Čís. 3809.

Řízení dle druhého odstavce čl. 310 obch. zák. jest řízením prozatimním, jde pouze o osvědčení předpokladů prodeje a usnesení soudu, vyhovující návrhu, není na závadu opačnému rozřešení právního poměru pořadem práva.
(Rozh. ze dne 6. května 1924, R I 320/24.) Soud prvé stolice vyhověl návrhu na povolení prodeje podle čl. 310 obch. zák. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Řízení podle čl. 310 obch. zák. jest mimosporným a stranám jest podle §u 10 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. volno uváděti v rekursu nové okolnosti a prostředky důkazní. Jest nesporno, že navrhovatelka dala straně povinné za účelem zpracování jejího zboží k disposici kromě 55000 Kč, uvedených v protokolu ze dne 23. srpna 1923, ještě další částky, že zboží bylo již věřitelce odevzdáno a že povinná strana jest dlužna věřitelce na všech závazcích, jí poskytnutých, celkem ještě jen 32000 Kč. Z toho plyne podle §u 1416 obč. zák., že původních 55000 Kč, pro něž byly dány stroje do zástavy, jest pokládati za zaplaceny.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu s tím, že se prodej povoluje na nebezpečí žadatelky.
Důvody:
Řízení podle druhého odstavce čl. 310 obch. zák. jest řízením prozatimním. Jde pouze o osvědčení předpokladů prodeje a usnesení, vyhovující návrhu, není na závadu opačnému rozřešení právního poměru pořadem práva. Zásadu tuto vyslovil nejvyšší soud (ve shodě s komentářem Staub-Pisko u § 12 k čl. 310 obch. zák.) v rozhodnutí čís. 1261 sb. n. s. V tomto řízení, jež jest mimosporným, nezjišťuje se, zda byla skutečně ruční zástava zřízena a také se nezjišťuje, zda zanikla pohledávka, pro kterou byla zástava zřízena, všeho toho opak může býti zjištěn ve sporu, zde stačí, jsou-li osvědčeny formální předpoklady prodeje podle čl. 310 obch. zák., kterých povinná strana jinak ani nepopírá, namítajíc toliko, že původní pohledávka 55000 Kč navrhující věřitelky podle §u 1416 obč. zák. zanikla. Rekursní soud řešil tuto námitku neprávem, takže, dospěl-li k názoru, že původních 55000 Kč, pro něž byly dány stroje do zástavy, jest pokládati za zaplaceno, nemá tento názor rozhodného vlivu na povolení prodeje, může-li ve sporu opak býti dokázán. Arciť provádí navrhovatelka prodej podle výslovného ustanovení čl. 310 odstavec druhý obch. zák. na své vlastní nebezpečí. Poněvadž výhrada tato v usnesení prvého soudu obsažena není, stěžovatelka sama však s doplněním tohoto usnesení v tomto smyslu souhlasí, bylo vyhověti stížnosti a rozhodnouti jak uvedeno.

Citace:

č. 3809. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 694-695.