Čís. 3843.Zaopatřovací požitky bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém (zákon ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n.).Nárok vdovy a sirotků po zaměstnanci na zaopatřovací požitky jestnárokem samostatným, na nároku zaměstnancově nezávislým.Samostatný hospodářský správce náleží do skupiny VIII.(Rozh. ze dne 7. května 1924, Rv II 128/24.)Žalobkyně domáhala se na žalované majitelce velkostatku, na němžbyl manžel žalobkyně revírním lesním a samostatným hospodářskýmsprávcem, by doplnila žalobkyni a její, nezletilé dceři služební požitky,vyplácené dosud všeobecným pensijním ústavem v Brně, na míru zákona ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n. Žalobě bylo vyhověnosoudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchtodůvodů:Žalobkyně domáhá se toho, by žalovaná jako poslední zaměstnavatelka jejího zemřelého manžela doplnila zaopatřovací požitky, jež jí ajejí dceři všeobecný pensijní ústav v Brně vyplácí. Tento nárok spočívající na zákonu ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. а n., jest, jaksoud odvolací správně vyložil, nárokem samostatným, na nároku jejíhov aktivní službě zemřelého manžela nezávislým, neboť neopírá se o to,jak dovolatelka mylně se domnívá, že zemřelý manžel žalobkyně požíval po případě měl nárok na zaopatřovací požitky ve smyslu uvedeného zákona, nýbrž o to, že zemřelý manžel žalobkyně byl zaměstnancem na velkém majetku pozemkovém, a že ona jako vdova po něm odvšeobecného pensijního ústavu v Brně pensi a příspěvek na dítě jakozaopatřovací požitky brala od roku 1917 a dosud bere. Je-li však nárok žalobkyně na doplnění zaopatřovacích požitků, jí a její nezl. dceřipatřících a jí již také braných, nárokem samostatným, pozbývají významu všecky vývody dovolání, spočívající na mylném právním předpokladu, že nárok tento nárokem samostatným není, nýbrž že jest pouzenárokem, odvozeným z nároku zemřelého manžela žalobkyně, kterýv době svého úmrtí 11. září 1917 ani zaopatřovacích požitků jako zaměstnanec na velkém statku pozemkovém nepožíval, ani prý nároku naně neměl. Žalobkyně neprovdala se za svého zemřelého manžela jakopensistu, nýbrž jako aktivního zaměstnance na velkém majetku pozemkovém, který v době svého úmrtí bral aktivní služební požitky od žalované jako své poslední zaměstnavatelky. Když v důsledcích toho bylyžalobkyni jako vdově po zaměstnanci na velkém majetku pozemkovémvšeobecným pensijním ústavem v Brně pense a dětský příspěvek vyměřeny a také skutečně vypláceny, nevztahuje se na ni a její nezl. dceru,i když ovdověla před 1. lednem 1920, předpis §u 6 (2) po případě§u 7 (2) zákona ze dne 18. března 1921, čís. 130 sb. z. a n., který namysli má manželky a děti po pensistech na velkém majetku pozemkovém, po 1. lednu 1920 ovdovělé po případě osiřelé. Nepochybil tudíž soud odvolací, přiznav žalobkyni a její dceři nárok na doplnění zaopatřovacích požitků, jimi od všeobecného pensijního ústavu již braných,proti žalované jako poslední zaměstnavatelce jejího v aktivní službězemřelého manžela na míru zákona stanovenou, a jest proto dovolánížalované v tomto směru neopodstatněným. Než ani pokud jde o výšidoplňku zaopatřovacích požitků žalobkyni a její dceři přiznaného, nelze dovolání žalované vyhověti. Soud odvolací v napadeném rozsudkujiž uvedl, že zemřelý manžel žalobkyně dle výpočtu obsaženého v zákoně ze dne 2. dubna 1923, čís. 46 sb. z. a n., jako revírní lesní patřilby do VIII. třídy zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém. Nežkdyby toho nebylo, slušelo by zařazení zemřelého manžela žalobkynědo VIII. třídy považovati za správné, neboť obě dle zákona k tomu potřebné náležitosti jsou dány. Manžel žalobkyně byl samostatný hospodářský správce panství N. a proto jest tu dle zjištěného stavu věci bezevší pochyby ona samostatnost, jíž zákon žádá. Pokud jde o druhou náležitost (700 ha lesní půdy nebo 1000 měřic orné půdy), není sice, anipokud se týče lesní půdy, ani pokud se týče orné pudy, jednotlivě dána.Poněvadž však zemřelý manžel žalobkyně spravoval u žalované 526 halesů a 95 ha půdy orné, sluší uznati správným názor soudu odvolacího,že v tomto případě dlužno hleděti k oběma způsobům zaměstnání manžela žalobkyně u žalované, neboť odpovídá to jak intencím zákona, taki slušnosti a spravedlnosti; poněvadž, přepočte-li se 95 ha orné půdydle poměru ze zákona plynoucího na půdu lesní, vychází přes 700 hapůdy lesní, po případě při opačném výpočtu přes 1000 měřic půdyorné, sluší i tuto druhou podmínku zařazeni zemřelého manžela žalobkyně do VIII. třídy považovati za splněnu.