Čís. 3786.Pojišťovací smlouva.Stanoví-li všeobecné pojišťovací podmínky, že prvou premii jestvčas zaplatiti a to u oné obchodní úřadovny pojišťovatele, jež pojistku vydala, neb u onoho jednatele, u něhož jest pojistka pohotově, jinak že pojišťovatel jest oprávněn odstoupiti od smlouvy, nestačí k zachování smlouvy, že pojištěnec platil jednateli, jenž sice pojišťovací smlouvu ujednal, ale jehož prostřednictvím nebyla pojistka zaslána.(Rozh. ze dne 29. dubna 1924, Rv I 146/24.)Juraj K. pojistil u žalované banky automobil. Čl. 9 všeob. pojišťovšací podmínek ustanovoval: »Pojistník jest povinen zaplatiti úhrnkovou premii, nebo, byly-li běžné premie smluveny, první premii i s vedlejšími poplatky, není-li nic jiného ujednáno, v době, která jako počátek pojištění v pojistce je stanovena. Není-li premie včas zaplacena, může pojišťovatel, pokud není placeno, ustoupiti od smlouvy. Nepřivede-li se nárok na premii do 3 měsíců ode dne splatnosti u soudu ku platnosti, má se za to, že se odstoupilo od smlouvy. Nastane-li příhoda pojistná před zaplacením, jest pojišťovatel prost závazku, plniti, leč by byl nárok na premii soudně uplatňoval .... První premii nutno platiti u oné obchodní úřadovny pojišťovatelovy, která pojistku vydala nebo u onoho jednatele, u něhož jest pojistka pohotově.« Juraj K. zaplatil dne 12. října 1921 prvou premii akvisiteru žalované Jožovi K-ovi, který jí pojišťovně neodvedl. Pojistka byla vystavena pražským ústavem žalované pojišťovny, jež upomenula dne 4. listopadu 1921 Juraje K-a o zaplacení premie. Ježto pojištěný automobil byl požárem poškozen, domáhala se postupitelka Juraje K-a náhrady na žalované pojišťovně. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Odvolatelka míní, že pojistník Juraj K. dostál své povinnosti ohledně placení první premie, ježto ji zaplatil osobě, k jejímu přijetí oprávněné. Tomu však odporuje zjištění prvého soudu, že osoba ta, t. j. Joža R. k přijímání peněz a jmenovitě k inkasu premií nebyl oprávněn, a předpis §u 1017 obč. zák., podle něhož mohl R. žalovanou zavázati jen, pokud jednal v mezích plné moci. Odvolatelka se dovolává posledního odstavce §u 9 pojišťovacích podmínek, tvrdíc, že mohl K. platiti první premii R-ovi proto, že z poznámky na pojistce »Jednatelství v Užhorodě pan Joža R.« je zřejmo, že R. byl jednatelem žalované a že u něho byla pojistka »pohotově«, poněvadž smlouvu ujednal a uzavřel, o tom záznamy měl a že k jeho obvodu byl pojistník zmíněnou poznámkou na pojistce přikázán. To vše jest však vyvráceno zjištěnou skutečností, že K. zaplatil první premii R-ovi již při podání pojišťovacího návrhu, tedy v době, kdy ještě pojistky neměl ani R. ani žalobce. Za to je jasno ze znění celé první věty pátého odstavce §u 9 pojišťovacích podmínek, že tu rozhoduje vydání pojistky pojistníkovi a že je míněn jednatel, jemuž pojišťovna pojistku zašle, aby ji vydal pojistníkovi a tím se k přijetí premie legitimoval. Ostatně je v pojistce samé předepsáno, že pojistné a vedlejší poplatky jsou splatné u ředitelství v Praze. Zjištěno je, že byla pojistka doručena K-ovi přímo z Prahy poštou a nikoli prostřednictvím R-ovým, takže byl K. povinen platiti první premii jen u pojišťovny v Praze i podle dovolaného §u 9 odstavec pátý pojišťovacích podmínek.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:Dovolací soud sdílí právní názor obou nižších soudů, že splacenípremie Jožovi R-ovi nestalo se s účinkem pro žalovanou společnost a že žalovaná, ježto premie do 3 měsíců soudně nevymáhala, není pojišťovací smlouvou vázána a v důsledku toho ani povinna, by škodu, jež vzešla poškozením pojištěného automobilu, žalobkyni jako postupnici Juraje K-a nahradila. V podrobnostech stačí poukázati ku správným důvodům rozsudků obou nižších stolic, k nimž vzhledem k vývodům dovolání dodati jest ještě toto: Z důvodů rozsudku odvolacího soudu plyne, že se soud druhé stolice připojil k důvodům rozsudku soudu procesního, tedy i k názoru, že pojišťovna, nevymáhavší soudně do tří měsíců zaplacení premie, odstoupila od smlouvy (§ 9 všeob. pojišť. podm.). Dovolatelka po delší úvaze, jak prý se obyčejně pojišťovací smlouvy uzavírají, dospívá k závěru, že ona podmínka jest pro pojištěnce nebezpečnou a že jest nepřístojností, ustanovení takové do podmínek bez vědomí pojištěnců »vpašovati«. Není věcí soudu, by uvažoval, zda určitá ustanovení pojišťovacích podmínek jsou pro některou ze smluvních stran výhodná či nebezpečná. To nechť posoudí strany, které smlouvu pojišťovací hodlají ujednati a jež mají se s obsahem podmínek dříve náležitě obeznámiti. Že v tomto případě Juraj K. při sepsání návrhu pojišťovacích podmínek neznal, nebylo za řízení v prvé stolici vůbec tvrzeno. Podrobil-li se jim, nese také všecky toho důsledky. Zpravení pojištěnce o tom, že pojišťovna z důvodu §u 9 všeobecných podm. pojišť. od smlouvy ustupuje, není předepsáno. Mínil-li K., že, odevzdav premii R-ovi, správně platil a že případ §u 9 všeob. pojišť. podm. nenastal, jest to omyl, který si zavinil sám, to tím spíše, ježto o způsobu placení premie opětně byl poučen obsahem zaslané mu pojistky, nehledíc ani k tomu, že dle zjištění prvého soudu dne 4. listopadu 1921 o zaplacení premie byl upomínán. Žalovaná nebyla však také povinna dáti K-ovi dodatnou lhůtu k zaplacení premie; to by byla musila učiniti jen, kdyby šlo o premii další (§ 9 odstavec třetí všeob. pojišť. podm.). Okolnost, že žalovaná dala škodu vyšetřiti, nelze vykládati jako vzdání se práva odstupu od smlouvy (§ 863 obč. zák.). Svědek H. vysvětlil, proč se tak stalo, že totiž účtárnou nebyli rozhodující činitelé zpraveni o tom, že premie dosud není zaplacena. Ostatně bylo ihned, jak se věc vysvětlila, konstatováno, že K-ovi nárok na náhradu nepřísluší, což tento výslovně přiznal. Třebaže tento projev K-ův neměl účinku ve smyslu §u 1444 obč. zák. v neprospěch žalobkyně, ježto se stal již po postupu, jest přece příznačným pro posouzení otázky, zda K. vyhověl podmínkám smlouvy.