Čís. 3792.

Úpadce jest způsobilým státi na soudě, leč že by šlo o nárok, týkající se úpadkové podstaty.
(Rozh. ze dne 29. dubna 1924, R II 139/24.)
Řízení o žalobě proti Emilu M-ovi o zaplacení kupní ceny za zboží, dodané žalovanému v listopadu 1923, soud prvé stolice přerušil, ježto byl dne 17. května 1923 na jmění žalovaného vyhlášen úpadek. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a přikázal prvému soudu, by o věci dále jednal a rozhodl, vycházeje z názoru, že tu jde o dluh podstaty.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a vrátil věc soudu prvé stolice k dalšímu jednání podle §u 6 c. ř. s.
Důvody:
Úpadce může se sice právně zavázati, nesmí však podle §u 1 konk. ř. převzíti závazky ohledně jmění podstaty, kterým nesmí volně nakládati. Do úpadkové podstaty patří nejen jmění, podléhající exekuci, které měl v době vyhlášení úpadku, nýbrž i jmění, kterého nabyl během úpadku. Důsledkem toho jest sice úpadce všeobecně způsobilým, samostatně na soudě jako strana jednati, ohledně úpadkové podstaty nemá však procesní způsobilosti (§ 1 c. ř. s.); ji zastupuje jen správce úpadkové podstaty, který vede také spory, týkající se podstaty, vlastním jménem (§§ 81, 124 konk. ř.). V projednávaném případě jest pochybno, zda dostává se úpadci, osobně žalovanému, v tomto sporu procesní způsobilosti. Možnosti jsou dvě: buď pokládá žalující firma zažalovanou pohledávku za osobní závazek úpadce, který se netýká úpadkové podstaty, takže pak by bylo lze tento spor zařaditi mezi spory, uvedené v §u 6 (3) konk. ř. aneb má za to, že jde o pohledávku proti úpadkové podstatě (§ 46 konk. ř.). Oné možnosti nasvědčuje znění žaloby, namířené proti dlužníkovi, druhé pak obsah jejího rekursu, kde mluví o obohacení podstaty (čís. 4 §u 46 konk. ř.). Tyto pochybnosti o procesní způsobilosti, k nimž jest podle §u 6 odstavec prvý c. ř. s. přihlížeti v každém období rozepře z úřední moci, jest odstraniti; budiž proto vhodným způsobem zjištěno, koho vlastně žalobkyně žaluje, zda dlužníka osobně či správce úpadkové podstaty. V onom případě bylo by žalobkyni přičiniti další prohlášení, že nebude z rozsudku v tomto sporu odvozovati důsledky proti úpadkové podstatě, nýbrž, že si chce opatřiti toliko exekuční titul pro případ zrušení úpadku. V tomto případě bylo by také vyhotovení žaloby, doručené správci úpadkové podstaty, jemu odebrati a doručiti dlužníku osobně. Podle výsledku tohoto opatření jest pak opětně rozhodnouti o návrhu správce úpadkové podstaty na přerušení tohoto sporu, po případě o jeho oprávnění k podání tohoto návrhu, neuzná-li vhodným, vzíti návrh zpět.

Citace:

č. 3791. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 671-672.