Čís. 3553.

Určena-li výše měsíčního výživného pro nemanželské dítě rozsudkem a složil-li nemanželský otec dle napotomního smíru pro dítě odbytné, jest se nadále vyživovacích příspěvků domáhati cestou nespornou.
(Rozh. ze dne 27. února 1924, R II 64/24.)
Žádosti nemanželského dítěte, by otec byl uznán povinným, platiti
mu na výživném měsíčně 60 Kč, oba nižší soudy vyhověly.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by řízení doplnil a znovu rozhodl, mimo jiné z

důvodů:

Rozsudkem ze dne 26. ledna 1911 uznán byl stěžovatel otcem nemanželského dítěte a odsouzen ku placení výživného do 6tého roku dítěte po 10 K měsíčně, a pak až do schopnosti k samostatné výživě po 14 K měsíčně. Smírem ze dne 5. ledna 1912, uzavřeným u okresního soudu mezi nemanželským otcem se strany jedné a nemanželskou matkou a poručníkem dítěte se strany druhé, zavázal se nemanželský otec složití 300 K jako »paušální sumu alimentů pro budoucnost« s výhradou zvýšení této částky pro případ podstatného zlepšení majetkových poměrů nemanželského otce. Za podklad tohoto smíru přijat byl tehdejší výdělek svobodného nemanželského otce po 16 K týdně. Smír ten byl usnesením poručenského soudu ze dne 28. ledna 1912 schválen, načež nemanželský otec 300 K dne 23. února 1912 do sirotčí pokladny složil. Ze spisů není vidno, že z tohoto vkladu bylo později buď z úroků nebo z jistiny něco vybíráno. Dne 29. října 1923 navrhla nemanželská matka a současně poručnice u poručenského soudu, by soud přidržel nemanželského otce ku placení výživného pro nemanželské dítě, nejméně 60 Kč měsíčně nebo, by nemanželský otec vypravil dítko řádně do učení. Návrh ten odůvodnila tím, že se majetkové poměry nemanželského otce podstatně zlepšily, že hoch chodí do 2. tř. měšť. školy a že by ho ráda nechala měšťanskou školu ukončiti. Především jest zabývati se výtkou dovolací stížnosti, že prý tato věc není předmětem nesporného soudnictví a že smír bylo by možno změniti jen cestou sporu. Výtka tato není odůvodněna. Kdyby se vzal za podklad nové úpravy vyživovací povinnosti otcovy rozsudek, jímž byl stěžovatel za otce uznán а k placení výživného odsouzen, byla by ovšem změna tohoto rozsudku pouhým usnesením v cestě nesporné vyloučena (plenární usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. října 1921, čís. pres. 1027/21 uveřejněné ve sbírce Dr. Vážný pod č. 1224), Avšak o to tu nejde, nýbrž jde tu o jeden z případů, které řešeny byly zdejším plenárním usnesením ze dne 19. prosince 1922, čís. pres. 1107/22 (uveřejněným v čís. 2101 sbírky Dr. Vážného), totiž, kde výživné, dosud smírem určené, má býti znova upraveno pro podstatnou změnu v potřebách dítěte nebo v otcově hospodářské mohoucnosti nebo po té i oné stránce. V tomto případě jde o smír, teprve po rozsudku uzavřený, podle kterého složil nemanželský otec na místě plnění výživného úhrnný peníz výživného pro budoucnost. V takovém případě jest podle onoho plenárního usnesení postupovati podle druhého odstavce §u 16 cís. nař. ze dne 12. října 1914, čís. 276 ř. z. a výživné upraviti zase cestou nespornou. Nepadá tu na váhu, že smírem nebylo ujednáno výživné v jednotlivých splátkách, neboť smluvené odbytné mělo býti náhradou za výživné pro budoucnost, mělo tedy vyplniti týž úkol, jako výživné samo.

Citace:

Rozhodnutí č. 3553. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 318-319.