Authors:
= Váž. civ., 6 (1924), sv. 1
PDF

Čís. 3900.


Kausální soud není oprávněn, by vybudoval rozsudek na znalostech odborného laického soudce.
(Rozh. ze dne 27. května 1924, Rv I 41/24.)
Žaloba zákazníka na banku z bankovních obchodů byla oběma nižšími soudy zamítnuta. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Dovolání, opírajícímu se o dovolací důvody čís. 2 a 4 §u 503 c. ř. s., nelze upříti oprávněnosti. Nelze ovšem sdíleti dovolatelův názor, že předložené listiny úplně postačují, by věc po stránce právní mohla správně býti posouzena. Záležíť základní omyl obou nižších soudů v tom, že se domnívají, že se v tomto sporu lze obejíti bez slyšení znalců, ač jde o případ, který přímo volá po vysvětlení znalci (bankovnictví). Zdá se, že soud prvé stolice proto nepokládal za potřebí, slyšeti znalce, poněvadž v senátě zasedal soudce laik. Aspoň tomu nasvědčuje poznámka v rozhodovacích důvodech jeho rozsudku, že, maje přísedícího soudce laika odborníka pro dotyčný odbor, sám mohl posouditi, že šlo o formální konto depotní a že bylo tak nazváno proto,
aby se nezúrokovalo. Toť ovšem názor naprosto mylný. Soudce laik může sice informovati senát o technické stránce věci, o obchodních zvyklostech, a o jiných otázkách, vypadajících z rámce pravidelně předpokládaných znalostí a vědomostí soudcovských, ale nekontrolovatelná odborná znalost soudce laika nemůže nikdy nahraditi znalecký posudek, podrobený kontrole stran, v případech, kde jest třeba řešiti sporné otázky odbornické. K tomu přistupuje, že vysvětlivky a informace soudce laika nejsou zachycovány záznamy ve spisech, takže ani odvolací ani
dovolací soud, jež rozhodují bez přísedícího soudce laika, nejsou s to, by přezkoumaly pravdivost a spolehlivost toho, co soudce laik vyložil nalézacímu senátu, a proto ani správnost úsudku, k němuž soud dospěl na základe příslušných výkladů. V tomto případě pak jde o takové sporné otázky, jež lze spolehlivě zodpověděti jen po předchozím slyšení znalců.
Citace:
č. 3900. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, číslo/sešit , s. 836-836.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).