Čís. 7789.

Zrušení politické exekuce z důvodu, že jest vedena na věci, jež jsou vyňaty z exekuce, a že nárok vymáhajícího věřitele částečně zanikl dlužníkovým vyrovnáním, nelze se domáhati pořadem práva.
(Rozh. ze dne 16. února 1928, R II 42/28.) — Čís. 7789 —
252
Žalobu o nepřípustnost politické exekuce soud prvé stolice k námitce místní nepříslušnosti odmítl. Rekursní soud nevyhověl rekursu žalobcovu, změnil však napadené usnesení z úřední moci v ten rozum, že odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva. Důvody: Místní nepříslušnosti soudu prvé stolice tu sice není, poněvadž čl. 3 uv. zák. k ex. ř. třetí odstavec týká se výhradně žalob podle § 37 ex. ř. Přes to nebylo však rekursu vyhověti, poněvadž odmítnutí žaloby jest odůvodněno z jiné příčiny. Výhrada třetího odstavce čl. 3, kterou považovati jest za výjimku z prvního odstavce, že nároků na vyloučení předmětů politickou exekucí dotknutých domáhati se jest podle předpisů civilního řádu soudního a řádu exekučního, dopouští jen ten závěr, že ve všech ostatních směrech jest dovolávání se soudů, pokud se týče nastupování pořadem práva vyloučeno. V souzeném případě domáhá se žalobce zrušení exekuce jednak z důvodu podle § 39 čís. 2 ex. ř., jednak z důvodů §§ 35 a 36 čís. 1 ex. ř. Avšak právní pořad k rozhodnutí otázky, má-li býti exekuce podle § 39 čís. 2 ex. ř. zrušena, se nepřipouští, neboť v tomto směru rozhoduje exekuční soudce oficiosní cestou po výslechu stran a vyšetřiv věc. Okolnosti, o něž lze opříti žaloby podle §§ 35 a 36 ex. ř. nelze však z důvodů shora uvedených uplatňovati pořadem práva, jedná-li se o politickou exekuci.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatel domáhá se žalobou zrušení politické exekuce ze dvou důvodů: 1. že exekuce jest vedena na věci, jež podle platných předpisů (§ 251 ex. ř.) jsou vyňaty z vedení exekuce (§ 39 čís. 2 ex. ř.), 2. že nárok žalovaného stěžovatelovým soudním vyrovnáním částečně zanikl a že zbytek dosud není splatný (§ 35 ex. ř.). Nehledí-li se v prvé příčině k tomu, že zrušovací důvod podle § 39 čís. 2 ex. ř. lze uplatniti jen návrhem, nikoliv žalobou, takže rozhodování o nepřípustnosti exekuce podle něho je vůbec odňato právnímu pořadu, což je stálým rozhodováním tohoto nejvyššího soudu (srov. sb. n. s. čís. 4650 a 4833), takže, i kdyby šlo o soudní exekuci, musila by býti žaloba odmítnuta pro nepřípustnost právního pořadu, dlužno v tomto případě dbáti toho, že jde o politickou exekuci a že platný exekuční řád upravuje toliko soudní exekuci, kdežto pro politickou exekucí platí zvláštní předpisy. To plyne zřetelně také z druhé věty prvního odstavce čl. 3 uvoz. zák. k ex. ř., podle níž otázka, zda a pokud ve správním řízení exekučním dlužník nebo jiná osoba může pořadem práva odporovati nároku nebo pohledávce, nebo vznésti pořadem práva odpor proti exekuci, jest posuzovati podle zvláštních předpisů o tom platných. Nelze spatřovati takovýto předpis v nařízení ministerstva financí a vnitra ze dne 2. prosince 1901, čís. 77347, čís. 196 věstníku ministerstva financí (str. 8 věstníku ministerstva spravedlnosti z roku 1902), upozorňujícím na závaznost předpisů §§ 250 až 252 ex. ř. též pro exekuční řízení administrativní, neboť se v nařízení tom praví, že politické úřady jsou povinny dbáti toho, by bylo přesně šetřeno těchto předpisů. Stěžovatelův poukaz ku rozhodnutí nejvyššího dvoru soudního ve Vídni ze dne 28. ledna 1902, čís. 1736 Glaser Unger je nepřípadný, jelikož stanovisko v tomto rozhodnutí hájené opuštěno bylo týmž nejvyšším soudem v jeho rozhodnutí ze dne 15. března 1905 čís. 2997 (čís. 778 sb. min. spravedlnosti), zapsaném do knihy nálezů pod čís. 181, podle něhož se může povinný domáhati zrušení administrativní exekuce podle § 39 čís. 2 ex. ř. z důvodů §§ 250 až 252 ex. ř. výhradně jen u správních úřadů. To je také stálým rozhodováním tohoto nejvyššího soudu (srv. sb. n. s. čís. 6587). Ve druhé příčině sejde na tom, že žaloba je po této stránce žalobou podle § 35 ex. ř., nikoliv žalobou podle § 36 ex. ř., jak se zdá připouštěti rekursní soud, neboť stěžovatel jí uplatňuje, že nárok žalovaného potvrzeným vyrovnáním soudním částečně zanikl, že zbytek z téhož důvodu není dosud splatný, jakož i, že podle § 31 a 36 minist. nařízení ze dne 24. července 1910, čís. 134 ř. zák. částkou 1870 Kč 78 h politickou exekucí na něm vymáhaný poplatek správně prý činí pouze jeho polovici, totiž 935 Kč 29 h, což jest námitkou, která měla býti uplatňována včasně před pravoplatností příslušného příkazu platebního už ve správním řízení. Stěžovatel uvádí, že mu poštovní správa nechce přiznati, že telefonní poplatek podléhá vyrovnání, že ve vyrovnacím řízení nepožívá přednostního práva, a míní, že k řešení této otázky jsou povolány soudy a že k jejímu řešení správní úřady nejsou povolány. To není podstatou této věci, v níž jest vymáháno žalobním žádáním zrušení exekuce námitkami proti nároku, pro který byla povolena, spočívajícími na skutečnostech řečený nárok z části zrušujících, z části zastavujících, které nastaly teprve po vzniku exekučního titulu, jenž je tomuto řízení základem. Pro takové žaloby je podle druhé věty druhého odstavce § 35 ex. ř. pořad práva vyloučen, takové námitky musí býti podány u úřadu, od něhož vyšel exekuční titul.

Citace:

č. 7789. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 279-281.