Čís. 3890.

Postoupil-li prodatel pohledávku z kupní smlouvy osobě třetí a vyrozuměl-li o tom kupitele poznámkou na faktuře, není kupitel nadále oprávněn platiti prodateli, ani bez přivolení postupníka se svolením prodatele smlouvu zrušiti, avšak vady zboží jest kupitel oprávněn oznámiti pouze prodateli a nikoliv postupníku. Není třeba, by zboží bylo ku- pitelem před oznámením vad prohlédnuto, aniž by bylo dáno k disposici.
(Rozh. ze dne 21. května 1924, Rv I 400/24.)
Žałoba bankovní firmy na kupitele o zaplacení kupní ceny za zboží dodané žalovanému Adolfem G-em byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů: Sporné zboží, 3 bedny šedé příze vigogne, koupil žalovaný od Adolfa G-а podle faktury ze dne 10. prosince 1919 a byl poznámkou na této faktuře prodavatelem vyrozuměn, že fakturovaný peníz je postoupen žalující firmě. Žalovaný nemohl tudíž, obdržev fakturu, již platiti se sprošťujícím účinkem dřívějšímu věřiteli Adolfu G-ovi a nemohl ani za jeho souhlasu bez přivoleni žalující firmy obchod zrušiti, jelikož takto by docíleno bylo toho, co § 1396 obč. zák., maje na zřeteli zájmy postupníka, právě nedovoluje. Jinak se postupem pohledávky na zaplacení kupní ceny z faktury žalující firmě na právním poměru mezi Adolfem G-em a žalovaným nic nezměnilo, prodavatelem zůstal Adolf G. a nestala se jím žalující společnost. Zjištěno, že žalovanému nebylo zasláno zboží, zůstavši v Liberci, nýbrž vzorky, že však vzorky fakturovanému pokud se týče objednanému zboží neodpovídaly, číslujíce pouze 5.1/2 mm na místo smluvených 6—7 mm, a že žalovaný dopisem ze dne 22. prosince 1919 prodavateli Adolfu G-ovi bez prodlení oznámil, že zboží je vadné a že je nepřijímá. Odvolací soud dále zjistil, že Adolf G. toto zboží pak prodal fakturou ze dne 9. února 1920 firmě H. Když ani tato firma zboží pro touž vadu nepřijala, byla příze prodána někam jinam za levnější cenu. Kupitel není povinen přijati a zaplatiti zboží, které neodpovídá zákonu (čl. 335 obch. zák.) nebo smlouvě. Oznámil-li tedy, jak zjištěno, žalovaný Adolfu G-ovi zavčas, že zboží smlouvě nevyhovuje (čl. 347 obch. zák.) a vada zboží byla také zjištěna, nemohl by žádati Adolf G. na žalovaném zaplacení kupní ceny a nemohl proti ani přenésti toto jemu samému nepříslušející právo na žalující firmu. Stanoví to § 1394 obč. zák. a plyne to také z ustanovení §u 1396 obč. zák., dle nichž dlužník po oznámení postupu nemůže sice již platiti dřívějšímu věřiteli, ale zůstává mu právo, by uplatňoval námitky proti pohledávce. Dovolání je na omylu, tvrdíc, že pozastavení se mělo státi u žalující firmy a že, dokud vadnost zboží nebyla oznámena jí, nebylo vyhověno čl. 347 obch. zák. a zboží tím schváleno, neboť vady dlužno podle čl. 347 obch. zák. oznámiti prodate1i a nikoli osobě, jíž prodavatel postoupil nárok na zaplacení kupní ceny. Dovolání je dále na omylu, tvrdíc, že ku pozastavení zboží je zapotřebí, by kupitel zboží prohlédl, neboť nezáleží na tom, zda se tak stalo; stačí, že kupitel vady prodateli zavčas, to jest bez prodlení oznámil, jak se v tomto případě stalo, a že zboží vytýkané vady mělo, jak zde bylo zjištěno. Aby pozastavené zboží výslovně bylo dáno k disposici, zákon nevyžaduje a nebylo by to samo o sobě ani dostatečným, neboť zákon žádá oznámení vad a to proto, aby prodatel věděl, co se jeho zboží vytýká a aby se dle toho mohl zaříditi.

Citace:

Rozhodnutí č. 3890. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 819-821.