Právní prakse, měsíčník československých právníků, 3 (1938-39). Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 264 s.
Authors:

Oprávnění zastupovati před soudy v Protektorátu.


Pod názvem »Úprava německého soudnictví na území Protektorátu Čechy a Morava« píše Dr. Marie Pivoňková ve Všehrdu č. 5/1939:
V Protektorátu Čechy a Morava se zřizují němečtí notáři, pro které platí říšské notářské předpisy.
Právní zástupci (advokáti a obhájci), kteří vystupují před německými soudy v Protektorátu Čechy a Morava, musí býti u některého z těchto soudů zvláště připuštěni. Tohoto, připuštění nepotřebují právní zástupci v řízení před úředními soudy a obhájci, kteří jsou již připuštěni u některého soudu v Říši mimo území Protektorátu.
Právní zástupci, kteří mohou vystupovati před soudy Protektorátu, mohou před německými soudy, v Protektorátu zastupovati a obhaj ováti jen osoby neněmecké státní příslušnosti a jen na základě zmocnění, které jim do odvolání může uděliti říšský ministr spravedlnosti.
Je otázka, zda mohou právní zástupci německé státní příslušnosti, kteří jsou připuštěni u některého německého soudu v Protektorátu, zastupovati a obhaj ováti před soudy Protektorátu. Tuto otázku citované nařízení říš. ministra spravedlnosti neřeší, avšak z předpisů advokátního řádu (§ 1) se podává odpověď záporná (nejsou státními občany Protektorátu). Totéž platí o notářích (§ 6 notářského řádu).
K této citaci je nutno upozorniti, že v době, kdy článek byl psán, nebylo autorce ještě známo, že podle nařízení říšského ministra vnitra z 25. dubna 1939 o nabytí německé státní příslušnosti dřívějšími státními příslušníky československými, kteří mají německou národní příslušnost, němečtí státní příslušníci mající bydliště v Protektorátu Čechy a Morava mají také práva státních příslušníků Protektorátu Čechy a Morava. Tato norma podle zásady »Deutsches Recht bricht das tschechische Recht« aroguje otázku řešenou advokátním řádem tím způsobem, že připouští k výkonu advokacie i osoby, které nejsou státními občany Protektorátu, jsou-li to němečtí státní příslušníci, mající v Protektorátu Čechy a Morava pouhé bydliště. Jelikož toto řešení nelze vyvoditi z výnosu Vůdcova ze 16. března 1939, jest tento případ novým dokladem, že výnos jest pouhou směrnicí a jest měněn (»doplňován«) jinými povolami orgány říšskoněmeckého právního řádu.
Citace:
Oprávnění zastupovati před soudy v Protektorátu. Právní prakse, měsíčník československých právníků. Praha: Právnické knihkupectví a nakladatelství V. Linhart, 1938-39, svazek/ročník 3, s. 222-222.