Čís. 7824.

Otázku, zda pohledávka, pro níž má býti povoleno prozatímní opatření, jest pohledávkou peněžitou, dlužno řešiti na podkladě návrhu ohrožené strany na vydání prozatímního opatření a na základě stavu, jenž tu byl v době podání tohoto návrhu, nikoliv na podkladě žaloby, kterou se navrhovatel teprve později domáhá zaplacení nároku, jenž má býti zajištěn.
Podmínkou povolení prozatímního opatření zákazem zcizení neb zavazení nemovitosti (§ 382 čís. 6 ex. ř.) jest, by byl osvědčen nárok ohroženého na zastavení nemovitosti, na níž má býti zaznamenáno právo zástavní.
(Rozh, ze dne 1. března 1928. R I 150/28.)
Ku zajištění nároku na knihovní zajištění peněžité pohledávky navrhl ohrožený povolení prozatímního opatření zákazem odpůrci, by nezcizil ani nezastavil nemovitost. Soud prvé stolice návrh zamítl, rekursní soud prozatímní opatření povolil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Ku zajištění peněžních pohledávek připouští § 381 ex. ř. prozatímní opatření, je-li obava, že by jinak uskutečnění ohroženého nároku bylo změnou dosavadního stavu znemožněno nebo značně stiženo. § 382 čís. 6 ex. ř. připouští jako zajišťovací prostředek soudní zákaz zcizení, zatížení nebo zavazení nemovitostí nebo práv knihovních, na něž se vztahuje nárok stranou ohroženou tvrzený, nebo jí přisouzený. K zajištění pohledávek peněžitých jest řečený zákaz nepřípustným podle § 379 čtvrtý odstavec ex. ř. Pro rozhodnutí rekursu jest v prvé řadě důležitou otázkou, jaký nárok ohrožené strany má býti prozatímním opatřením zajištěn, zda nárok peněžní, čil nepeněžní. Otázku tu dlužno řešiti podle návrhu ohrožené strany na vydání prozatímního opatření a na základě stavu, jenž zde byl v době podání návrhu, nikoli na podkladě žaloby, kterou se navrhovatel teprve později domáhá zaplacení nároku, jenž má býti zajištěn. V konečném návrhu žádosti o prozatímní opatření jest však uveden jako nárok, jenž má býti zajištěn, nárok na knihovní zajištění pohledávky vyplývající ze smlouvy ze dne 1. srpna 1926. Podle této smlouvy zavázal se dlužník, odpůrce ohrožené strany, že zajistí zapůjčiteli (ohrožené straně) poskytnutou zápůjčku 40000 Kč, jakmile bude mu, zcela vyplacena, knihovním záznamem; kdyby však poskytovateli zápůjčky nebylo z jakéhokoli důvodu možno službu v jeho závodě nastoupiti, ponechá věřitel dlužníku zapůjčených 30000 Kč na dobu jednoho roku proti zúročení 5 1/2 % proti knihovnímu poznamenání knihovní přednosti. Z toho je zřejmo, že to byl sice peněžní nárok na splacení zápůjčky, jenž měl býti podle smlouvy zajištěn knihovním záznamem práva zástavního, nejde však v prvé řadě o zajištění pohledávky, nýbrž o zajištění nároku na zřízení knihovního práva zástavního, tedy práva věcného, nepeněžního, pro pohledávku tu. Odpovídá tedy smlouvě podaná žádost, by prozatímním opatřením byl zajištěn nárok ohrožené strany na knihovní zajištění, to jest na knihovní záznam práva zástavního, pokud se týče na poznámku knihovního pořadí pro toto právo zástavní. § 382 čís. 6 ex. ř. má na mysli případy, v nichž ohrožené straně přísluší proti vlastníku knihovního tělesa nárok na nemovitost samu nebo na právo vložené na nemovitostí, na př. nárok na převod vlastnictví k nemovitosti, nárok věřitele, by mu vlastník pro pohledávku zřídil na nemovitosti právo zástavní nebo knihovní břemeno nebo zapsal právo nájemní. Podmínkou prozatímního opatření zákazem zcizení nebo zavazení nemovitosti jest, by byl osvědčen nárok ohrožené strany na zastavení určité nemovitosti, té nemovitosti, na níž má právo zástavní býti zaznamenáno. Této podmínce však i zde vyhověno, neboť odpůrce ohrožené strany, jak ze spisů vyplývá, ani jiných nemovitostí, než v návrhu uvedených nemá a není tedy o tom pochybnosti, že knihovní zajištění ve smlouvě slíbené se nemohlo na jiné nemovitosti vztahovati. Vyhovuje-li žaloba, podaná ohroženou stranou ke spravení prozatímního opatření příkazu povolujícího usnesení, čili nic, bude věcí posouzení: soudu, až bude zkoumati, zda dodržena byla lhůta k podání žaloby a zda má prozatímní opatření podle § 391 poslední věta ex. ř. býti z úřední moci zrušeno, čili nic.

Citace:

č. 7824. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 351-352.