Čís. 8022.

Vyrovnací řád.
Bylo-li zahájeno vyrovnací řízení i o jmění manžela i o jmění manželky a byly-li mezi dluhy manželů také dluhy, které byly oběma manželům společné a zakládaly solidární závazek, jest nepřípustným vyrovnací návrh manželův, podle něhož věřitelé manžela, pokud jsou zároveň věřiteli jeho manželky, nemají míti nárok na zvláštní kvótu ze jmění manželky, dostalo-li se jim minimální kvóty nabídnuté manželem.
(Rozh. ze dne 4. května 1928, R I 326/28.) — Čís. 8022 —
673
O jmění Gustava G-а a o jmění jeho manželky Antonie G-ové bylo zahájeno dvojí samostatné vyrovnací řízení. Gustav G. nabídl svým věřitelům 35% kvótu s tím, že věřitelé, pokud jsou i věřiteli Antonie G-ové, jsou uspokojeni kvotou jím nabízenou. Vyrovnací soud vyrovnání Gustava G-а potvrdil, rekursní soud odepřel vyrovnání potvrditi. Důvody: O jmění Gustava G-а a o jmění jeho manželky Antonie bylo provedeno dvojí samostatné vyrovnací řízení. V každém z těchto vyrovnání měla býti podle § 3 druhý odstavec vyr. ř. ve znění čl. I. zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 99 sb. z. a n. věřitelům nepožívajícím přednostního práva nabídnuta kvóta 35% bez obmezení. Tomuto požadavku však v projednávaném případě není vyhověno, neboť dlužník nabízí svým věřitelům 35% kvótu s tím, že věřitelé, pokud jsou i věřiteli manželky dlužníka Antonie G-ové, jsou uspokojeni dlužníkem Gustavem G-em nabízenou kvotou, tak že nemohou činiti nárok na zvláštní kvótu ze jmění Antonie G-ové. To však odporuje ustanovení § 3 druhý odstavec vyr. ř., neboť věřitelé mohou, když dva dlužníci, kteří ručí společně za pohledávky věřitelů, jsou ve vyrovnání, od každého z těchto dlužníků žádati 35% kvótu, tedy dohromady 70%. Nemělo tedy ve smyslu § 3 (2) vyr. ř. ve znění zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 99 sb. z. a n. o takovém vyrovnacím návrhu vyrovnací řízení vůbec býti zahájeno a, když se tak stalo, nemělo býti vyrovnání potvrzeno, poněvadž jest tu důvod § 50 čís. 1 vyr. ř. pro odepření potvrzení vyrovnání.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Podle § 3 druhý odstavec vyrovnacího řádu nelze zahájiti vyrovnací řízení, nebylo-li nabídnuto věřitelům, jichž pohledávky nepožívají přednostního práva, zaplacení aspoň 35% jejich pohledávek s příslušenstvím do dvou let. Jest nesporno, že bylo zahájeno vyrovnací řízení jak o jmění Gustava G-а, tak i jeho manželky Antonie, pojednati jest však jen o onom vyrovnání. Gustav G. uvedl v seznamu jmění mezi pasivy dluhy, z nichž za některé se zaručila také jeho manželka Antonie, a dluhy, při nichž jest manželka spoludlužnicí. Jest tedy zjištěno, že mezi dluhy manželů G-ových jsou takové, které jsou oběma manželům společné a zakládají závazek solidární. Je-li tomu tak, nebyl přípustný vyrovnací návrh, podle něhož věřitelé Gustava G-а, pokud jsou zároveň věřiteli jeho manželky, nemají míti nárok na zvláštní kvótu ze jmění Antonie G-ové, dostalo-li se jim kvóty nabídnuté Gustavem G-em. Jest to zřejmým porušením zásady § 3, druhý odstavec vyr. ř., podle něhož se má věřitelům dostati ve vyrovnání — rozumí se toho kterého dlužníka — aspoň 35% jich pohledávek, ale také zásady § 18 vyr. ř., podle něhož může věřitel, ručí-li mu několik osob za tutéž pohledávku rukou společnou a nerozdílnou, pokud není úplně uspokojen, uplatniti proti každému dlužníku, který jest ve vyrovnacím řízení, celý zbytek pohledávky, který v době zahájení vyrovnacího řízení nebyl ještě zaplacen. Poněvadž nebylo tvr-
Civilní rozhodnutí X. 43 — Čís. 8023 —
674
zeno, že na pohledávky společných věřitelů před zahájením vyrovnacího řízení o jmění Gustava G-а bylo něco splaceno, mohou tito věřitelé uplatniti celé své nároky, pokud jim příslušely v době zahájení tohoto vyrovnacího řízení, proti oběma dlužníkům jsoucím ve vyrovnání a musí se jim dostati od obou aspoň minimální zákonné kvóty. Tomu svědčí také zásada § 48 vyr. ř. Předpisy § 3 druhý odstavec a 18 vyr. ř. jsou rázu velícího a jest jich dbáti z moci úřadu. Proto porušení jich jest důvodem, by potvrzení vyrovnání bylo podle § 50 čís. 1 vyr. ř. odepřeno. Poukaz stěžovatelův na vyrovnání veřejné společnosti za současného vyrovnacího řízení o jmění veřejných společníků nepřiléhá vzhledem ke zvláštnímu předpisu § 61 vyr. ř. a čl. 122 obch. zák. (Srovnej ostatně rozh. čís. 4224 sb. n. s.)

Citace:

Čís. 8022. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 700-702.