Čís. 7983.

Nelze odmítnouti dovolání ve sporu zahájeném správcem úpadkové podstaty jedině proto, že bylo po zrušení úpadku podáno samým úpadcem.
Výkon zadržovacího práva propůjčeného smluvní straně (§ 471 a § 1052 obč. zák.) jest dopuštěn jen v ten způsob, že strana povinná k plnění z ruky do ruky má sice býti odsouzena k plněním, k nimž jest povinna, ale jen za vzájemného plnění z ruky do ruky.
(Rozh. ze dne 20. dubna 1928, Rv I 1203/27.)
Úpadková podstata Jaroslava H-a, na jehož jmění byl vyhlášen úpadek dne 9. prosince 1925, domáhala se na žalovaném nedoplatku za skříň, již Jaroslav H. dodal žalovanému podle účtu ze dne 14. listopadu 1925. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby · pro předčasnost, ježto skříň — Čís. 7983 —
606
není dosud dodělána. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu pro tentokráte zamítl.
Nejvyšší soud vyhověl žalobcovu dovolání potud, že obnovil rozsudek prvého soudu s tím, že žalovaný jest povinen zapraviti žalobkyni nedoplatek úplaty, avšak jen za současného provedení opravy skříně.
Důvody:
Předeslati dlužno, že úpadkové řízení jest jen způsobem generální exekuce na úpadcovo jmění a že úpadkový správce zpeněžuje jmění úpadcovo. K této realisaci, zejména k zahájení aktivních sporů ohledně pohledávek úpadkových, jest úpadkový správce povolán jen po dobu úpadkového řízení (§ 81 úpad. ř.). Jakmile jest úpadek zrušen, není závady, by spor zahájený úpadkovým správcem nebyl veden dále bývalým úpadcem. Nelze proto odmítnouti dovolání z toho důvodu, že po zrušení úpadku bylo dovolání podáno úpadcem samým (§§ 139 a 78 konk. ř.).
Ve věci samé jest nezávažno, zda jde o smlouvu kupní či o smlouvu o dílo, ježto zásady § 1052 obč. zák. jest obdobně použiti při všech úplatných smlouvách a ježto ani rozdíl mezi předpisy § 932 obč. zák. a § 1167 obč. zák., které nejsou normami práva velícího, nepřijde tu v úvahu, ano jest zjištěno, že strany o nápravě vadí dodané vitríny učinily zvláštní dohodu, a proto rozsah práv a závazků z vad těchto vzešlých řídil by se obsahem této úmluvy. Zjištěno jest, že žalovaný vitrínu přijal jako splnění smlouvy, ale že na kupní cenu dosud nezaplatil 1111 Kč, dále že žalobce nesplnil zase závazek ze zvláštní dohody o nápravě vad dodané vitríny. Přísluší tedy žalované straně právo zadržovací podle § 1052 obč. zák. Podle zásady zde vyslovené jest žalovaný povinen k plněním se své strany jen za současného splnění svých vzájemných závazků. Avšak jak již z § 471 obč. zák. plyne, nemá výkon zadržovacího práva vésti k chikanám druhé smluvní strany a proto dopuštěn jest výkon zadržovacího práva podle předpisu § 471 obč. zák. smluvní straně propůjčeného jen v ten způsob, že strana povinná k plnění z ruky do ruky má sice býti odsouzena k plněním, k nimž jest povinna, ale jen za vzájemného plnění z ruky do ruky. Zásady této jest podle § 7 obč. zák. užíti i při výkonu zadržovacího práva podle § 1052 obč. zák. Jak již v rozhodnutí čís. 4130 sb. n. s. bylo dovoženo, nemá býti zásadně zadržováno více, než činí vzájemné plnění. Tudíž v souzeném případě by žalovaný měl zásadně právo zadržeti pouze tolik, co činí náklad na opravu vitríny, neboť by byl jinak zase dodavatel díla vydán chikánám se strany kupitele, příčícím se právnímu cítění. Ale v tomto konkrétním případě netřeba se možností těchto chikán obírati. Dovolatel sám v dovolání praví, že vady lze odstraniti v pěti minutách; má tedy podle svého tvrzení vždy možnost zabrániti chikánám. Za tohoto stavu věci nemůže býti řeči o tom, že žalovaný, vykonávaje v tomto sporu právo zadržovací, činí tak jen v úmyslu chikanovati druhou stranu.

Citace:

Čís. 7983. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 633-634.