jakož i udržováni zařízení pro užívání vod (na příklad jezů). To vyplývá z § 43 zákona, jenž ukládá takové udržování především těm, kdo jsou k tomu podle platných právních závazků povinni, ve druhé řadě vlastníkům zařízení a v třetí řadě těm, kdož zařízení užívají. Ani v nauce ani v soudnictví není pochybnosti, že rozhodovati o povinnosti k řečenému udržování zařízení náleží úřadům správním a že těmto úřadům přísluší řešiti také otázku, zda jsou tu platné právní závazky, na něž poukazuje § 43, ať již ze smlouvy nebo z jiného důvodu právního. Příslušnost tato jest proto nepochybná, poněvadž tu jde o úpravu poměrů veřejnoprávních. Proto přísluší úřadům správním bdíti nad tím, by vady takových zařízení byly odstraněny a, je-li toho třeba, donucovacími prostředky vynuceny (výnos min. orby z 25. ledna 1877 čís. 14887, Randa, Wasserrecht, § 10 str. 163/165, Pražák, Spory II. str. 250). To platí také v souzeném případě, v němž se o nároky z poměru soukromoprávního zřejmě nejedná. Domáháť se strana žalující výroku, že jest žalovaný povinen, by břehy mlýnského náhonu v P. uvedl do pořádku, a jde tu tedy o věc spadající pod ustanovení § 43, o níž jest podle § 75 povolán rozhodovati příslušný úřad správní, neboť tu jde o nárok z poměru veřejnoprávního. Na tom, by břehy mlýnského náhonu byly uvedeny do řádného stavu, nemá zájem pouze strana žalující; tu převládají zájmy veřejné, jmenovitě zájem na tom, by bylo postaráno o náležitý odtok vody, a ochrana těchto zájmů jest svěřena úřadům správním. Dovolává-li se strana žalující k odůvodnění příslušnosti soudního smíru ze dne 12. října 1905, činí tak bez úspěchu. Nehledíc totiž ani k tomu, že smír ten byl ujednán před úřadem politickým při vodoprávní komisi a že jím nebyly upraveny poměry soukromoprávní, nýbrž veřejnoprávní ve smyslu vodního zákona a že smír ten nemůže tudíž býti považován za titul soukromoprávní, je jasno, že za poměrů od roku 1905 zajisté změněných a zřetelem k obsahu celého tehdejšího ujednání nemůže smír ten býti jediným základem rozhodnutí, nýbrž že bude nutno přihlédnouti též ke změnám od té doby nastavším, což se může státi jen v novém řízení vodoprávním. Tím je dolíčeno, že spor tento nepatří na pořad práva a bylo proto k dovolacímu rekursu napadené rozhodnutí změniti a usnesení prvého soudu obnoviti. Ježto však nejde o rozhodnutí ve věci samé, nýbrž o vyřízení žaloby z důvodu práva formálního, nelze ji zamítnouti, jak mylně učinil prvý soud, nýbrž jest jí jako nepřípustnou odmítnouti. Proto bylo usnesení prvého soudu v tomto smyslu opraveno.

Citace:

č. 7728. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 143-144.