Čís. 8037.Dopravní řád železniční.Byla-li nedopatřením železnice zrušena na nákladním listu dobírka a zásilka vydána příjemci bez jejího vybrání, není příjemce povinen ji zaplatiti dodatečně, třebaže ji dráha odesílateli vyplatila.(Rozh. ze dne 10. května 1928, Rv II 481/27.)Firma R. zaslala žalovanému povozníku vagon jablek na dobírku. Nedopatřením byla dobírka v nákladním listu zrušena a dráha vydala zásilku žalovanému nevybravši dobírku. Žaloba, jíž se domáhala dráha na žalovaném zaplacení peníze, jejž byla vyplatila dobírkou firmě R., byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto — Čís. 8037 —700důvodů:Dovolacím důvodem nesprávného právního posouzení podle § 503 čís. 4 с. ř. s. není žalující strana v právu. Opírá zažalovaný nárok na dodatečné zaplacení omylem nevybrané dobírky o ustanovení § 72 (4) žel. dopr. ř.: »Bylo-li zboží vydáno, aniž dobírka byla vybrána, jest železnice povinna nahraditi odesílateli škodu do výše dobírky s výhradou svého nároku proti příjemci«, jsouc zřejmě názoru, že tento předpis zavazuje příjemce, by za všech okolností nahradil železnici, co tato zaplatí odesílateli z důvodu dobírky. Tento názor nelze srovnati ani s doslovem předpisu, ani se stěžejnými zásadami práva povoznického. V § 72 (4) žel. dopr. ř. není upravena povinnost příjemce zaplatiti dobírku, nýbrž povinnost železnice vyplatiti ji odesílateli i v případě, že jí sama proti příkazu nevybrala. Dodatkem, že jest k tomu povinna s výhradou svého nároku proti příjemci, není jí přiznán samostatný, na ostatních předpisech železničního dopravního řádu nezávislý nárok na náhradu zaplacené dobírky, nýbrž řečeno jest pouze, že železnice také ještě dodatečně může požadovati od příjemce, co tento byl povinen plnili. Obsah dodatečného závazku příjemcova není vymezen v § 72, nýbrž v § 76 (4) žel. dopr. ř. Příjemce jest sice povinen zaplatiti proti vydání nákladního listu a zboží všechny pohledávky železnice z nákladní smlouvy, železnice pak jest nejen oprávněna, nýbrž i povinna vybrati, vydávajíc zboží, všechny pohledávky vyplývající z nákladní smlouvy, zvláště také dobírku, avšak přijetím nákladního listu a zboží zavazuje se příjemce zaplatiti jenom to, co v nákladním listu účtováno, tedy jenom pohledávky plynoucí z nákladního listu. Pohledávky, o nichž odebíraje zboží a vypláceje nákladní list, nevěděl a z nákladního listu zvěděti nemohl, není povinen dodatečně platiti. Pravidlo § 76 (4) žel. dopr. ř. jest doslova převzato ze čl. 17 M. Ž. Ú., ale také ze všeobecného předpisu čl. 406 obch. zák. o smlouvě nákladní a bylo s rozmyslem ponecháno v platnosti jako § 436 i v novém německém obchodním zákoníku ze dne 10. května 1897, přes to, že v předcházejícím paragrafu bylo dřívější, v čl. 405 čsl. obch. zák. dosud trvající obmezení pohledávky povozníkovy na pohledávky patrné z nákladního listu rozšířeno na všechny pohledávky z nákladní smlouvy. Železnice nemůže donutiti adresáta zásilky k jejímu přijetí, tím méně k přijetí zásilky zatížené dobírkou. Záleží na jeho svobodném rozhodnutí, zda přijme zásilku, či nepřijme. Při svém rozhodování může a musí uvážiti nejen závazky, které dráha, vydávajíc zboží uplatňuje, nýbrž také závazky, které by mohla dodatečně uplatniti. Jest-li z nákladního listu patrno, že zboží jest zatíženo dobírkou, ale dráha dobírku omylem nevybrala a odesílateli ji přece vyplatí, jest příjemce ovšem podle §§ 72 (4) a 76 (4) žel. dopr. ř. povinen, ji dráze zaplatiti dodatečně. Pakliže však podle nákladního listu byla dobírka dodatečně zrušena a neměla tedy býti vybrána, nemůže železnice požadovati od příjemce dodatečně její zaplacení. Předpisy železničního dopravního řádu není žalobní nárok odůvodněn. S úspěchem musil se minoufi také poukaz k tomu, že by bylo nespravedlivostí a nezaslouženým obohace- — Čís. 8038 —701ním příjemce na úkor dráhy, kdyby jí nebyl přiznán nárok na dodatečné zaplacení omylem nevybrané dobírky, poněvadž by příjemce zboží, který je pravidelné nabývá koupí, dostal zboží zadarmo a kupní cenu by musila zaplatiti dráha. Jest sice právní zásadou, že se nikdo nemá obohatili na škodu druhého, avšak žádné z pravidel, uskutečňujících tuto zásadu nehodí se na souzený případ. Mimo to není sporu o tom, že žalovaný přijal zboží jenom jako povozník a odevzdal je rovněž bez vybrání dobírky skutečnému kupiteli, takže o jeho obohacení nelze mluviti. Obohaceni jsou leda kupitel zboží neb odesílatel. Neprávem odkazuje žalující strana žalovaného, by on sám od nich jako svých zmocnitelů dodatečně vymáhal zaplacení dobírky od něho požadované. Není-li žalovaný povinen dodatečně vyplatiti dobírku, není ani povinen býti prostředníkem mezi dráhou jako stranou trpící škodu a svými komitenty jako osobami na úkor dráhy obohacenými. Jelikož sám není obohacen, nemůže býti žalován na vydání obohacení; tím méně může býti žalován na vydání toho, oč se obohatily třetí osoby.