Notářský tarif. Mnozí kolegové, sídlící v území s menšinami jazykovými, stěžovali si, že, ač podle smyslu jazykového zákona a nařízení jsou povinni sepisovati notářské listiny v jazyku státním a po případě menšinovém a tím způsobena je jim, obtížná, zodpovědná práce, nejsou za to zvláště honorováni. Proto podala notářská komora spolu se spolkem ministerstvu spravedlnosti žádost, aby notářský sazebník byl doplněn v tom směru, že notář jest oprávněn za listinu, sepsanou ve dvou jazycích, žádati ne-li dvojnásobný, aspoň jeden a půlnásobný honorář tarifní. — Při té příležitosti upozorněno bylo ministerstvo opětně na nepřístojnost zavedených nízkých maximálních hranic při listinách, legalisacích a i soudním komisařství a dožadováno se toho, aby ministerstvo tyto maximální hranice buď vůbec zrušilo aneb aspoň značně zvýšilo. Podobně bylo žádáno, aby z tarifu vyloučeny byly odměny za, intervence při valných hromadách, po příp., aby upraveny byly podle ujednání, uzavřeného svého času se Svazem českých bank.13