Čís. 3707.
Kdo bez vědomí a svolení vynálezce dal pro svůj podnik zapsati a
chrániti vzorky a dle nich další zboží vyráběl a do oběhu uváděl, jest
povinen přivoditi výmaz vzorků a zdržeti se další výroby a dalšího prodeje zboží dle vzorků. Nárok tento může vynálezce uplatňovati žalobou.Vymohl-li si škůdce ochrannou známku pro druh předmětů, neobmezený na vzorky vynálezcovy, nemůže se vynálezce domáhati i přivodění výmazu této ochranné známky.
(Rozh. ze dne 9. dubna 1924, Rv I 17/24.)
Žalobce, zaměstnanec v závodě žalovaného Viléma R-a, vynalezl
vzorky hasících přístrojů, jež si dal žalovaný bez žalobcova vědomí zarejstříkovati u obchodní a živnostenské komory v Praze pod čís. 9845
a 9882 a kromě toho vymohl si zápis ochranné známky »Hasan« pro
»Hasící přístroje, jejich součásti a příslušenství, chemické výrobky.«
Žalobce domáhal se na Vilému R-ovi, by se zdržel další výroby a dalšího prodeje hasičského přístroje známky »Hasan« a vzorků pod číslem rejstř. 9845 a 9882 u obchodní a živnostenské komory v Praze zapsaných a by přivodil výmaz ochranné známky »Hasan« a vzorků pod
rejstř. 9845 a 9882 u obchodní a živnostenské komory v Praze zapsaných. Oba nižší soudy uznaly dle žaloby. Nejvyšší soud
vyhověl dovolání žalovaného potud, že zamítl žalobní žádost, by bylo
uznáno právem, že jest žalovaná strana povinna ochrannou známku
»Hasan« u obchodní a živnostenské komory zapsanou přivésti k výmazu, jinak napadený rozsudek potvrdil.
Důvody:
Především dlužno poukázati k tomu, že žalobce neopírá svůj nárok
o právo, založené pro něho registrací známky neb vzorků a že se také nedomáhá práv plynoucích pro něho ze zákona ze dne 6. ledna 1890,
čís. 19 ř. zák. (jmenovitě oněch, vyznačených v §u 30 cit. zák.), pokud
se týče cís. pat. ze dne 7. prosince 1858, čís. 237 ř. zák., nýbrž ochrany
svého vlastnictví, jež porušeno bylo protiprávním zásahem žalovaného.
(§ 30 zákona o ochraně známek a contr., § 19 pat. o ochraně vzorků).
Jde tedy o nárok soukromoprávní, o němž rozhodovati jest řádným soudům (§ 1 j. n.). Po stránce právní nelze upříti dovolání oprávnění, pokud napadá rozsudečný výrok, jímž byla žalovaná strana uznána povinnou, aby dala vymazati ochrannou známku »Hasan«, zapsanou u obchodní a živnostenské komory v Praze. Dle osvědčení vymohl Vilém R.
dne 6. září 1921 zápis ochranné známky »Hasan« pro »Hasící přístroje,
jejich součásti a příslušenství, chemické výrobky«. Může tedy touto
ochrannou známkou opatřiti veškeré výrobky, spadající v obor právě
uvedeného zboží, jež se v jeho podniku přivádějí do obchodu, a není
dle zápisu toho použití ochranné známky obmezeno výhradně na hasící
stroje čís. 9845 a 9882, ba ze zápisu není vůbec zjevným nějaký vztah
právě k těmto strojům. Kdyby tedy žalovaný z jakýchkoliv příčin přestal stroje ty vyráběti, pokud se týče jimi obchodovati, nepozbyl by tím
zápis ochranné známky svého významu, poněvadž žalovaný mohl by
známkou tou opatřiti i jinaké stroje hasící, jich součástky a příslušenství a mimo to i chemické výrobky. Poněvadž tedy není souvislosti mezi
zřízením ochranné známky a výrobou neb obchodováním hasícími stroji,
o něž se jedná, nemůže míti okolnost, zda Vilém R. byl oprávněn bez
vědomí a proti vůli žalobcově vzorky hasících strojů čís. 9845 a 9882
ohlásiti k ochraně pro svůj podnik, stroje ty vyráběti a jimi obchodovati,
žádného vlivu na oprávnění žalovaného ku zřízení ochranné známky vůbec a to ani tehdy, kdyby obchodování spornými stroji bylo bývalo podnětem k registraci této ochranné známky. Nárok žalobcův není tedy
v tomto směru opodstatněn a bylo co do této části výroku napadeného
rozsudku dovolání vyhověti a žalobu zamítnouti. Naproti tomu dlužno
v ostatním v podstatě přisvědčiti právnímu názoru obou nižších soudů.
Předem jest míti na zřeteli, že žalobce nedomáhá se žalobou ochrany
proti zásahu v právo vzorkové, registrací jemu zaručené; vždyť on
sám vzorků neohlásil. Základem žaloby jest zneužití žalobcových vzorků Vilémem R-em, jež záleželo v tom, že R., jak oba nižší soudy zjistily,
bez vědomí a svolení žalobcova vzorky tyto pro svůj podnik dal
zapsati a chrániti, pak že dle těchto vzorků další zboží vyrobil a do
oběhu uvedl. Jde tedy vlastně o porušení dvou samostatných práv žalobcových. V prvém směru příčí se jednání R-ovo nepochybně ustanovení §u 2 cís. pat. ze dne 7. prosince 1858, čís. 237 ř. zák., a mohl by
se žalobce domáhati přímo u příslušného politického úřadu dle §u 19
téhož patentu prohlášení registrace vzorků oněch neplatnou z důvodu
§u 10 d) cit. pat. Avšak žalobce tuto cestu nevolil a domáhá se žalobou,
jak již shora uvedeno, ochrany proti neoprávněnému využití jeho duševního vlastnictví. Oba nižší soudy zjistily, že vzorky hasících strojů
9845 a 9882 jsou vynálezem žalobcovým, že tento nesvolil k tomu, aby
Vilém R. vzorky ty dal chrániti pro svůj podnik a že o uložení jich vůbec
nevěděl. Zasáhl tedy R. svémocně a vědomě protiprávně do soukromoprávní sféry žalobcovy, zneuživ nad to jeho důvěry, takže jednání jeho příčí se také dobrým mravům. Zodpovídá proto Vilém R. dle obdoby
zásady §u 1295 obč. zák. druhá věta za všecky důsledky této své
protiprávní činnosti a jest předem povinen, aby vše uvedl v předešlý
stav (§ 1323 obč. zák.), to jest, aby se postaral o výmaz neoprávněně
registrovaných vzorků žalobcových. Pokud tedy nárok žalobcův cílí
k tomuto výmazu, jest plně odůvodněn. Avšak z téže úvahy plyne také,
že právě žalovaný, pokud se týče jeho úpadková podstata nejsou
ani oprávněni, aby ony stroje dle vzorku žalobcových vyráběli a do obchodu uváděli. Postup tento byl by neloyálním a nesl by všecky známky
nekalé soutěže, neboť v řádném obchodování není myslitelno, by někdo,
zneuživ důvěry, svěřené mu výsledky cizí práce a píle, třeba dle specielních zákonů nechráněné, k vlastnímu obohacení úmyslně zneužíval.
Takovýmto výstřelkům konkurenčního boje nelze poskytnouti právní
ochrany.