Čís. 8148.

Řád o zbavení svéprávnosti (císařské nařízení ze dne 28. června 1916, čís. 207 ř. zák.).
Sborový soud, rozhoduje o odporu, může sice naříditi, by byly provedeny, pokud se týče doplněny důkazy mimo rok, po případě dožádaným soudem, musí však za všech okolností na základě svého jednání rozhodnouti o odporu věcně a nemůže zrušiti usnesení napadené odporem a přikázati věc prvému soudu, by znovu jednal a rozhodl.

(Rozh. ze dne 15. června 1928, R II 158/28.)
Soud prvé stolice zbavil Aloisa J-a částečně svéprávnosti pro opilství. Odporový soud zrušil usnesení prvého soudu a uložil mu, by, vyčkaje pravomoci, věc znovu projednal a rozhodl v podstatě z těchto důvodů: Jako důvod odporu uplatňuje Alois J. nesprávné zjištění skutkového děje, poněvadž nebylo patřičně přihlíženo k svědeckým výpovědím a nebyl vzat v úvahu posudek znalce. Opravná stolice vyhověla odporu Aloisa J-a, poněvadž napadeným usnesením nebyly řádně zjištěny podstatné náležitosti zbavení svéprávnosti pro opilství.
Nejvyšší soud zrušil usnesení odporového soudu a uložil mu, by o odporu znovu pojednal a rozhodl.
Důvody:
Stěžovatelka namítá ve směru formálním, že odporový soud měl při svém právním názoru učiniti potřebná zjištění a neměl věc vraceti prvému soudu k novému jednání a rozhodnutí. Stěžovatelce jest přisvědčiti. Řád o zbavení svéprávnosti propůjčuje účastníkům právo k odporu proti usnesení znějícímu na zbavení svéprávnosti jako zvláštní opravný prostředek, kterým může zbavený svéprávnosti po skončeném řízení v první stolici přivoditi nové řízení před sborovým soudem, je-li třeba, na nových podkladech. Řízení před okresním soudem nemůže právě podle povahy věci poskytnouti záruku, spočívající ve veřejném ústním jednání se stranami před sborovým soudem. V odporovém řízení nemá býti toliko přezkoumáno usnesení okresního soudu podle látky, kterou měl okresní soud po ruce, nýbrž má býti vydáno nové rozhodnutí, po případě na novém podkladě a po novém jednání za účasti zájemníků (§ 42 druhý odstavec). Formou, ve které si rozhodující soud zjedná podklad pro rozhodnutí, jest ústní jednání podle civilního řádu soudního, jak výslovně praví § 57 řádu o zbavení svéprávnosti (srovnej vysvětlivky k řádu o zbavení svéprávnosti § 37). Podle § 56 téhož řádu platí obdobně i ustanovení civilního řádu soudního o provádění důkazů a o opatření listin, předmětů ohledání a přezvědných věcí. Ukáže-li se již při nařízení roku k ústnímu jednání, že jest třeba při jednání zjistiti pravdivost skutečností uvedených v odporu nebo ve vyjádření, opakovati důkazy provedené u okresního soudu nebo nové důkazy provésti, má podle § 43 řádu o zbavení svéprávnosti předseda senátu navrhované svědky nebo znalce obeslati a zaříditi, by byly opatřeny všechny průvody. Ovšem může sborový soud po rozumu § 270 čís. 1 c. ř. s. naříditi, by byly provedeny, pokud se týče doplněny důkazy mimo rok po případě dožádaným soudem; leč musí za všech okolností na základě svého jednání rozhodnouti o odporu věcně, a nemůže zrušiti usnesení odporem napadené a věc přikázati okresnímu soudu, by tento znovu jednal, tedy vlastně odporové jednání provedl a o odporu rozhodl. Odporový soud měl tedy v této věcí, nechtěl-li sám opakovati, pokud se týče doplniti důkazy, jež pokládá za nutné, vrátiti spisy okresnímu soudu, by důkazy doplnil, pokud se týče nové důkazy provedl. Na základě doplněného řízení o odporu bude inu pak rozhodnouti věcně. Napadené usnesení je proto nezákonné a bylo je proto zrušiti.

Citace:

č. 8148. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 915-916.