Čís. 3895.

Zrušil-li v mimosporném řízení Nejvyšší soud usnesení rekursního soudu a uložil mu, by, doplně řízení, znovu rozhodl, není rekursní soud oprávněn, by zrušením usnesení prvé stolice přenesl na ni, co mu vyříditi uloženo. Zemřelo-li manželské dítě, domáhající se na otci úpravy výživného, dříve, než vydáno rozhodnutí prvé stolice, pokračuje se ohledně výživného za dobu od podání návrhu do dne úmrtí dítěte v mimosporném řízení a uloží se otci, by výživné za tuto dobu složil na soudě pro pozůstalost dítěte.
(Rozh. ze dne 27. května 1924, R I 397/24.)
Žádostí ze dne 24. ledna 1922 domáhala se nezl. Milada V-ová na svém manželském otci placení měsíčního výživného 650 Kč. Soud prvé stolice návrhu vyhověl, rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Dne 29. října 1922 nezl. Milada V-ová zemřela. Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. listopadu 1922 zrušil usnesení rekursního soudu a uložil mu, by po náležitém doplnění řízení znovu rozhodl. Rekursní soud zrušil usnesení prvého soudu a uložil mu, by, doplně řízení, znovu rozhodl, načež soud prvé stolice návrhu vyhověl, uloživ Janu V-ovi, by na výživu nezl. Milady V-ové od 24. ledna 1922 do 29. října 1922 zaplatil k rukám Marie M-ové měsíčních 650 Kč. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu Jana V-a potud, že změnil usnesení nižších soudů v ten rozum, že přiznané výživné jest složiti pro pozůstalost nezl. Milady V-ové u příslušného pozůstalostního soudu.
Důvody:
Nejvyšší soud usnesením ze dne 28. listopadu 1922 uložil soudu rekursnímu, by po náležitém doplnění řízení znovu rozhodl o podaných rekursech. Rekursní soud, nedbaje tohoto jasného a přesného příkazu, zrušil usnesení prvého soudu a tomuto uložil, by doplně řízení, znovu rozhodl. Tím způsoben ovšem zbytečný průtah věci. K dovolacímu rekursu Jana V-a připomíná se toto: Správně vyložil soud rekursní, že pokud se týče výživného, určeného pro nezl. Miladu V-ovou zvýšenou částkou 650 Kč měsíčně, jde o nárok tohoto dítěte vůči otci podle
§§ů 139, 141 obč. zák., nikoliv o nárok osoby jiné, zapravivší snad výživné za otce (§ 1042 obč. zák.). Povinnost stěžovatele, by poskytoval svému dítěti zvýšené výživné, trvala od 24. ledna 1922, kdy byl podán návrh na zvýšení výživného, jakmile tento návrh byl uznán za oprávněný, a právní účinky usnesení prvého soudu, jímž to bylo vysloveno a výše výživného byla určena, vztahují se, ježto usnesení má ráz deklaratorní, zpět ku dni podaného návrhu, t. j. 24. ledna 1922. Teprve dne 29. října 1922, kdy nezl. Milada V-ová zemřela, zanikl závazek stěžovatele spolu s nárokem oprávněného dítěte. Stěžovatel vytýká, že když nezl. Milada zemřela, nemělo býti pokračováno a o nároku na výživné rozhodováno v řízení nesporném, nýbrž že nárok měl býti odkázán na pořad práva. Proti této výtce lze poukázati na — ovšem jen obdobné — ustanovení §u 29 j. n., dle něhož každý soud v právních věcech, které byly řádně u něho zahájeny, zůstává příslušným až do jejich ukončení, byť se i okolnosti, jež byly při zavedení řízení rozhodnými pro určení příslušnosti, změnily za řízení. Zadrželé částky výživného jsou tedy pohledávkou zemřelého dítěte proti otci a tudíž částí její pozůstalosti. Z toho ovšem plyne, že nelze uložiti otci, by zaplatil příslušné částky do rukou opatrovnice, nýbrž že jest mu složiti je pro pozůstalost dítěte u soudu pozůstalostního. Má-li matka Marie V-ová nebo osoba třetí za to, že jí přísluší nárok na tyto částky proto, že ona hradila výživu dítěte v uvedené době, může přihlásiti svou pohledávku k pozůstalosti, a bude pak na soudu pozůstalostním, aby v té příčině dále po zákonu jednal. Potud bylo podle §u 16 nesp. říz. vyhověti mimořádnému dovolacímu rekursu a v tom směru byla změněna usnesení nižších soudů.

Citace:

č. 3895. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, číslo/sešit , s. 828-830.