Čís. 7790.

Pojišťovací smlouva.
Zájem na pojištění proti následkům zákonného ručení z provozu podniku trvá a pojišťovací smlouva nezaniká tím, že byl podnik přemístěn jinam, jen když se nezměnily předmět a výkonnost výroby a zůstal přibližně týž počet dělníků, třebas zařízení podniku bylo na novém místě částečně změněno.
(Rozh. ze dne 17. února 1928, Rv I 661 /127.)
Žalovaná firma měla u žalující pojišťovny pojištěný podnik v P. proti povinnému ručení. Proti žalobě o zaplacení pojišťovací premie namítla žalovaná, že pojišťovací smlouva zanikla, ježto podnik žalované firmy byl přeložen z P. do B., načež žalobkyně vznesla mezitimní návrh na určení, že pojišťovací smlouva přemístěním do B. nezanikla. Procesní — Čís. 7790 —
254
soud prvé stolice uznal právem, že pojišťovací smlouva zanikla přemístěním podniku do B. Důvody: Soud dospěl k přesvědčení, že sice i v nové provozovně v B. zůstal předmět výroby týž pro tutéž žalovanou stranu, avšak že provoz ten dál se od dubna 1925 za zcela jiné tovární konstrukce na jiném podkladě, byv hnán jinou silou pohonnou ve zcela jiných změněných místnostech jinak vybavených a jinak rozložených za použití úzkých kolejí spojujících obě oddělení, že tu tedy v podstatě byl nový podnik. Uváží-li se obsah pojišťovacího návrhu a pojistky, nutno za to míti, že srovnalá vůle stran nesla se k tomu, by se pojištění proti povinnému ručení vztahovalo jen a pouze se zřetelem na podnik provozovaný v továrně v P. (čl. 278 obch. zák.). Vzhledem k tomu, že podnik tento již neexistuje, byv zrušen a s novým podnikem v B., jak shora zjištěno, jinak zařízeným není totožný, nutno podle § 63 pojišťovacího zákona ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák. za to míti, že původní pojišťovací smlouva zanikla, neboť zanikl zájem žalované na tomto pojištění. Proto slušelo mezitímní návrh určovací podle § 236 c. ř. s. vyříditi tak, že pojišťovací smlouva již netrvá, že zanikla. Při tom jest nerozhodno, za jakých podmínek strana žalovaná uzavřela novou pojišťovací smlouvu s pojišťovnou »S.«; ježto účinek zániku staré smlouvy stal se k návrhu žalované po samém zákonu (§ 63 cit. zák.). O tom, zda žalovaná jest povinna platiti premii za rok 1925 (od 1. května 1925 do 1. května 1926), dlužno ponechati rozhodnutí dalšímu, jehož podklad není dosud úplný, zralý k rozhodnutí se zřetelem k tomu, že není zjištěno, na čí straně jest větší zavinění ohledně neoznámení změn v provozovně. Odvolací soud změnil napadený rozsudek a určil, že pojišťovací smlouva nezanikla přemístěním továrny do B., nýbrž trvá dále. Důvody: Podle návrhu a pojišťovací smlouvy uzavřeno bylo mezi stranami pojištění proti povinnému ručení. Podle obsahu pojistky (§ 1 všeob. pojišťovacích podmínek) pojišťovací společnost poskytuje pojištění proti následkům zákonného povinného ručení, to jest béře na sebe povinnost k náhradě až do výše v pojistce označené za odškodnění, jež by musil platiti pojištěný podle svého zodpovědného postavení, jak v návrhu jest označeno, na základě zákonných ustanovení v Rakousku platných v případě zaviněného poranění, zabití nebo jiného poškození na zdraví osob. Jedná se tudíž podle tohoto ustanovení o pojištění odpovědnostní a jest otázkou, zda za tohoto stavu věci jest určovací návrh stranou žalující při ústním jednání učiněný, odůvodněn či nikoliv. Nesporným jest, že byl podnik přemístěn a jest jen rozhodnouti otázku, zda jest zájem pojištěncův závislým na tom, když se změní místo podniku, když jest jiný rozsah podniku, nebo způsob provozování, a tu dlužno zodpověděti otázku tu v tom smyslu, že není odvislým onen zájem od toho, co řečeno, nýbrž poznačiti dlužno zájem ten za trvající, dokud nebezpečenství, jež při provozování podniku pojištěncova mohou nastati a kteráž v zápětí mohou míti zodpovědnost pojištěného proti osobám třetím, kteréž mohou vznésti nároky na náhradu škody, vzniklou z nějakého nebezpečenství. V pojištění pojato jest podle přílohy povinné ručení, pojištěné z její vlastnosti jako majitelky — Čís. 7790 —
255
domu a pozemků. Podle návrhu zodpověděla žalovaná strana druhou otázku »jaký předmět se provozuje« slovy »továrna na čokoládu a cukrovinky«. Ze zodpovědění této otázky v tomto smyslu vyplývá, že nutno za to míti, že pojištění trvá po dobu, po kterou žalovaná strana trvá ve své vlastnosti jako majitelka firmy. V úvahu nutno vzíti také ustanovení § 15 zákona ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák., kterýž pojednává o tom, změní-li pojistník byt, čehož důsledkem jest, že z přemístění, jež se stalo v souzeném případě, nelze odvozovati vliv na pojistníkův zájem. Dovolávání se ustanovení § 63 cit. zákona, kterýž platí ode dne 1. ledna 1918, není odůvodněným, neboť není v souzeném případě předpokladů, by se ho použilo. Není pochybnosti, že pro posouzení pojišťovací smlouvy může býti jedině směrodatným návrh a na jeho základě vyhotovená pojistka. A tu v návrhu, týkajícím se souzeného sporu, prohlásila žalovaná strana, že souhlasí se známými jí všeobecnými podmínkami pojišťovacími. Poněvadž pak v pojišťovací smlouvě jest výslovně uvedeno, že v pojištění jest pojato povinné ručení pojištěné strany z její vlastnosti jako majitelky, nelze dospěti k jinému závěru, ano není tvrzeno, tím méně prokázáno, že žalovaná strana pozbyla této vlastnosti, než k tomu, že zůstává týž podnik pojištěn na dále, při čemž na věci nic nemění částečná změna provozních poměrů a přemístění závodu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Právní posouzení odvolacího soudu jest správné. Jde o pojištění povinného ručení, které žalovaná firma ujednala se žalující společností podle pojistky ze dne 12. května 1922, pokud se týče dodatků k této pojistce ze dne 12. května 1922, 21. června a 21. prosince 1923 a 12. ledna 1924. Na základě pojistky jest pojištěna »firma L. P. a syn nást. společnost s. r. o. v P.« ve své vlastnosti jako majitelka továrny na čokoládu a cukrovinky proti následkům zákonného povinného ručení podle všeobecných a zvláštních podmínek k pojistce připojených na dobu deseti let od 1. května 1922 do 1. května 1932. Dodatky příl. (vyloučení ručního vozíku z pojištění, rozšíření pojištění na dva koně — z nich jeden kousavý — hlídacího psa a na poškození majetku třetích osob) odkazují vesměs k pojistce hlavní. Jest zjištěno, že se žalovaná firma dne 9. prosince 1924 usnesla, že přesídlí se svým závodem do nových provozoven v B., což také počátkem dubna 1925 provedla. Jde o to, jaký vliv mělo přemístění P-ského podniku do B. na další trvání pojišťovací smlouvy. Odvolací soud převzal zjištění soudu prvé stolice, najmě, že se výkonnost (kapacita) podniku a předmět výroby nezměnily a že v B-ském podniku jest zaměstnán poměrně stejný počet dělníků jako v P-ském. Nejde tedy o nový podnik, jak mylně za to má soud prvé stolice a dovolatel, nýbrž o týž podnik, provozovaný jen na jiném místě za jistých změn, týkajících se tovární konstrukce, místností a pohonu, podmíněných změnou místa, nikoli podniku. Podnik se nezměnil i když jeho zařízení bylo na jiném místě částečně změněno, jak se uvádí v dovolání. Rozhodují jen skutečnosti shora uvedené, t. j. předmět, kapacita výroby a, pokud by šlo o počet dělníků, přibližně, podstatně stejný počet, tudíž i po této stránce nezměněný podklad pojištění a tím i zájem na pojištění. Každé pojištění ryze škodové, tedy i pojištění proti povinnému ručení předpokládá »zájem na pojištění«. Nejdůležitější význam zájmu pro pojišťovací smlouvu spočívá v tom, že jeho skutečná existence tvoří nezbytný předpoklad pro vznik a další trvání pojišťovacího poměru. Jest to logický důsledek nazírání, že ochrana zájmů tvoří účel pojištění. Jako je předpokladem rukojemství existence hlavní pohledávky, tak předpokladem pojišťovací smlouvy jest zájem, jenž má býti chráněn. Schází-li hospodářský účel, jehož má býti smlouvou dosaženo, jest jí odňat důvod existence. Nedostatkem zájmu musí tudíž zaniknouti pojišťovací smlouva uzavřená k jeho ochraně. Tato zásada vyjádřena byla § 63 pojišť. zákona, podle něhož nedostatek zájmu na pojištění při jeho počátku, jakož i odpadnutí zájmu na pojištění za jeho trvání má za následek zrušení smluvního poměru. Při přemístění podniku na jiné místo za shora uvedených okolností trvá zájem na pojištění dále, neboť nezaniká nebezpečí hrozící z provozu téhož podniku a pokud toto nebezpečí aťsi ve zvýšené, nebo ve zmenšené míře trvá, trvá i zájem na pojištění a smlouva nezaniká. Nejde tu o pojištění rázu čistě abstraktního, neboť podnik provozuje se dále pod touž firmou a za podstatně stejných podmínek. To ostatně dala žalovaná firma sama nepokrytě najevo, davši se ještě před odesláním dopisu С pojistiti u jiné pojišťovny, a uvedli mimo to její representanti, že s pojišťovnou »S.« bylo umluveno, že pojišťovací smlouva s ní uzavřená nabude platnosti v tom případě, když smlouva se žalobkyní nebude uznána za platnou a trvající. Spor firmy M. s elektrárnou města Κ., na nějž se dovolatelka odvolává a jenž byl již u Nejvyššího soudu projednán (čís. sb. 7413), má jiný skutkový základ, neboť v něm šlo o zrušení elektrárny, zařízené pro 500 koňských sil a o zřízení nového podniku, zařízeného pro 9000 HP, vypraveného stroji o 5000 HP.

Citace:

č. 7790. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 281-284.