Čís. 8138.Není závady, by do žaloby o plnění nebyl pojat i mezitímní určovací návrh, týkající se nutného předpokladu rozhodnutí sporu. Pro přechod zákonného nároku poškozeného proti škůdci na náhradu škody na nemocenskou pojišťovnu jest lhostejno, zda pojištění poškozené osoby u nemocenské pokladny bylo dobrovolné, či nucené.(Rozh. ze dne 14. června 1928, Rv II 731/27.)Živnostenská nemocenská pokladna domáhala se na zaměstnavateli podle § 65 zákona o nemocenském pojištění náhrady škody, ježto pojištěnka Anna K-ová, zaměstnaná u žalovaného, utrpěla úraz při nakládání sena. Žalobní prosba zněla v ten rozum, by bylo určeno, že nárok Anny K-ové proti žalovanému na náhradu škody jest po právu a by žalovaný byl uznán povinným nahraditi žalobkyni zažalovaný peníz. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchtodůvodů:Právní názor dovolatelův, že nelze spojiti žalobu určovací se žalobou o plnění, vyvrátil již dovolací soud v rozhodnutí čís. 4054 sb. n. s., na jehož důvody se tuto odkazuje. Jde vlastně o žalobní nárok na plnění a zároveň o mezitímní návrh na určení podle § 236 c. ř. s., jenž byl pojat již do žaloby, jehož řešení jest nutným předpokladem rozhodnutí sporu, neboť se týče důvodu žalobního nároku a o něm musí soud vždy rozhodnouti dříve, než vyvodí z něho důsledek, zda jest opodstatněn nárok na plnění. Poněvadž předpokladem nároku žalobkyně jako postupnice Anny K-ové jest, že příslušel Anně K-ové nárok na náhradu škody proti žalovanému, žádá právem žalobkyně, by bylo předem určeno, zda jest nárok Anny K-ové na náhradu škody proti žalovanému po právu, neboť jest jednou ze složek nároku žalobkyně.Nárok na náhradu škody Anny K-ové proti žalovanému z bezprávného činu předpokládá podle §§ 1295 a násl. obč. zák. čin bezprávný, jímž může býti i opomenutí, dále škodu na těle nebo na majetku a příčinnou spojitost mezi oběma a zaviněním žalovaného. Oba nižší soudy zjistily souhlasně, že předpoklady tyto zde jsou, a vyvodily z nich správné závěry a jsou tu tudíž všecky podmínky závazku žalovaného k náhradě škody vůči Anně K-ové, jak právem nižší soudové uznali (§§ 1295 a násl. obč. zák.).Právní názor dovolatele, že žalobkyni nepřísluší proti němu nárok podle § 65 nemoc. poj. zákona, protože Anna K-ová byla toliko dobrovolným členem nemocenské pokladny a nebyla povinna dáti se proti nemoci pojistiti, jest mylný, vždyť § 65 (2) uv. zák. stanoví, že přechází zákonný nárok na náhradu škody, který přísluší poškozenému proti škůdci, na nemocenskou pokladnu v té výši, v jaké mu poskytla podporu, a že nemocenská pokladna jest jedině oprávněna, uplatniti proti škůdci náhradní nárok. § 65 uv. zák. při tom nerozeznává, zda pojištění poškozené osoby u nemocenské pokladny bylo dobrovolné či nucené. S téhož hlediska vychází i nařízení min. spravedlnosti ze dne 3. srpna 1898 čís. 14078, jímž se ukládá soudům, by sdělovaly nemocenským pokladnám případy trestného zranění osob, pojištěných u nemocenských pokladen, a výnos min. vnitra ze dne 29. srpna 1898, čís. 28250, podle něhož měly nemocenské pokladny sdělovati své postižní nároky správě železnic. Rozhodnutí vídeňského správního soudu ze dne 22. ledna 1915 čís. 10719/A, Budwinski čís. 436, jehož se žalovaný dovolává, se na tento případ nehodí, neboť se týče jen poměru mezi úrazovou pojišťovnou a nemocenskou pokladnou, byl-li kdo pojištěn dobrovolně u úrazové pojišťovny podle zákona ze dne 20. července 1894, čís. 168 ř. zák. a nikoliv nucené, takže v tom případě nemůže nemocenská pokladna, která poškozenému vyplatila podporu, uplatniti proti úrazové pojišťovně podle § 65 (2) nem. poj. zák. zákonný postup. Na dobrovolné pojištění u nemocenské pokladny — a o ně jde v tomto případě — se ono rozhodnutí nevztahuje. Rozhodným jest toliko, zda poškozené Anně K-ové příslušel zákonný náhradní nárok proti žalovanému, nikoli, zda jí příslušel zákonný náhradní nárok proti nemocenské pokladně. Anně K-ové přísluší však, jak bylo řečeno, proti žalovanému nárok na náhradu škody z činu nedovoleného (bezprávného), s kterým občanský zákon v §§ 1295 a násl. spojuje nárok na náhradu škody.