Čís. 3504.

Faktura, obsahující dvoje platiště a jen jedno sudiště, nezakládá důvodu příslušnosti dle §u 88, odstavec druhý, j. n., jenž předpokládá, že splniště jest v obvodu soudu, u něhož má býti žalováno.
(Rozh. ze dne 19. února 1924, R I 88/24.).
Žalobu o zaplacení kupní ceny 16 791 Kč zadal žalobce u obchodního soudu v Praze, opřev ji co do místní příslušnosti o § 88, odstavec druhý j. n. Námitku místní nepříslušnosti soud prvé stolice zamítl, rekursní soud jí vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Místní příslušnost procesního soudu zakládá žalobce ve smyslu §u 88 odstavec druhý j. n. na nesporné skutečnosti, ve žalovaná strana přijala zároveň se zbožím jí zaslanou fakturu, která byla opatřena doložkou, že jest jí platiti a žalovati v Karlíně. Než rovněž nesporno jest, že oné faktuře ještě připojena byla doložka »zahlbar auf mein Konto bei der Bank für Handel und Industrie in Darmstadt«, to jest že žalovaný fakturovanou cenu platiti má v Darmstadtě. Faktura označuje tudíž dvoje místa platební a jen jedno místo, kde má býti žalováno. Není tudíž dle faktury shoda místa placení s místem žaloby, a není také jednoho určitého místa placení, jak jest předpokladem příslušnosti dle druhého odstavce §u 88 j. n. a proto také tato místní příslušnost dle zaslané a přijaté faktury pro žalobu, o niž jde, založena není.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.

Důvody:

Nejvyšší soud souhlasí ve shodě se svým posavadním rozhodováním — srovnej rozhodnutí ze dne 3. ledna 1922 R 1 1495/21 čís. 1394 sbírky Dra Vážného — s napadeným rozhodnutím rekursního soudu i jeho odůvodněním. Stěžovatel jest v rozporu sám se sebou, když na jedné straně z okolnosti, že nepřeškrtl na faktuře předtištěné doložky: »Zahlbar und klagbar in Karolinenthal«, dovozuje, že smluveným místem placení jest Karlín, a že žalovaná firma jest povinna tam plniti, na druhé straně však uznává sama, že žalovaná firma má právo podle připsané doložky »Zahlbar auf mein Konto bei der Bank für Handel und Industrie in Darmstadt« plniti v Darmstadtě. I kdyby byl správným názor žalobcův, že obě doložky mohou obstáti vedle sebe, nelze pokládati Karlín za výhradné místo plnění pro žalovaného, pročež nemůže se žalobce dovolávati předpisu §u 88 j. n., který předpokládá, že místo plnění jest v obvodu soudu, u něhož má býti podána žaloba. Že by pouhou fakturní doložkou mohl býti smluven soud příslušný pro podání žaloby i tehdy, když žalovaný jest podle ujednání oprávněn plniti mimo obvod tohoto soudu, nelze z §u 88 j. n. vyčísti a nelze to pro výjimečný ráz tohoto zákonného předpisu rozšiřujícím výkladem do něho vkládati, to tím méně, jelikož by takový výklad zřejmě odporoval všeobecnému a proto i pro obchodníky platnému předpisu §u 104 j. n. o dohodě o soudní příslušnosti.

Citace:

Rozhodnutí č. 3504. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 248-249.