Čís. 8070.

Nevyhledává se, by se povolání poručníka manželským otcem podle § 196 obč. zák. stalo v poslední vůli, ať již platné nebo formálně neplatné, stačí, když otec pro případ své smrti v jakékoliv formě způsobem dokazatelným, určitým, rozmyslným, bez nátlaku, podvodu a podstatného omylu povolá za poručníka svého dítěte osobu, které nevadí žádná z překážek uvedených v §§ 191—194 obč. zák.
(Rozh. ze dne 23. května 1928, R II 161/28.)
Ku přání zůstavitele byl jmenován poručníkem jeho nezletilého dítěte Dr. Artur S. Žádost nezletilcova děda, by byl ustanoven poručníkem na místo Dr. Artura S-a, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
Civilní rozhodnutí X. 48 — Čís. 8071 —
754
důvodů:
Protože rekursní soud potvrdil usnesení poručenského soudu, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele, by byl ustanoven poručníkem svému nezletilému vnukovi, mohla by míti dovolací stížnost úspěch jen za předpokladů § 16 nesp. říz., jichž tu není. Nelze přisvědčiti stěžovatelovu názoru, že povolání poručníka manželským otcem podle § 196 obč. zák. může se státi jen v poslední vůli, ať již platné nebo formálně neplatné. Nadpis § 196 obč. zák. zdá se sice naznačovati tomu, že lze povolati poručníka jen v závěti, ale tento nadpis nesouhlasí s doslovem zákona, který jedině rozhoduje a který praví, že poručenství náleží především tomu, koho otec k tomu povolal, nerozeznávaje, v jaké formě se tak stalo. Tomuto předpisu odpovídá § 211 poslední odstavec obč. zák., který rovněž praví, že při volbě spoluporučníka jest především přihlížeti k vyjádřené vůli otcově, zase nerozeznávaje, v jaké formě se tak stalo. Praví-li naproti tomu zákon v § 198 obč. zák., že, nebyl-li poslední vůlí povolán žádný nebo žádný schopný poručník, má na mysli obyčejný případ, že otec povolává poručníka v posledním pořízení. Stačí tedy, když otec pro případ své smrti v jakékoli formě způsobem dokazatelným, určitým, rozmyslným, bez nátlaku, podvodu a podstatného omylu (§ 565 obč. zák.), povolá za poručníka svého dítěte osobu, které nevadí žádná z překážek v §§ 191 až 194 obč. zák. uvedených. Toto povolání poručníka jest výronem otcovské moci a bylo zákonem dovoleno v úvaze, že otec chce jen dobro svého dítěte. Protože v tomto případě bylo zjištěno, že si zůstavitel výslovně přál, by nyní ustanovený poručník byl jeho dítěti poručníkem a že se tak k tomuto několikrát vyslovil, nutno tu použiti předpisu § 196 obč. zák. a nikoli předpisu § 198 obč. zák. Netřeba se tudíž obírati otázkou, zdali jsou tu i jiné důvody, pro které by nebylo radno ustanoviti děda poručníkem.

Citace:

Čís. 8070. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 781-782.