Čís. 3812.

Oddělení pozůstalostního jmění (§ 812 obč. zák.).
Také pří nemovitostech jest možným smísení s dědicovým jměním.
K návrhu na oddělení pozůstalostního jmění stačí obava věřitelova, že by jeho pohledávka smísením mohla býti ohrožena, a okolnost, že ohrožení dle stavu věci není vyloučeno.
Oddělení pozůstalostního jmění nevadí vydání odevzdací listiny.
(Rozh. ze dne 6. května 1924, R I 337/24.)
Žádost nemanželského dítěte, by pozůstalostní jmění domnělého
otce Karla H-a bylo dle § 812 obč. zák. odděleno až do rozhodnutí sporu dítěte na otce (pozůstalost jeho) o zaplacení příspěvků na výchovu nebo až do zaplacení pohledávky dítěte, — pozůstalostní soud zamítl. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Nezletilá žadatelka tvrdíc, že zůstavitel je jejím nemanželským otcem, ohlásila 7200 Kč a 19200 Kč, načež dědici prohlásili, že složí dobrovolně pro ní 2000 Kč na vychování. Ježto závazek živiti nemanželské děti přechází jako jiné dluhy na dědice nemanželského otce (§171 obč. zák.), nutno považovati nemanželské dítě za věřitele pozůstalosti a tudíž za oprávněné učiniti návrh dle § 812 obč. zák. za předpokladů tam uvedených. Nárok sám byl uplatněn touto přihláškou a poručenským spisem, ježto matka dítěte hned po zrození dítěte označila zůstavitele, jenž byl tenkráte v poli, za otce svého dítěte. První předpoklad §u 812 obč. zák. je tudíž splněn. Dle toho §u je však k tomu, by mohlo býti odděleno jmění pozůstalostní, ještě třeba, prokázati důvodnou subjektivní obavu věřitele, že smíšením obojího jmění nárok dítěte bude ohrožen. Taková obava není však nikterak odůvodněna, pozůstalost H-ova sestává z polovice reality, jež je dle spisu pronajata. Pozůstalost je aktivní, a není tudíž nejmenší obavy, že by nárok dítěte byl ohrožen, ježto nemůže dojíti ke smísení jmění dědiců, jichž je několik.
Nejvyšší soud žádosti vyhověl.
Důvody:
Dovolacímu rekursu nelze upříti oprávněnosti. Usnesení nižších
soudů odporují zřejmě ustanovení §u 812 obč. zák. Názor rekursního soudu, že nelze povoliti oddělení pozůstalostního jmění, pokud jde o polovici propachtované nemovitosti, není správným. Také při nemovitostech jest smísení s dědicovým jměním možné. Toto smísení není ovšem doslovným jako při věcech zastupitelných, avšak záleží v tom, že odevzdáním pozůstalosti stává se dědic neomezeným vlastníkem pozůstalého zboží, může s ním volně nakládati, je zadlužiti a zciziti a tím v nebezpečí uvésti pohledávku věřitelů zůstavitelových. Tomu má býti zabráněno oddělením a správou pozůstalostního jmění. K tomu, by věřiteli bylo povoleno oddělení tohoto jmění, stačí osobní věřitelova obava, že by jeho pohledávka smísením pozůstalosti se jměním dědiců mohla býti ohrožena, a dále okolnost, že ohrožení dle stavu věci není vyloučeno, o čemž v tomto případě vzhledem k možnosti prodeje a předlužení reality a vzhledem k tomu, že do pozůstalosti H-a patří také svršky, nemůže býti řeči. Rekursní soud má pravdu v tom, že stěžovatelka svůj nárok dostatečně osvědčila. Nehledíc k tomu, že oddělení
pozůstalostního jmění podle § 812 obč. zák. nevadí vydání odevzdací listiny, což stěžovatelka v dovolacím rekursu sama uznává, návrh stěžovatelky jest bezpředmětným, jelikož odevzdací listina byla již 20. září 1923 vydána.

Citace:

č. 3812. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 699-700.