Čís. 3573.

Nemanželský otec, složivší pro dítě odbytné, může se domáhati jeho vrácení, раk-li dítě legitimoval. Rozhodnutí soudu o vrácení odbytného může se v mimosporném řízení státi jen za souhlasu dítěte (opatrovníka mu zvláště zřízeného) a, bylo-li odbytné složeno za nemanželského tehdy otce osobou třetí, i za souhlasu této osoby.
(Rozh. ze dne 4. března 1924, R II 70/24.)
Podle smíru, uzavřeného u okresního soudu dne 28. srpna 1922
a schváleného poručenským soudem, uznal Josef Š., že jest otcem nezl. Josefa K-a, dne 26. března 1922 z Hedviky K-ové mimo manželství narozeného, a zavázal se mimo jiné, že na splnění svých otcovských povinností složí jednou pro vždy jako odbytné za výživu, výchovu a zaopatření dítěte 10 000 Kč do sirotčí pokladny. Peníze byly dne 3. ledna 1923 Františkem Š-em — otcem nemanželského otce — do sirotčí pokladny skutečně složeny. Když nemanželský otec oženil se s nemanželskou matkou a dítě dne 24. července 1923 sňatkem legitimoval, žádal, aby mu složené odbytné bylo vydáno, s čímž jeho manželka a matka dítěte i dřívější poručník souhlasili. Poručenský soud nevyhověl žádosti o vydání odbytného, rekursní soud usnesení potvrdil. Oba nižší soudy vydání odepřely proto, že to nebylo ve smíru vyhrazeno, že odbytné stalo se jměním dítěte, nad nímž bdí soud, a že stěžovatel, i když dítě legitimoval, nesplnil vůči němu ještě svých otcovských povinností a zejména nedal sňatkem záruky, že skutečně jako otec dítěti poskytne výživu, výchovu a zaopatření.
Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou nižších soudů a uložil soudu prvé stolice, by, doplně řízení, znovu rozhodl.
Důvody:
Rozhodnutí nižších soudů odporují zákonu. Poměr stěžovatelův
k jeho dítěti se legitimací podstatně změnil. Kdežto před legitimací byl nemanželský otec povinen k výživě a zaopatření dítěte jen podle svého majetku a závazek tento přecházel jako jiný dluh na jeho dědice (§ 166 a 171 obč. zák.), založen byl legitimací podle §u 161 obč. zák. rodinný poměr mezi otcem a dítětem jako dítětem manželským (§ 137 obč. zák.). Tím nastala povinnost otce, by dítě podle svého stavu a majetku ve své domácnosti vychovával,, je živil a zaopatřil (§§ 139—141 a k tomu § 673 obč. zák.), tím nabyl otec moci otcovské nad dítětem se všemi právy a povinnostmi s ní spojenými (§§ 147—154 obč. zák.), tím přešlo dítě do rodiny otcovy a založen byl i příbuzenský poměr se všemi právními důsledky k rodičům a ostatním příbuzným otcovým. Z toho jest zřejmo, že odbytné, které otec složil pro své dříve nemanželské dítě, zaplatil podle smíru jen k tomu cíli, by pro všechnu budoucnost splnil svou povinnost zákonnou, jemu v §u 166 obč. zák. jako nemanželskému otci uloženou, že legitimací dítěte odpadl právní důvod tohoto plnění, že povinnosti nemanželského otce nahrazeny byly rozsáhlejšími povinnostmi manželského otce a naopak práva nemanželského dítěte nahrazena byla rozsáhlejšínii právy manželského dítěte a že otec v důsledku toho podle §u 1435 obč. zák. může, není-li jinakých závad, žádati odbytné zpět. Předpis §u 1435 obč. zák. dán jest právě pro takové případy, ve kterých v době, kdy bylo plněno, skutečný závazek tu byl, tento však později odpadl a tím přestal právní důvod pro podržení toho, co bylo plněno. Sem náleží též případ, bylo-li něco plněno vzhledem k nějakému trvalému poměru a tento poměr nebyl trvalým, nýbrž přestal. Slova zákona »byly dány« a »ten, kdo dal« nevztahují se jen na darování v užším slova smyslu, nýbrž na jakékoliv plnění, které stalo se k cíli splnění určité povinnosti, nebo k cíli dosažení určitého možného a dovoleného výsledku, pominul-li po té důvod způsobené tím změny majetkové. Pro podržení odbytného jen jako záruky, že manželský otec v budoucnosti splní vůči dítěti své otcovské povinnosti, není v zákoně podkladu. Z toho, co bylo řečeno, vyplývá, že důvody, které nižší soudy proti vrácení odbytného uvedly, před zákonem neobstojí, takže mimořádný dovolací rekurs otce jest podle §u 16., nesp. pat. ze dne 9. srpna 1854 čís. 208 ř. zák. opodstatněn. Přes to však nelze ještě ve věci rozhodnouti. Odbytné, do sirotčí pokladny pro dítě složené, stalo se jeho jměním a může v cestě nesporné jen s jeho souhlasem otci býti vráceno. Podle spisů vyjádřila se sice matka dítěte i dřívější jeho poručník dne 10. ledna 1924 u soudu, že proti vrácení odbytného námitek nemají. Ačkoliv dřívější poručník teprve po tomto prohlášení formálně svého úřadu byl sproštěn, nebyl tehdy již zákonným zástupcem dítěte, neboť jeho úřad fakticky skončil legitimací dne 24. července 1923, kterouž dítě přešlo pod moc otcovskou. Bude tedy nutno zříditi dítěti podle §u 271 obč. zák. zvláštního opatrovníka, který by se o otcově žádosti vyjádřil, aby bylo zjištěno, zda v tomto směru proti vydání v cestě nesporné není závady. Dále jest ze spisů vidno, že odbytné složil František Š. za svého syna Josefa. Bude tedy také nutno vyslechnouti složitele, zdali ani on proti vydání složeného peníze stěžovateli ničeho nenamítá.

Citace:

Rozhodnutí č. 3573. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 343-345.